Splněný sen (Marcus & Martinus Fanfikce)

2.díl- Nové známosti

Pohled Nikči:

Je čtvrtek ráno a já jdu do školy, nečekaně. Už před školou vidím Terku a mířím rovnou k ní. Jdeme společně do třídy a jako vždycky si povídáme o Marcusovi a Martinusovi, všichni kolem nás jen kroutí očima div jim ty oči nevypadnou, jednoduše nemají vkus. Celý den utekl jako voda a po škole jdeme rovnou ke mně aby jsme se mohli připravit na zítřejší písemku z matiky, mě matematika vůbec nejde, zato Terka je na ni machr. Když otevřu dveře slyším hlasy z obýváku, proto jdu i s Terkou rovnou tam. Hned jak nakouknu do obýváku myslela jsem že omdlím, viděla jsem totiž......

Pohled Marcuse:

Už od osmy sedíme v letadle a letíme do nového domova. Vůbec nevím co mám očekávat, jak to tam bude vypadat ani jak se tam k nám budou chovat. Ale podle obrázků to vypadalo jako celkem malé město, takže by to mohlo být v klidu. Už jen půl hodiny a bude moct vystoupit z letadla a pak ještě dvě a půl hodiny v autě, SUPER! V autě jsem usnul takže mi ta cesta ani nevadila, probudil jsem se těšně před městem tak jsem si řekl že budu pozorovat přírodu a udělal jsem správně tak krásně lesy, louky, i ta města no prostě nádhera. Když jsme konečně dojeli myslel že mi upadne brada, tak krásný dům. Sice to je bytovka ale mi jsme si koupili dva byty vedle sebe takže je spojíme a je to. Zazvonili jsme na zvonek a otevřela nám na pohled milá žena, zřejmě nevěděla kdo jsme tak jí mamka řekla že jsme nový majitelé. Tu paní to očividně zaskočilo a odpověděla nám že nás čekala až v pátek, ale i tak nás pozvala dál. Všichni jsme šli do obýváku a jak mamka tak ta paní se zapovídali a já a Martinus jsme tam seděli jak pecky. Táta si byl zařizovat práci a Emmu si vzal sebou takže jsme nemohli  nikam jít  neboť jsme to tu neznali, ale z toho jejich nekonečného žvatlání jsme se dozvěděli že ta paní, teď už teta Anna, má dceru v našem věku tak se s ní třeba spřátelíme. Najednou uslyšíme otevření dveří a následně vidíme dvě holky, které stojí s otevřenou pusou ve dveřích do obýváku. 

Pohled Terky:

Když jsem viděla kdo to sedí u Nikči v obýváku myslela jsem že spím a že to je jen sen,ale nebyl. Opravdu tam seděli Marcus a Martinus. Že by byli moje prosby vyslyšeny? Najednou slyším jak se Nikči mamka postaví a začne nám je představovat, i když to bylo zbytečné oba dva jsme je dobře známe ale i tak jsem se zdvořile představili a jen slyšíme jak paní Gunnarsenová, teď už teta Anna, nám navrhuje ať to tady Marcusovi a Martinusovi ukážeme. Souhlasily jsme a hned jsme všichni čtyři vyrazili po městě. Asi dvě hodiny jsme se procházeli, i když byla zima nám to nevadilo hodně jsme se zapovídali takže jsme to ani nevnímali. Potom co jsme se vrátili k Nikče jsme slyšeli jak se všichni snaží vymyslet jak to udělat, jelikož v bytě nebylo místo pro všechny, jak pro Nikčinu rodinu tak pro rodinu Marcuse a Martinuse. Tak jsem navrhla ať jde Nikča, Martinus i Marcus ke mně, jelikož žiju ve velkém rodinném domě a moji rodiče jsou neustále na pracovní cestě. Všichni tedy souhlasily. Nikča si šla sbalit a kluci si šli taky pro svoje věci. Když jsme se všichni sešli před domem vyrazily jsme ke mně. Jelikož bydlím na druhé straně města trvalo nám to asi patnáct minut než jsme ke mně došli. Hned jak jsem otevřela dveře vyskočila na mě Peggynka, můj pes, jelikož je velmi přátelská hned se začala tulit k Marcusovi, poté i k Martinusovi a jelikož Nikču už znala tak na ni hned taky skočila. Potom co se Peggy uklidnila šli jsme do obýváku kde jsme rozložila gauč a i obě křesla aby jsme se sem všichni čtyři vešli. Až do večera jsme si povídali a zjistili že toho máme opravdu hodně společného. Udělali jsme si lehkou večeři a potom se šli koukat na film při kterém jsme všichni usnuli.

Ahoj, tady opět MacTinus dneska je to trochu delší část o 676 slovech. Pokud se vám to líbí budu ráda když mi napíšete do komentářů co si o tom myslíte, abych věděla jestli mám pokračovat.