Asi každý se chce setkat se svým oblíbeným vzorem, ale že jste to stane zrovna nám to jsme nečekali.
Je to spíše taková příběhová fanfikce a ne zrovna taková milostná, spíše si zde můžete představit váš normální život.
Celý den byl naprosto normální, ve škole se nic zvláštního nedělo no byl to předposlední týden před Vánocemi takže jsme ještě doháněli nějaké písemky. Vlastně ten týden uběhl hodně rychle než jsme se nadáli byla tu neděle a zároveň den kdy měl vyjít náš videoklip avšak vyjde až o půlnoci takže v pondělí o tom moc lidí vědět nebude, hlavně ne lidi ve škole. Asi v pět odpoledne kluci dostali na email konečnou verzi videoklipu, ze začátku to vypadá stejně ale do druhé sloky tam nastupujeme my a je to taková přesná kopie originálu jen s dvěma holkama na víc. Šli jsme spát brzy aby jsme v pondělí byli čilí jelikož jsme měli celodenní trénink na úterý, kdy jsme měli mít turnaj s partnerskou školou. Po vyčerpávajícím dnu tréninků jsme došly ke klukům do bytu, protože jsme šli hlídat Emmu. Během toho co Emma česala Terku jsme se šli s klukama podívat jak je na tom videoklip, myslela jsem že mi vypadnou oči za asi 14 hodiny tam bylo přes milion zhlédnutí!! Pro kluky to bylo asi normální ale pro mě s Terkou rozhodně ne. Přečetli jsme si pár komentářů a pak jsme šli s Emmou bobovat. V šest jsme se rozdělili a šli relaxovat na zítra. O půl osmý jsme se všichni sešli až u skříněk, společně jsme došly do tělocvičny kde bylo zahájení. Potom už jsme jen hráli a nebo jsme se šli koukat jak hrajou kluci. Když bylo vyhlášení náš tým vyhrál první místo v přehazované a tým kde byli kluci vyhrál taky první místo. A Martinus dostal cenu za nejvíc daných gólů, Marcus je hned druhý. Po zbytek týdne se nic zvláštního nestalo, jen jsme klukům zařizovaly dárek který dostanou už v pátek a taky to že ve středu se k nám nahrnulo pár spolužáků s tím jestli jsme to opravdu my v tom videoklipu a že nevěří že to jsou naše hlasy, ale to jsme neřešily. Ani jsme se nenadály a nastali školní Vánoce, tudíž pátek. Já i Terka jsme dostaly jen pár dárků a pak byl na řadě náš největší dárek, který nám musel přinést o půl dvanácté, jelikož jsme končily ve dvanáct, táta. Hodilo by se říct že o tom dárku už ví rodiče Marcuse a Martinuse, protože bez jejich povolení bychom to nekoupily. Když jsme přišli zpět do třídy i s tou velkou krabicí všichni na nás divně koukali. "Tak tohle je pro vás" řekla Terka když jsme došly k Marcusovi a Martinusovi, kteří na nás koukaly celkem vyděšeně. Opatrně to otvírali když najednou Marcus otevřel pusu a chytl se za hlavu. Martinus to otevřel už úplně a bylo vidět nadšení v jeho obličeji a to u obou.
