Kuroshitsuji yaoi adventní kalendář

3. prosinec

AN: Sweet, nice, lovely yaoi... Tak přesně tohle jsou slova, která by se dala brát jako přesný opak dnešní povídky. (Jež je asi jedním z hlavních důvodů, proč se budeme smažit  s Tobym v pekle... A vy dost možná po přečtení taky.)

Hrobař - Toby aka gore-whore

Grell Sutcliff - já

Zhluboka se nadechl, otevřel pusu, ale nakonec zase semkl rty, bez toho, aniž by vyslovil nějakou nadávku, i když jich měl na jazyku asi tak tisíc. Williama už v duchu otituloval nejmíň dvacetkrát a to samé udělal i s prací, která na něj čekala. Bylo to tak nefér! Nefér! Nefér! Nefér! Vždyť přece jenom sklidil duši, která nebyla na seznamu! Proč za to dostal tak tvrdý trest, že musí přerovnat a oprášit drtivou většinou knih v archivu! Taková práce se přece pro dámu nehodí! A on rozhodně neplánoval tady ztrácet ,,mládí".

Bývalý shinigami si zrovna klidně procházel archivem, kam se vydal vrátit nějaké vypůjčené knihy. Když najednou, skrze mezeru v regálech někoho zahlédl a v tom někom samozřejmě hned poznal Sutcliffa (protože ten v té červené svítil na půl kilometru). To ho upřímně trochu překvapilo, měl totiž za to, že už je tam sám... Ale ne, že by mu to zjištění, že se v knihovně nachází zrovna s Grellem, nějak vadilo. Na rudovlasého shinigamiho měl už delší dobu zálusk a tohle se mu zdálo jako hezká příležitost k tomu, ho přes něco přehnout.

Uraženě si odfrkl, prohrábl si rukou své dlouhé vlasy a vyrazil k prvnímu regálu. V místnosti bylo hrobové ticho, tudíž se klapot jeho bot rozléhal na celé kolo. ,,Tak se tedy podíváme, co to tady máme," zamručel otráveně a vytáhl náhodnou knížku. Bohužel si vybral tu nejméně používanou polici, takže se na něj okamžitě vyvalil šedý oblak prachu, jenž jej donutil hlasitě se rozkašlat a mávat si rukou před obličejem.

Tenhle výjev u Hrobaře, který se, do té doby nepovšimnutě, plížil blíž k rudovláskovi, vyvolal záchvat smíchu, tudíž se musel opřít o jednu z polic, aby sebou zase neflákl o zem. Co na tom, že se tím stoprocentně kompletně prozradil, tohle za to stálo~ Sotva si trochu odfrkl, zašilhal zpod ofiny na shinigamiho a zahihňal se. ,,Copak, nějak nám to nejde, hihi?~"

Grell se okamžitě otočil za zvukem, stále s knihou v ruce a nakvašeným výrazem v obličeji. ,,Jen se směj. Doufám, že jednoho krásného dne zemřeš smíchy," odsekl a měl co dělat, aby se neotočil na podpatku a nešel říct Williamovi, že tuhle práci on dělat NEBUDE. Ale pak si uvědomil, že to by asi zpátky nedostal svoji kosu smrti, a tak ve výsledku zůstal stát na místě a tiše zamumlal: ,,Nemůžu za to, že jsou všichni lemry líné a nikdo tady neuklízí."

,,To jsi ale chudáček, co?~" šedovlasý dál provokoval, ale po krůčcích se pořád přisouval blíž ke Grellovi. Měl jasný plán; a to rudovlasého shinigamiho ten den v knihovně prostě přefiknout ať to stojí, co to stojí. A jestli se mu měl bránit, tím lépe; pak ho bude rajcovat snad ještě víc, než už teď.

,,Náhodou jo," odsekl Sutcliff, přičemž se k němu otočil zády, aby vrátil onu knihu nazpět do police. ,,Jsem tady zavřený na celý den z nějakýma předpotopníma bichlema, tunou prachu a šedovlasým magorem... To mám ale vyhlídky, že?" Vzhledem k tomu, že byl až příliš zabraný do litování sebe samotného, vůbec si nevšiml, jak se vzdálenost mezi ním a bývalým shinigamim neustále zmenšuje.