Kuroshitsuji yaoi adventní kalendář

23. prosinec

AN: Velmi se omlouvám za pozdní vydání, ale tak nějak se do toho připletly soukromé události, jedna akce a navíc mi watt smazal všechny odstavce a stvořil jednu obří splácnutou obludnost, kterou jsem musela spravit...

Takže doufám, že jako odměnu přijmete tuhle kapitolu o délce téměř 4,9k slov. ^_^

Důležitá poznámka: Děj téhle kapitoly se odehrává pár let před klasickým dějem Kuroshitsuji.

Aleister Chamber (Vikomt Druitt) - Toby aka gore-whore

Vincent Phantomhive - já

Symbolicky si oprášil smítko ze svých nadýchaných modrých plesových šatů, a pak si poupravil svůj klobouček ladící k šatům svým odstínem, ale přitom si dával veliký pozor, aby si nějak špatně neposunul paruku. Druhou rukou si přitom přidržoval elegantně vějíř před obličejem, u něhož doufal, že jej alespoň trochu zamaskuje před ostatními lidmi na plese. Ano, věděl, že to, co dělá, asi není úplně správné a že kdyby na to přišla Rachel, tak by měl co vysvětlovat... Jenže jej prostě bavilo navléct se do plesových šatů, a pak se na různých bálech a večírcích vydávat za tajemnou, neznámou lady. Možná to byla tak trochu úchylka, ale no a co! Doposud se nikomu nic nestalo, a dokud se držel v mezích, mělo by to být v pořádku.

Se skleničkou šampaňského v ruce postával uprostřed hloučku svých pohledných, mladých, i o něco starších obdivovatelek a užíval si pozornosti, které se mu od nich dostávalo. Najednou mu ale pohled padl na ženu v modrých šatech na druhém konci místnosti. Zadíval se na ní a s každou další sekundou, kdy na onu tajemnou ženu tak koukal, mu přišla ještě krásnější, než předtím. Sice si jí neměl ještě pořádně možnost pohlédnout do obličeje kvůli vějíři, kterým si jej zakrývala, ale Druitt měl v plánu to okamžitě napravit. Omluvil se tedy všem slečnám a dámám, které postávaly okolo něj, a svižným krokem se vydal přes přeplněný sál za svým objektem zájmu.

Zrovna se jen tak rozhlížel kolem, jestli se zde nenajde někdo, s kým by se mohl dát do řeči a svým šarmem z něj vytáhnout nějaké zajímavosti, když vtom si všiml, jak se k němu elegantně blíží velmi přitažlivý blonďák. ,Ale, ale, že by sám hostitel večírku?' pomyslel si spokojeně, neskrývaje radost, že si bude moci promluvit s Druittem. Ano, slyšel již nespočet pomluv a drbů co se choutek tohoto muže týče, ale možná právě proto mu přišel tolik zajímavý. (A z části to taky asi proto, že ve své podstatě s ním měl Vincent víc než dost společného.)

Elegantně se vyhýbal všem lidem okolo, dokud nedorazil až za onou tajemnou kráskou. Ještě předtím, než na ní ale vůbec promluvil, si jen tak zběžně pročísl prsty vlasy, nasadil zářivý úsměv a až pak se na ní pořádně zadíval. „Takový krásný večírek," pronesl a mávl přitom dramaticky rukou okolo sebe „a taková překrásná, mladá dáma, jako vy, je tu tak sama," zamrkal a přistoupil k ženě s vějířem o krok blíž.

„Oh, takovou lichotku si snad ani nezasloužím," prohlásil jemným hláskem stále si obličej z části zakrývaje vějířem, ale rozhodl se alespoň odkrýt své blyštivé hnědé oči plné hravých jiskřiček. „A jak to, že takový šarmantní, pohledný mladík je taktéž sám?" Byl neskutečně rád, že blonďák nemůže kvůli vějíři vidět jeho spokojený úšklebek. Zbožňoval hrát tuhle hru a do své role se skutečně vžíval; takže si občas připadal jako herec, jenž dostal za úkol ztvárnit roli tajemné lady. A ještě víc jej těšilo, když si někdo hrál s ním.

„No," protáhl a vzal ženinu ruku jemně do té svojí. „Dejme tomu, že jste skutečně upoutala mojí pozornost, má jiskřivá rajko, tudíž jsem zanechal všechnu svou předchozí společnost na druhém konci téhle místnosti a vydal se zcela sám jen a jen za vámi," sklonil se, aby mohl zlehka vtisknout malý polibek na hřbet ruky ženy v modrých šatech. Vikomta na ní něco neskutečně přitahovalo, ale nebyl si jistý, co přesně to bylo. To jak byla tajemná? Hezká? Nebo ještě něco jiného? Tak jako tak, neskutečně jej zaujala a měl rozhodně v plánu u ní strávit ještě nějakou tu chvíli, pokud se tedy nedočká hrubého odmítnutí; což mu samozřejmě přišlo zcela nereálné, protože aby jeho odmítla nějaká žena? Ha, to byl dobrý vtip.