Pohled Marcuse
Bože... Jen když jsme uviděl co tam na nás čeká nemohl jsme uvěřit svým očím. V krabici na nás čekalo roztomilé štěňátko zlatého retrívra. Tohle byl náš sen už od dětství a teď se nám to splnilo. "Bože, holky... Jak... Kdy..... Co...." koktal jsem ze sebe. Terka se jen uculila a potom mi odpověděla "Moc dobře víme že jste vždycky chtěli zlatého retrívra tak jsme vám ho koupily a neboj s vašimi rodiči je vše zařízené" mrkla na nás. Martinus si už držel štěně v ruce a měl slzy na krajíčku, ale to já také. "Všechny věci, ať už jídlo nebo pelíšek už máte doma, no respektive u Terky to zaplatily vaši rodiče takže to máte jako dárek od všech" řekla nám Nikča. "Holky já vůbec nevím co na to máme říct, takže řeknu jen tohle. Děkuju" řekl Martinus. "Přesně tak, děkuju" dodal jsem. Hned po škole jsme vyrazili k Terce kde už zase od středy spíme protože v bytě přestalo fungovat topení ale už zítra by to mělo být. Po cestě jsme vymysleli jméno pro naše nového kamaráda, jmenuje se Buddy. Asi ve dvě jsme šli i s Buddym a Peggy bobovat, no spíš dohlížet na Emmu a občas se taky sklouznout. Bylo vidět že si Peggy vzala Buddyho pod svojí ochranu a mě to dělalo obrovskou radost. V pět jsme šli Emmu doprovodit na hotel, potom jsme šli doprovodit Nikču a šli zase k Terce. Seděli jsme u kuchyňského stolu a povídali si. "Vy už vlastně zítra jdete pryč že?" zeptá se Terka mírně smutně. "Jo půjdeme a budeme se připravovat na Vánoce, no aspoň tu nebudeme překážet až přijedou tvoji rodiče, ne?" odpovím jí. Abych to uvedl na pravou míru Terčiny rodiče jsou zaneprázdněný prací že jezdí domů snad jen jednou za půl roku, o Terku se vždy starala její babička. Terčiny rodiče už nebyly doma na Vánoce asi tři roky, takže tu Terka s babičkou byly samy, ale v létě Terčina babička onemocněla a zemřela, proto jí rodiče slíbily že přijedou. "Oni, ale nepřijedou. Prý nemají čas" odpověděla mi. "Ou.. To je mi líto" nevěděl jsem co říct. Hned jak jsem to dořekl Martinus šel do koupelny a začal tam s někým mluvit nebylo mu ale rozumět jediného slova. Po chvíli se vrátil a spustil "Tery jestli chceš na Vánoce můžeš jít k nám teď jsem to domluvil s tátou". "Jsi moc hodný, ale Vánoce jsou o tom aby bylo rodina pohromadě, proto tam nemůžu být." odpověděla mu značně sklesle. Martinus nevěděl co říct tak radši mlčel, zbytek dne jsme se jen koukali na videa a nebo si volali s Nikčou. V sobotu jsme se vzbudily asi v deset, no teda já jsem byl už v sedm vzhůru ale to jen kvůli tomu že mě vzbudil Buddy že potřebuje ven, ale potom jsem znovu usnul. Terka nám šla udělat snídani a já a Martinus jsme domlouvaly tajný plán jak Terce zlepšit Vánoce. Ve dvě pro nás přijel táta a jeli jsme i s Buddym domů připravovat se na Vánoce, ale ne tak normálně jelikož máme menší překvapení.
Pohled Terky
Potom co kluci odešli šla jsem do obýváku a šla se koukat na televizi. Na televizi jsem se koukala celý den, večer jsem šla s Peggy na procházku a pak šla spát, spíš jsem se koukala zase na televizi a usnula na gauči. Ráno jsem se vzbudila a nějak si neuvědomovala že už jsou Vánoce. Když jsem uklidila celý dům šla jsem se koukat na pohádky. Asi ve čtyři jsem si šla obalovat řízky na večeři. Ve třičtvrtě na šest jsem jsem se šla převlíknou víc do slavnostnějšího. Asi pět minut před šestou někdo zazvonil "Kdo to může být? Právě teď?" řeknu si pro sebe. Když otevřu dveře slyším jen "ŠŤASTNÉ A VESELÉ!!! Marcus, Martinus, Emma,jejich rodiče, Nikča a její rodiče. Všichni tam stály s dárky v ruce. "Co tu děláte?" řeknu nadšeně. "Přesně jak jsi říkala, jde o to aby jsme trávili část s rodinou a ty patříš do naší rodiny" odpoví mi Marcus. "Přesně tak Tery ty vždycky budeš moje rodina" dodá Nikča. "Já.. nevím co mám říct. Děkuju" řeknu a jedna slza mi sjede po tváři. "Není proč děkovat od toho jsou Vánoce" řekne Emma. Všichni vyšli dovnitř a šli dát dárky pod stromeček. Poté jsme si všichni sedly ke stolu a začali jíst. Asi po hodině jsme šli ke stromečku. Emma rozdala dárky a poté jsme je začali rozdělávat já jsem měla jediný dárek a to od Marcuse, Nikča to samé ale od Martinuse. No a kluci měli hodně dárku od rodičů plus Marcus jeden dárek ještě ode mě a Martinus jeden od Nikči. Když kluci otevřely všechny dárky vrhly se na ty od nás, čekala tam na ně červená mikiny s černým dračím motivem na jednom rukávu, Marcus měl vzor na levém rukávu a Martinus na pravém.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem já i Nikča otevřeli dárky čekaly tam na nás úplně stejné mikiny. Všichni jsem se začali hlasitě smát. Bylo to super všichni jsme si moc užívali společné chvíle.
