Splněný sen (Marcus & Martinus Fanfikce)

14.díl

Pohled Martinuse:

Hned potom co jsem otevřel oči jsem měl chuť praštit hlavou o zeď. Co jsem to do háje řekl? Že jí to dneska řeknu to jsem asi spadl na hlavu. Ne! V žádném případě jí to dneska neřeknu, nechám to tak jak to, jen se s ní pokusím víc komunikovat. Když se konečně rozhodnu vstát mířím rovnou do koupelny. Po asi deseti minutách konečně vyjdu, překvapí mě jedna věc. Všichni už jdou vzhůru, u Nikči mě to neudivuje ta vstává brzo, ale Terka a Marcus? "No to je mi překvapení, vy už jste vzhůru jo?" začnu se smát a u toho koukám na Terku a Marcuse. "No dovol! Nemusíme spát každý den až do jedenácti" odpoví mi Marcus a začne se taky smát. Holky se vrhli na dělání snídaně a já a Marcus jsme šli vyvenčit Peggy a Buddyho. "Tak co?" zeptá se mě. "Co co?" kouknu na něj zmateně. "Řekneš to teda tý Nikče nebo ne?" podívá se na mě. "No... Ne! Na tohle nemám nechám tomu volný průběh" řeknu mu sebevědomě. "Fajn, čekal jsem že to řekneš. Musím říct že mě včera tvoje reakce překvapila, ale věděl jsem že to nejspíš obkecáš. Na tohle jsi stydlivý no" usměje se na mě Mac. "Jo já vím" úsměv mu opětuju. Vrátili jsme se asi po půl hodině a když jsme vešli do kuchyně seděla tam jen Nikča. "Kde je Terka?" zeptá se starostlivě Mac. "Někdo jí volal a hned jak to zvedla zabouchla se v koupelně" řekne Nikča. "Co se může dít?" zeptal jsem se. Mac a Nikča jen pokrčili rameny. Asi po pěti minutách slyšíme Terku: "A dost! Nehodlám se o tom dál bavit! Nikam nejdu! Nazdar!" křičí Terka hodně naštvaně z koupelny a hned potom vyjde naprosto v klidu. "Jé vy už jste zpátky" usměje se na nás. "No.. Jo.. Tery děje se něco" optá se starostlivě Mac. "Ne.. " zalže nám Terka, ale všichni jsme poznali že se něco děje. "Noták.. Nelži nám" řekne Nikča. "No fajn.. Volala mi máma, chtěla abych se za nima přestěhovala do Prahy. Tak jsem ji celou dobu říkala že nikam nepůjdu." řekne Terka mírně naštvaně, ale taky sklesle. "Aha.. To je zajímavý celý měsíce se ti neozvou a teď tohle?" odpoví ji Nikča. "Já vím" řekne Terka teď už úplně sklesle. Marcus k ní hned šel a pevně jí obejmul. "To bude v pohodě" řekl jí a dal jí pusu do vlasů. Po chvíli jsme se nasnídali a pak jsme šli k nám pro věci na to nové "studio". Vše jsme konečně přinesli, no spíš nám to odvezl táta, takže jsme mohli jít pro plachty a by jsme tam malinko vymalovali. Nic moc zvláštního jen bílou barvu, takhle jsme si myslel že to bude, ale z klidného malování vyšla válka o to kdo bude nejvíc od barvy. No vyhrály,  nebo prohráli, nevím, holky, protože jsme se proti nim s Marcusem spikli a ony jsou oproti nám takové slabé. No, asi po dvou hodinách jsme opustili místnost a nechali to tam schnout, mezitím se šly holky omýt od barvy. Já a Marcus jsme se mezitím snažili smontovat stůl a stojan na mikrofon. Moc dobře nám to nešlo, my jsme takový Pat a Mat v reálu. S pomocí holek jsme to dali dohromady. Jelikož jsme koupili nějakou rychlo-schnoucí barvu tak byla asi po třech hodinách zaschnutá. Mohli jsme tedy přenést stůl a položit koberec, který nám mezitím koupil táta.  Teď už jen stačilo zapojit počítač a mikrofon, taky jsme ještě museli nalepit akustickou pěnu,aby jsme neměli ozvěnu. Asi v osm jsme vše dokončili a hned jsme se vrhli na nahrávání. Jen jako zkoušku jsme nazpívali One flight away, společně s holkama a když jsme se ujistili že vše funguje mohly se holky vrhnout na jejich, no vlastně už druhou píseň.  Po dvou hodinách nahrávání jsme si konečně udělali večeři, spíš jsem objednal pizzu, ale to neva. Terka a Nikča byli někde pryč, asi šli s Peggy a Buddym. Já a Marcus jsme si mezitím volali s managerem. Ten nám nabíl věc, která se neodmítá, bylo to spíš pro holky. Jde prostě o to že my s Marcusem zítra odletíme do LA, tam zařídíme natáčení videoklipu a nahrávání dalších písniček pro holky. Holkám to řekneme až to bude všechno zařízený, takže si musíme něco vymyslet proč letíme pryč. Letíme zítra ráno, ale ještě zítra by jsme se měli vrátit, takže nepropásneme školu, která začíná pozítří.  Když holky přišly, tak jsme jim jen řekli že poletíme pryč, kvůli Moments Tour, ale že ony můžou zůstat doma. Šli jsme hned spát aby jsme všechno stihli a mohli ráno brzo vstát.

