Asi každý se chce setkat se svým oblíbeným vzorem, ale že jste to stane zrovna nám to jsme nečekali.
Je to spíše taková příběhová fanfikce a ne zrovna taková milostná, spíše si zde můžete představit váš normální život.
Ráno jsem se vzbudila docela pozdě, ale všichni ještě spali takže jsem měla čas se dát trochu dohromady. Po půl hodině jsem vyšla už převlečená a taky jsem si vlasy spletla do dvou copů (viz. obrázek)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Viděla jsem že je Terka už vzhůru, ale je ne mobilu, jak nečekané. "Ahoj" pozdravím ji. "Ahoj" odpoví mi a pak se dál věnuje mobilu. Po chvíli se zvedne a jde do koupelny. Já si mezitím sedla ke stolu s nějakou menší snídaní, jelikož běžně nesnídám. Po deseti minutách vyšla Terka z koupelny a šla si udělat kafe. V klidu si sedne ke stolu a opět si vezme do ruky mobil.
"Do prdele!!" slyšíme z obýváku. Překvapeně se díváme ke dveřím do obýváku a vidíme jak odtamtud běží Martinus. "Co se děje?" zeptá se Terka. "Zaspali jsme" odpoví. "Cože já myslela že máme ještě čas" řeknu mu. "No to jsme původně měli, ale včera mi přišla zpráva že se let klukům přesunul o hodinu dřív. Ale vy jste to nemohli vědět vy jste už spaly." říká nám mezitím co běží asi do koupelny. Terka a já jsme šli vzbudit ostatní, aby sebou trochu hnuli. Za patnáct minut jsme všichni vyběhli z baráku. Před barákem už na nás čekal táta Marcuse a Martinuse. Charlie a Leo šli do Charlieho auta a všichni jsme vyrazili na letiště. Díky bohu nebyla tak hustá doprava takže jsme se na letiště dostali v čas. Rozloučili jsme se s klukama a během toho jsme si vyměnili telefonní čísla. Charlie a Leo na nás naposled zamávali a my jim taky, potom jsme znovu nasedly do auta a jeli do studia kde nás čekají rozhovory. Jsem strašně nervózní, já jsem strašně stydlivý člověk. Byla jsem ráda že jsem se zvládla bavit normálně s Martinusem a Marcusem, nevím jestli zvládnu rozhovor rovnou do televize a pak ještě jeden do časopisu. Z mého přemýšlení mě vyruší Terka. "Neboj, to bude v pohodě" usměje se na mě. "No já doufám" odpovím jí trochu nervózně. "Hele, buď v klidu i my jsme byli taky nervózní, ale po chvíli si na to zvykneš, uvidíš." řekne mi Marcus. "No... Když myslíš" odpovím mu a pokusím se o úsměv. Martinus celou situaci pozoroval, ale neřekl ani slovo. Nevím co to s ním poslední dobou je připadá mi takový stydlivý a to mi k němu nesedí. Vždyť je To Martinus Gunnarsen, on tancuje a zpívá před tisíci lidmi, jak může být někdo jako on nervozní. Taky se mi zdá že se mi tak trochu vyhýbá,od té doby co jsme byli sami venku na mě ani jednou nepromluvil jen ráno ale to se na mě ani nedíval. Musím říct že mi dost chybí jeho pohledy, těžce se mi to přiznává ale... Ale myslím že jsem se do něj zamilovala, ale ne jako nějaká praštěná MMerka, která ho miluje jen protože to je zpěvák. spíš jsem se zamilovala do Martinuse jako takového,jako osobnost, jako do kamaráda ze kterého později vzniklo něco víc než jen to. Tohle moje uvažování trvalo tak dlouho že než jsem se nadála byli jsme na místě. Teda COŽE?! SAKRA! My už jsme tady a já nejsem vůbec připravena. Už jsme pomalu vcházeli do studia, když v tom se před námi objevil manager kluků, vlastně teď už i náš manager. "ÁÁá... Tak tady jste" usměje se na nás. "Tak pojďte už je vše připravené" naznačí nám ať jdeme dovnitř. A sakra..! Řeknu si pro sebe.
