Kuroshitsuji yaoi adventní kalendář

12. prosinec

Hrobař - Toby aka gore-whore

Ciel Phantomhive - já

 ,,A tohle je všechno, co jsem vám chtěl říct. Smíte odejít," prohlásil povýšenecky, rozvalený v křesle, a pohlédl na shromáždění ,,Aristokratů Temnoty", již jej občas navečer navštěvovali, aby s ním probrali jisté záležitosti, co se Londýnského podsvětí týče. Počkal, až většina z přítomných zmizí, načež pohlédl na muže s dlouhými šedými vlasy, který jako by se záměrně zdržel. ,,Hrobaři? Máš pro mne ony informace?" zeptal se příkře, bez obalu, přičemž vstal a zamířil ke kulečníkovému stolu, na který se posadil a začal tágem šťouchat do nejbližší koule.

Oslovený se uchechtl a přikývl. ,,Pro vás vždycky, hrabě." Pomalu se zvedl z křesla, ve kterém seděl, a došel také ke kulečníkovému stolu, o který se následně opřel rukama. ,,Ale, vždyť vy víte... Zadarmo to nebude, hihi~" široce se usmál a skrze dlouhou ofinu pozoroval Phantomhiva.

Povzdechl si a prohrábl si vlasy. Upřímně, nejraději by zavolal Sebastiana, aby to za něj vyřídil, ale už nebyl tím naivním hošíkem jako prve, takže moc dobře věděl, co na toho perverzáka platí a co ne. ,,Takže? Co to bude tentokrát?" pohlédl na staršího s kamenným výrazem, aby ukázal, že dospěl do okamžiku, kdy jej nemůže nic překvapit... Teda, alespoň se tak tvářil a v duchu doufal, že tomu tak i skutečně je.

Znovu se zahihňal a obešel stůl, aby si mohl stoupnout naproti Cielovi. ,,Co, že tak nevrle, hrabě? Posledně se vám to i docela líbilo, alespoň mi to tak přišlo~" položil mladšímu ruku na stehno a pomalu ho přes něj pohladil, dokud nedojel skoro až do jeho klína; těsně před tím zastavil a čekal, co mu modrovlásek odpoví.

Znovu si hlasitě povzdechl a raději zahnal vzpomínku, jak sténá při každém Hrobařově přírazu, někam do nepoužívané části hlavy. Aby se přiznal, tak někde hluboko uvnitř se mu tenhle způsob platby za informace docela zamlouval, ale na druhou stranu si pak vždycky připadal strašně trapně a jako nějaká lehká ženština. Proto se taky pokaždé snažil co nejdéle udržet si vážnou tvář a jistou úroveň. Ale upřímně, jak vás asi mohla vnímat osoba, která vás už nesčetněkrát přes něco přehnula? ,,Na to bych raději nevzpomínal," odvětil strojeně, přičemž mu dalo skutečně zabrat, aby kompletně celý nezrudl.

,,Hmm..." zamumlal s úšklebkem a začal prsty kreslit na Cielově stehně různé ornamenty. ,,Však já vás donutím si vzpomenout," šeptl po krátké odmlce, chytil Phantomhiva pod bradou a spojil jejich rty do polibku. Upřímně, už to byl nějaký ten den od toho, kdy naposledy dostal za úkol sehnat nějaké informace a tudíž se vážně nemohl dočkat, až z mladého šlechtice opět strhá oblečení a alespoň na nějakou dobu si jej úplně přivlastní, bude do něj přirážet, uslyší ho pod sebou zase sténat... Trochu zpevnil stisk na Phantomhiveově stehně a pokusil se prohloubit polibek.

Nedovil si protestovat. Přece jenom, dohoda je dohoda a pro informace se musí trpět. Nechal tedy staršího, aby mu jazykem vklouzl do úst, a aby se neřeklo, zamířil pravou rukou k rozepínání jeho hávu. Čím dřív to bude mít za sebou, tím líp.

Spokojeně zamručel a začal na oplátku rozepínat Phantomhivovi vestu, zatímco druhou rukou konečně sjel až do jeho klína, přes který jej začal hladit a trochu víc mu přitom od sebe i roztahovat nohy, aby se mezi ně mohl vtěsnat a natisknout se tak k Cielovi ještě víc.

Byl skutečně rád, že Hrobař v ten moment plenil jeho ústa, jinak by se asi neubránil prvnímu vzdechu. Sice stejně moc dobře věděl, jak to dopadne, ale snažil se to vydržet co nejdéle, jak to šlo. Mezitím se mu podařilo rozepnout prvních několik knoflíčků na šedovláskově hávu a rozhodl se pokračovat ve stejném duchu i s těmi na tunice (či co to vlastně bylo) pod ním.