Druhý den 

Pohled Marcuse:

Vzbudili jsme se asi ve čtyři ráno. Já a Martinus jsme se potichu vyplížili z domu a nechali holky spát. Nechali jsme jim vzkaz na stole že se ještě dneska vrátíme, ale kdyby něco že si zavoláme na Skype. Konečně jsme dorazili na místo, usnul jsem v letadle takže to rychle uteklo. Hned jsme šli do kanceláře managera. Sezení trvalo asi tři hodiny, ale zařídili jsme hodně věcí. Máme dokonce novou písničku, kde s náma budou holky, protože je vymyšlena pro čtyři. Když jsme čekali na taxíka, aby nás odvezl na letiště dostal táta zprávu s tím že nám zrušili let. Táta hned zařídil ubytování na hotelu, takže jsme jeli tam. Na pokoji jsme ihned zavolali holkám. "Ahoj, děje se něco?" zeptaly se nás. "Nic moc zvláštního, jen nám zrušili let." řekne Tinus. "Cože? Jak to?" zeptala se Terka. "To kdybychom věděli" odpovím jí. Najednou mi někdo poslal zprávu, takže jsem šel na druhou stranu pokoje a Tinus si mezitím volal s holkama. Napsal mi Ryan, náš spolužák a taky spoluhráč na fotbale.

Ryan:Čau, hele šel jsem z tréninku a slyšel jsem jak se ty dvě nány baví o Terce a Nikče.                                  Nejsem si jistý, ale myslím že něco chytají a nebude to nic hezkýho.

Marcus:No do háje a my jsme zrovna v LA. Nemůžeš jen tak nenápadně dát na holky pozor?

Ryan:Rád bych, ale mám zítra zápas, takže nejdu do školy.

Marcus:No tak to je v háji. Ale díky že jsi mi dal vědět.

Ryan:V poho. Zatím.

Hned jsem běžel za Martinusem. "Hele holky musíme jít tak ahoj" zaklapl jsem noťas. "Co je?" zeptá se hned Martinus. Ukázal jsem mu mobil. "Do prdele" vyjde z něho. "No do prdele!" řeknu mu. Hned jsme šli za tátou, aby našel nejbližší let domů. "Zítra ráno" řekne nám táta. "Berem" vykřikneme naráz s Martinusem. Snad se nic nestane, když ty dvě nány uvidí že tam nejsme.

Další den

Pohled Nikči:

Vzbudila jsem se u Terky a šla rovnou do koupelny. Potom jsem šla do kuchyně kde už seděla Terka a marně se snažila dovolat Marcusovi. "Pořád nic?" zeptám se. "Ne." řekne sklesle. "Mám strach, včera to vypadalo jako kdyby měl starosti, proto to tak náhle ukončil. A od té doby nic nenapsal, ani nezavolal." dodá. "Neboj to bude v pohodě" snažím se ji uklidnit.  "Snad máš pravdu" řekne a usměje se na mě. Celý den  vůbec neutíkal, ve škole byla strašná nuda. S Terkou jsme seděli potichu v lavicích, jak v hodinách, tak o přestávkách a měla jsem blbé tušení že se na nás Gabriela a Vanessa, mimochodem ty dvě co se snažili zbalit Marcuse a Martinuse, blbě koukají a pořád si něco špitají. Konečně škola skončila a já jsem se s Terkou loučila. Po dlouhé době jsem šla domů, když v tom se přede mnou objevila Vanessa a za ní stáli tři kluci, ale nepoznala jsem kdo to je. "Ale koho pak to tady máme" řekne nafoukaně Vanessa. "Nemám chuť se s tebou bavit. Tak prosím uhni ať můžu jít domů" odpovím. "Nene. Ty teda nikam nepůjdeš" řekne a otočí se na kluky. Ti se potom ke mě začnou přibližovat. "Co chcete" zeptám se a začínám se bát. "Ty a ta tvoje kamarádka jste nám zničili plány. Teď za to zaplatíte" zakřičí Vanessa. Bylo blbý že jsem šla domů cestou kudy moc lidí nechodí, takže nás nikdo neviděl. "O čem to sakra mluvíš" zeptám se jí. "Ta tvoje podělaná kamarádka zabrala Gabriele Marcuse a ty to pálíš po Martinusovi. Ale to my jsme s nimi měli být, ne vy dvě!!" zakřičí ještě víc. "Kluci by si nikdy nevybrali někoho jako jste vy!" zakřičím na ni. "A dost! Kluci jděte" naznačí těm třem. Ti se ke mě začnou přibližovat a než jsem se nadála už mi přistála první facka. Chytla jsem si tvář, ale než jsem stihla zareagovat dostala jsem obrovskou ránu do břicha, až jsem si musela kleknout. Pak mě ještě někdo bouchl do hlavy a já si lehla, teď už úplně na zem. Hned jak jsem dopadla na zem začali do mě kopat, bylo to strašný, ta bolest nevěděla jsem co mám dělat, přála jsem si jen, aby to už skončilo. "Nechte toho vy hajzlové" zakřičí najednou někdo, poznala jsem ten hlas, byl to Martinus. "A co s tím uděláš hm?" zeptá se ho jeden z těch tří a ještě jednou do mě kopne. Martinus k němu přiběhne a jednu mu vlepí se slovy: "Přesně tohle". Pak se na něho vrhnou ty další dva, ale Martinusovi stačila jedna rána a skončili na zemi. Hned se vzpamatovali a začali utíkat Vanessa mezitím někam zmizela. Martinus si ke mě klek a mluvil na mě, ale já mu nic nerozuměla pomalu se mi zavírali oči a pak už si pamatuji jen... TMU!