Asi každý se chce setkat se svým oblíbeným vzorem, ale že jste to stane zrovna nám to jsme nečekali.
Je to spíše taková příběhová fanfikce a ne zrovna taková milostná, spíše si zde můžete představit váš normální život.
Hned ráno nás vzbudily otevírající se dveře, ve kterých stála Emma. Vstala jsem a šla za ní po chvíli dorazili i kluci s rodiči, Nikča ještě spala. Šla jsem se převléct a poté jsem šla pomoct se snídaní. Po asi deseti minutách se Nikča vzbudila a šla se taky nasnídat. Hned potom jsem šla s Nikčou do obýváku, kde jsme se koukaly na různé šaty. Když si k nám přisedli kluci koukali se nám přes rameno a měli takový divný pohled. "Proč se koukáte na šaty když je jdete dneska nakupovat?" zeptá se nechápavě Marcus. "No přece, aby jsme věděli jaký styl šatů by jsme chtěly, ne?" odpovím mu se smíchem. "Jéžiš, takový problémy bych chtěl mít" odpoví Marcus a začneme se všichni smát. Hned po obědě jsme se sbalili a vyrazili na nákupy, kluci šli malovat k Nikče do baráku, "snad to zvládnou"řeknu si se smíchem v hlavě a dál pozoruji okolí silnic. Po asi hodině jsme dorazili do obřího obchodu se šatama, kam jsme hned šli. Jelikož jsme měli rezervovanou asi hodinu nemuseli jsme nikam spěchat. Nejdřív jsme si vyslechli jaký styl šatů by nám doporučili, poté jsme se šli porozhlídnout po šatech které by se nám líbili a pak začalo zkoušení. Já jsem si vyzkoušela asi patery šaty než jsem našla ty pravé a Nikča ta asi jenom dvoje, no jo no ona není náročná tak jako já.
Moje šaty:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nikčiny šaty:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Potom co jsme si konečně vybrali šaty dohodli jsme si termín kdy si pro ně zajedeme a vypujčíme. Když jsme vyšli ven zašli jsme si na lehkou svačinu a řekli si že se ještě někam podíváme a třeba něco koupíme našim Patům a Matům.
Pohled Martinuse:
Hned co holky odjeli jsme šli do Nikčinýho domu, tam už byli roztažené plachty a připravené barvy. Hned jsme popadli válečky a začali natírat, všechno jsme dokončili asi po čtyřech hodinách. Hned jsme se šli umýt a ulehnout na gauč , už u nás doma, protože jsme byli strašně unavený, hned co jsem si lehl jsem usnul. Vzbudil jsme se protože jsem cítil něco z kuchyně, ale ne smrad ale něco tam krásně vonělo. Viděl jsem že se probouzí i Marcus, oba dva jsme se na sebe zmateně koukli a šli rovnou do kuchyně. Viděli jsme tam Nikču a Terku jak připravují....To je tacos? Jo! Ony připravují tacos!!! "Jé.. vy jste už vzhůru?" optala se nás se smíchem mamka, která dávala na stůl talíře. "Pravě včas akorát jdeme jíst" mrkla na nás Nikča a dál se věnovala připravě. S Marcusem jsme si sedli ke stolu a netrpělivě čekali, jelikož jsme po dnešku byli strašně hladoví. Když nám holky nandali na talíř hned jsme se do toho pustili, hned po prvním soustu jsem vykulil oči. "To je suprový" řeknu co dožvýkám první sousto. "To teda jo" odsouhlasil mi to Marcus. "Jsme rády že vám chutná" usmála se Terka a šla si i s Nikčou taky při sednout. Po výborné večeři jsme se šli projít a vyčistit myšlenky, já jsem hlavně myslel na blížící se Moments Tour. Nemůžu se dočkat až zase uvidíme fanoušky a taky až budou holky zpívat spolu s námi. A pro ty kteří jsou čistě naši fanoušci, ne holek, se to vyřešilo jednoduše, koncert je na dvě části. První části vystupuju jen já a Marcus a v druhé části koncertu, po značné pauze, se na pódiu spolu s námi objeví holky. "Martinusi?? Jsi duchem přítomen ??" štouchne do mě Marcus. "Ehh.. co jste říkali" zeptám se a podrbu se za hlavou." Nic jen to že zase myslíš na svoje věci" zasměje se Marcus a holky s ním. "No jo.. Já jsem myslel na Moments Tour" odůvodnil jsem. "No jo už se to blíží co? Jsem celkem nervózní" řekne Terka. "Není čeho se bát budeme tam s váma" mrkne na ni Marcus a obejme ji kolem ramen, ta se na něj jen vděčně usměje. "Kdy začínají zkoušky?" zeptala se mě Nikča. "Hned po plese" mrknu na ni a taky ji vezmu kolem ramen. Zrovna jsme procházeli okolo budovy kde se vždy scházeli ti co kouří , a podobné věci. Nevšímali jsme si jich, ani jeden z nás, ale myslím že jsme všichni cítili ty nenávistné pohledy, které na nás házeli. Po asi dvou hodinách jsme došli domů a hned jsem si šel lehnou, samozřejmě nejdřív jsem si dal druhou sprchu. Po chvíli přišel i Marcus a holky. Chvíli jsme si povídali a pak už jsme postupně usínali u Terky v bývalém pokoji. Malinko jsme si upravili, aby jsme se tam vešli všichni čtyři, takže tam teď byli čtyři postele a každý máme malý šatník. Stejně nechápu na co čtyři postele když stejně spí Terka a Marcus na jedné, ale co už, prostě si užívají přítomnost toho druhého. Když třeba nemůžeme spát tak Nikča spí taky občas u mě , ale opravdu jen občas, zatím co Terka u Marcuse skoro furt. S touhle myšlenkou jsem se uvrhl do říše snů a čekal až přijde další super den.
Ahoj, tady MacTinus. Po velmi, velmi ale fakt velmi dlouhé době je tu další část. Moc se omlouvám že nevycházeli ale nebyla tak nějak inspirace a chuť do psaní. No Nic méně jak jste si mohli všimnout je tahle fanfikce tak trochu v minulosti, někde konec Ledna. Proto se teď pokusím psát co nejčastěji aby jsme se dostali trochu do přítomnosti. Hezký zbytek dne.
