Splněný sen (Marcus & Martinus Fanfikce)

7.díl-Skrytý talent

Pohled Matinuse

Zbytek týdne se nic nového nedělo, je mě a Marcuse přidali do školního týmu ve fotbale aby jsme hráli turnaji proti partnerské škole, holky zase hrajou přehazovanou a vybiku. Když už byl pátek večer domluvili jsme s mamkou a Emmou, aby se Terce postaraly o Peggy, jelikož jedeme zítra brzo ráno a přiletíme v neděli večer. Těším se až v nahrávací společnosti uslyší hlasy holek, budou unešeni tak jako my. Asi deset jsme šli spát, ještě k Nikče, je to poslední noc u ní jelikož náš byt, vlastně dva spojené byty, jsou dokončené a už každý budeme spát u sebe doma. V pět ráno nás vzbudí budík, Marcus i já jsme se ještě váleli a holky šli mezitím do koupelny. Po pěti minutách vyšli takž jsme byli na řadě mi. Přesně v půl šestý jsme vyšli před barák, jak bylo dohodnuto. Terka předala Peggy i se všemi instrukcemi mamce a Emmě. Poté jsme všichni nasedli do auta a vyrazili směr letiště. V osm jsme dorazili do Londýna. Na letišti na nás už čekal odvoz, rovnou do nahrávací společnosti. Hned jak jsme tam přijeli netrvalo to dlouho a začali jsme nahrávat. Když každému z nás řekli kdy budeme zpívat, mohly jsme začít. Začal tedy Marcus a potom jsem se přidal já, ale když začali holky viděl jsem jak Managerovi spadla brada. Hned nás zastavil a vběhl dovnitř nevěřil svým uším, hned si s holkama domlouval spolupráci na našich koncertech, ty samozřejmě souhlasily. Bylo super zjistit že s nimi budeme spolupracovat i na koncertech. Asi po dvou hodinách bylo hotovo, bylo to celkem rychlé jelikož se s holkama ta skvěle spolupracuje. Jelikož to bylo stihnuto a by měli skoro dva dny čas rozhodly jsme že rovnou natočíme videoklip, velmi podobný originálnímu. Zašly jsme si na oběd,aby jsme měli na videoklip energii. Bylo vidět že se holky strašně těší, ale že jsou zároveň nervózní. "Není čeho se bát bude to v pohodě stačí si to užívat a nemyslet na to že tam jsou kamery, prostě se tvařte že tancujete a zpíváte jako předtím, my všichni společně a nikdo jiný kolem, jo?" mrkl na holky Marcus. "Jasně" usmáli se na něj. Ve dvě se začalo natáčet, nejdřív první záběry kde jsme jen já a Marcus, poté se u nás objeví holky a všichni společně tancujeme a zpíváme, nejdřív před nápisem Make you believe in love, potom na "můstku" v obří místnosti(nevím jak to mám popsat, asi si to dokážete představit pokus jste viděli klip) a nakonec na laserovém pódiu, který se objeví až na konci videa, jako v originále. Všechno jsme to stihly natočit poměrně brzo asi v devět jsme došly na hotel. kde jsme měli pokoj se čtyřma postelema a táta měl vlastní pokoj. "Co budeme dělat?" zeptal jsme se všech. "Mám tu sebou karty můžem si zahrát" řekla Nikča. Všichni jsme si sedli do takového kruhu na zemi a do jedenácti hráli. Potom jsme už všichni pomalu usínali v sedě, tak jsme se rozhodli jít spát. V neděli ráno, spíš v deset , jsem vstali a šli se nasnídat. Zbytek dne jsme si prohlíželi Londýn, zašli na Tower Bridge, kde jsme si udělali pár fotek, které jsme ihned dali na instagram, jak my tak holky, avšak společné fotky Marcuse a Terky si zatím nechali schované v mobilech a foťácích. V pět jsme nasedli na letadlo a letěli zpátky domů. Hned po příletu jsme dostaly zprávu od managera, že je strašně rád, že jsme se  s holkama seznámili, potvrdil nám věc ,kterou dávno víme, že mají holky obrovský talent a v budoucnu nás všechny čeká zářná budoucnost, společně. Strašně se těším až v budoucnu pojedeme s holkama na turné a až všichni uslyší jejich nádherné hlasy. Asi v osm jsme ještě zašli k Nikče aby jsme si dodělali úkoly a potom jsme se ještě zašli podívat na trénink fotbalového týmu města. Poté jsme šli vyprovodit Terku a my šli konečně do nového bytu. Ve čtvrt na osm ráno máme s Nikčou sraz a před školou se sejdeme s Terkou aby jsme spolčeně mohly začít nový týden.

Takže ahooj, tady MacTinus doufám že se vám tahle část líbila a pokus se vám zdá že je víc víc odfláknutá než obvykle možná to bude tím že to píšu o půl dvanáctý večer. :D No nic pokus se vám můj příběh líbí určitě mi dejte vědět v komentářích. Tak zase příště, Ahoj!