Splněný sen (Marcus & Martinus Fanfikce)

5.díl- Odhalení citů? 1.část

Pohled Marcuse

Vzbudil jsem se asi ve tři hodiny v noci, asi kvůli tomu že mi byla zima. Hned jak otevřu oči vidím že Terka spí opřená o mě a taky v mém obětí. Opatrně jsem se natáhl pro deku, která ležela vedle mě, a přikryl jsem jí sebe i Terku. Byla tak roztomilá když spala, jemně jsem jí dal pusu na vlasy, aby měla příjemnější spaní, i když si myslím že jsem docela dobrý polštář. Opět jsem se opřel, ale tentokrát o Terčinu hlavu a šel znovu spát.

Pohled Martinuse  

Když jsem se vzbudil viděl jsem že všichni ještě spí, ale nemohl jsem sebou moc škubat neboť Nikča spala těsně vedle mě a nerad bych ji vzbudil. Asi po pěti minutách vidím že se probouzí tak ji jen šeptem řeknu "Dobré ráno", "Dobré" odpoví mi rozespale. Když se rozkoukala pobídl jsem jí hlavou ať jdeme do kuchyně, kývla na oplátku a pomalu se začala zvedat. V kuchyni jsem si sedl na židli u jídelního stolu a jen pozoroval Nikču jak se pomalu kymácí k lednici. "Achjo" ozve se najednou. "Co se děje?" zeptám se. "Chtěla jsem udělat k obědu těstovinový sálat, ale nemáme majonézu a myslím že těstoviny taky ne" odpoví mi Nikča. " "To není takový problém tak skočíme nakoupit než se ti dva vzbudí" nabídnu. "Jo to je dobrý nápad, stejně jak znám Terku vzbudí se až nejdřív za hodinu" odpoví mi Nikča a začne se potichu smát. "Co se děje?" zeptám se nechápavě. "Ale já jen jsem si vzpomněla co mi včera říkala Terka, achjo kdyby Marcus věděl" řekne. "Co by měl vědět?" zeptám se. "No já nevím jestli ti to můžu říct" ušklíbne se. "Jasně že jo slibuju že to Marcusovi neřeknu" nutím malinko Nikču. "No dobře ale řeknu ti to až po cestě do obchodu" odpoví. "Dobře" odpovím a ušklíbnu se. Po pěti minutách se sejdeme u hlavních dveří a pomalu vyrážíme. "Tak?" řeknu nedočkavě hned potom co vyjdeme ven. "No.. takže" začínala Nikča, "včera když jsme připravovali večeři, došla řeč i na tebe a Marcuse. A Terka mi řekla že s Marcusem chce být i něco víc než jen kamarádka. Hodně jsem to shrnula" dořekla. "Páni" odpovím. "Víš co je zajímavý?" zeptám se.  "Ne" odpoví Nikča a zvídavě se na mě podívá. "Úplně to samý mi řekl Marcus" odpovím. "Vážně takže i Marcus chce být s Terkou něco víc než kamarád?" zeptá se. "Přesně tak" řeknu. "Tak to je dobrý, oba dva k sobě něco cítí ale ani jeden o tom neví" řekne mi. "Možná by jsme jim měli trochu pomoct nemyslíš?" zeptám se Nikči. "A jak?" zeptá se. "To nevím ale něco vymyslíme" mrknu na ni. "Tak jo" usměje se na mě. 

Takže ahoj tady MacTinus snad se vám tahle kapitola líbila je taková kratší, protože je psaná na rychlo ale slibuji vám že zítra, to znamená 12.prosince napíšu další část tohodle dne a možná i další část z dalšího dne. tak se zatím mějte ahoj.