Splněný sen (Marcus & Martinus Fanfikce)

15.díl-Kóma??

Pohled Martinuse:

Niky!! Do háje! Niky!! Volám na Nikču ale ta nereáguje místo toho zavřela oči. Ihned jsem vytáhl mobil a zavolal záchranku. Po asi deseti minutách přijela a záchranáři dali ihned Nikču na lehátko. Sedl jsem si taky do sanitky vedle Nikči. Řidič zapnul sirénu a mi vyrazili. Hned jak jsme dorazili poslali mě do čekárny s tím že mě potom zavolají. Bože jen doufám že to nebylo nic vážného. Se skloněnou hlavou jdu do čekárny a když zvednu hlavu vidím Marcuse. Počkat co? Co tady dělá?! "Marcusi?" vydám se sebe. On jen zvedne hlavu, jeho výraz byl tak ustaraný a smutný, pro boha co se to děje? "Co? Co tady děláš?" zeptá se mě. "No na to bych se chtěl zeptat i já" sednu si vedle něho. "No.. Ty dementi zmlátili Terku" řekne Mac strašně smutně. "Cože? No ty vole! " řeknu naštvaně a smutně zároveň. "Víš oni zmlátili i Nikču" řeknu naplno sklesle. "Cože?" řekne mi na to Mac. Já jen zakýval hlavou. Seděli jsme tam asi dalších deset minut, když najednou vyšel doktor. "To vy jste přijeli s těmi dívkami?" zeptá se nás, když k nám došel. Oba jsme kývli. "Asi myslím že první co bych měl říct je, že... jste je zachránili, není to tak vážné, ale kdyby to pokračovalo, mohlo by to dopadnout opravdu špatně" řekne nám. Oba dva jsme si naráz oddychli, ale taky jsme se zděsili. "A jak to s nimi vypadá?" zeptá se Marcus. "To vám bohužel nemůžu říct, ale nemusíte se bát. Tedy..." zarazí se najednou. "Tedy?" zeptám se ustaraně. "Pokud se probudí tak se nemusíte bát, ale pokud ne tak se bojím že to bude nejspíš kómat" řekne nám. "Cože?" vyhrkneme s Marcusem naráz. "Mohli byste mi prosím dát kontakt na jejich zákonné zástupce. Dali jsme mu kontakt na Nikčinu mamku, protože na Terčiny rodiče těžko seženeme kontakt. Poté nám doktor dovolil jít za nima. Bylo štěstí, že byli holky na stejném pokoji. Já jsem si okamžitě sedl k Nikče a Marcus k Terce, oba dva jsme byli ticho. Chytl jsem Nikču za ruku, ale mlčel jsem dál. Po asi půl hodině přišla Nikčina mamka, která nám neřekla nic nového, jen přesně to co nám řekl doktor. Teda byla tu jedna věc a to že Nikčiny rodiče jsou, dalo by se říct náhradní zákonní zástupci Terky. To aby jí mohli psát omluvenky do školy a tak. Seděli jsme tam asi další dvě hodiny, ale pořád nic holky se nechtěli probudit a my jsme měli čím dál tím větší strach. Nikčina mamka musela jít do práce, ale řekla že kdyby něco tak jí máme zavolat.

 Pohled ???:

Tma.. To je to jediné co jsem viděla. "Co se to děje? Proč tu jsem? Co se to stalo?" ozývalo se stále v mé hlavě. Avšak najednou slyším něco jako pípání, co to je za zvuky? Pomalu otevírám oči a vidím obrovskou bílou místnost, snažím se porozhlédnout a vidím jak vedle mě sedí... Mac. "M.. Marcusi" vydám se zebe strašně potichu. Cítím jak jsem slabá. "Tery! Díky bohu!" vyhrkne ze sebe a skočí mi kolem krku. "Au!" vyhrku ze sebe. "Ježiš promiň, moc se omlouvám. Zapomněl jsem" omlouvá se mi. "Nic se nestalo" pokusím se o úsměv "Jen mi řekni co se sakra stalo". "Tím tě teď nechci zatěžovat" řekne mi Mac a pohladí mě po tváři "Jistě jsi strašně unavená" dodá. "No to jsem, ale co je to s Nikčou" zeptám se ustaraně. "Ještě se neprobudila" řekne smutně Tinus. "A pokud se neprobudí. Může se z toho stát kóma" dadá Mac. "Cože?" vyhrknu. "Klid ještě to nevíme na sto procent" uklidňuje mě Mac. Všichni jsme tam seděli bez jediného slova a doufali že se Nikča probudí. "C-Co se to děje" slyším a ihned se otočím směrem k tomu hlasu. "Niky!!" skoro až zakřičím štěstím. "Díky bohu" řekne najednou Tinus a obejme Nikču, která jen vykulí oči a začne se červenat. "Jak ti je ?" zeptá jí Marcus kdy se od ní Martinus odkloní. "Ale... Celkem dobře. Jen... co se stalo?" zeptá se na stejnou otázku jako já. "To bych taky ráda věděla" řeknu a podívám se na Marcuse. "Vanessa a Gabriella vás s pomocí dalších šesti kluků.. no.. zmlátili. Já a Marcus jsme přijeli co to šlo, no bohužel to dopadlo takhle" odpoví nám Martinus. "Proč bohužel, myslím že hlavní je že jsme tady a nic nám není, že?" podívám se na Nikču. "Jo přesně" usměje se Nikča. "No jo, ale kdyby jsme přijeli dřív.."řekne sklesle Mac. "Žádný kdyby, co se stalo, stalo se. My vám to za vinu nedáváme" stisknu mu pevněji ruku a on se na mě usměje. "A vůbec jak jste věděli že se něco děje? Já myslela že jste v LA" řekne Nikča. "Včera, jak Marcus ukončil hovor, mu napsal Ryan s tím že slyšel ty dvě jak se o tom baví. Tak jsme našli nejbližší let a letěli zpátky" odpoví Martinus a chytne Nikču za ruku, která se na něho s udivením kouká, ale potom se jen mírně začervená a usměje se na něj. Najednou dovnitř přijde doktor "Tak to se mi ulevilo, že jste obě vzhůru, tím pádem vám můžeme udělat vyšetření a když to dobře dopadne možná by jste mohli už dneska zpátky domů." řekne nám a hned poté přistoupí k Nikče. Kluci pochopili že musí na chvíli odejít, tak se zvedli a šli z místnosti. Když doktor dokončí vyšetření řekne nám něco co mě překvapilo: "Víte.. Normální lidé by se z toho takhle rychle neprobudili. Ale já asi vím důvod proč vy jo. Říká se že láska je lék, tady se mi to potvrdilo. Je vidět že těm chlapcům na vás záleží a vám na nich taky nemýlím-li se". Já i Nikča jsme jen pokývaly hlavou. Doktor se na nás usmál a pokračoval:"Dalo by se říct že tohle byl takový test. A vidím že díky tomuto testu se vaše vztahy prohloubili." Hned jak to dořekne otevře dveře a dovnitř vejdou kluci. Mě i Nikče se po slovech doktora rozzářili oči a ještě víc když kluci vešli. Měl naprostou pravdu, máme ke klukům větší pouto než kdy dřív, které nás bude ještě dlouho provázet, jak na našich společných koncertech, tak i v našem osobním životě. Teď už vlastně stačí dát Nikču a Martinuse dohromady a bude to tak jak jsme si vždycky s Nikčou přály ještě jako zblázněné MMerky. Ale tohle je teprve začátek našeho "dobrodružství".