Splněný sen (Marcus & Martinus Fanfikce)

6.díl-Škola

Pohled Nikči

Ráno jsme si nastavili budík na půl pátou aby jsme všechno stíhali. Všichni jsme jako zombíci vstali a kluci mířili rovnou do koupelny. Terka šla vyvenčit Peggy a já nám šla zatím dělat cappuccina. Asi po čtvrt hodině se Terka vrátila a jen co otevřela dveře vyšli kluci z koupelny, takže další moje i Terčiny kroky směřovali právě tam. Po pěti nebo deseti minutách jsme višli a viděli jsme že kluci udělali snídani, jen namazali chleba a nakrájeli rajčata, ale co bylo to pozorné. Po snídani jsme zjistili že máme ještě půl hodiny takže jsme si šli s Terkou vybírat oblečení a že to bude trvat celkem dlouho. Asi po čtvrt hodině namáhavého vybírání jsme se šli konečně převlíknou, nutno podotknout že kluci nám s výběrem pomáhali. Potom jsme měli asi ještě deset minut které jsme proseděli u televize. Potom nás už jen čekala cesta do školy.

Pohled Marcuse

Když jsme vyrazili už před domem jsem slyšel Terku: "Marcusi? Ty jsi si neudělal culík?"  začnu ne smát "Ne. Nechtělo se mi". Zbytek cesty jsme se jen smáli, protože každý z nás minimálně jednou spadl na ledě. Na místo jsme dorazili přesně pět minut před šestou, před školou na nás už čekali rodiče. Vešli jsme dovnitř a holky nás rovnou zavedly k ředitelně. když mamka zazvonili přišel nám otevřít takový trochu menší a trošku tlustý pán. Z toho co řekl jsem pochytil že to je zástupce ředitele, zavedl nás dovnitř a za stolem seděl takový vysoký pan ředitel. "Dobrý den, vítám vás u nás na škole. Já jsem ředitel pan Ševčík a toho je pan učitel Slanina. jak vidím tak jsme si našly kamarádky, které budou vaše spolužačky. Takže v hodinách budete sedět vedli nich a kdyby jste něco potřebovali ptejte se jich tuto školu znají dobře. Při nejhorším se ptejte učitelů a myslím že to nebude třeba, protože obě holky jsou bystré. Teď máte hodinu aby jste si dobře prošli školu a například přihlásily na nějaké kroužky všichni učitelé co vás budou učit jsou ve svých třídách. Holky jestli vás můžu poprosit?"dokončil svůj proslov ředitel. "Jistě" odpoví mu naráz holky. Když jsme odešly z ředitelny tak nám mamka řekla: "Tak teď už to asi zvládnete, my vás jdeme teď přihlásit na obědy a pak sem půjdeme s Emmou ta tu měla být o něco dýl. Jo a po škole přijďte všichni čtyři k nám." "Dobře" odpovíme jí já a Martinus. Hned potom co jsme se rozdělili nás holky zavedli ke skříňkám a předali nám klíče, které jim dal ředitel. Zjistil jsem že mám skříňku  s Terkou a Martinus s Nikčou. Hned potom co jsme si odložili věci šli jsme po schodama úplně nahoru do třídy. U Stolu stála taková, no, už postarší žena. "Dobrý den, já jsem vaše třídní učitelka Marie Skálová. Já vás budu učit výchovu ke zdraví a k občanství, ale děvčata ještě vyučuji tělocvik. Myslím že mi bude delší dobu trvat než si uvědomím, který z vás je který, ale když si zapamatuji kdo z vás bude sedět například u Terky tak snad to půjde. Vedle ve třídě chemie na vás čeká další učitelka tak běžte." ukončila proslov. Vešli jsme do vedlejší třídy "Takže dobrý den já jsem Daniela Lukasová, budu vás vyučovat chemii, angličtinu a člověk a svět práce. Jak jsme slyšela angličtinu ovládáte dobře takže se asi nemusím bát. No to je asi vše více vám povím v hodině tak můžete jít". A Takhle to pokračovalo ještě hooodně dlouho  už bylo skoro půl osmé a my jsme šli do třídy kde jsme měli mít první hodinu, normálně by měli mít angličtinu, ale kvůli nám  mají třídnickou hodinu kde se budeme prý nějak seznamovat nebo co. Já jsem si sedl vedle Terky a Martinus vedle Nikči, hned do první lavice. V jejich třídě bylo dobrý že byli dvě lavice spojený u sebe a ta třetí byla dál od těch dvou zbylých. Asi po deseti minutách začali chodit i ostatní, ale my si toho nevšímali ani těch divných pohledů které se upínali na holky. Jelikož jsme byli otoční zády nikdo nevěděl kdo jsme. Když zazvonilo rovnou do třídy vešla učitelka všichni jsme se postavili na znamení pozdravu. "Dobrý den, sedněte si" řekla nám učitelka. "Jak jste si jistě všimli, máme tady ve třídě dva nové žáky. Prosím postavte se a představte se nám" začala hodinu. Já i Martinus jsem se postavili a otočili se směrem ke třídě a to jste měli vidět ty zděšené někdy i znechucené pohledy. "Takže...." začínám "já Jsem Marcus Gunnarsen" "A já jsem Martinus Gunnarsen"doplnil Martinus "přijeli jsme sem z Norska kvůli práci našich rodičů" skončil jsem. "Výborně sedněte si" řekne nám učitelka. Zbytek hodiny se nám jen představoval zbytek třídy, no bude to tu zajímavé. O přestávce k mé lavici jedna holka a k Martinusově zase druhá, "Ahoj Marcusi, jestli chceš můžeš si sednou ke mně aby jsi nemusel sedět s tou... no radši to ani říkat nebudu" začala ta co stála u mojí lavice. "A proč bych měl?" odpověděl jsem jí "Co když tu chci sedět?". "Jasně chápu tak já si sednu k tobě jo?!" řekne mi. "Ne kdybych nechtěl sedět s Terkou tak si sem asi nesednu ne?" řeknu jí mírně naštvaně. "Ale proč chceš sedět s tou ubožačkou když můžeš sedět semnou?" řekne mi dost drzým tonem. "A dost jasný?! Nebudeš urážet mojí" mírně jsem se zasekl "holku" viděl jsem jak na mě Terka,Nikča a Martinus překvapeně koukají, ale ne tolik jako ta holka která se hned potom urazila a šla pryč.  Mezitím ta druhá holka u Martinuse řekla něco podobnýho Nikče avšak Martinus ji ubránil jako svojí kamarádku. Potom co odešla i ta drhá jsem se podíval na Terk akterá koukala do země a jemně se červenala. "Ehm.. Marcusi? To jsi říkal to...jsi myslel vážně?" zeptá se Terka hodně nervózně. "No... já... víš.... vysvětlím ti to později. Až bude lepší příležitost" odpovím Terce nejistě. "Dobře odpoví mi" a usměje se na mě. Zbytek dne uplynul jako voda moc jsme se neučili. Hned po škole ,jak jsme slíbili, jsme šli k nám. Mamka už na nás čekala s dopisem od nahrávací společnosti. Chtějí abychom přezpívali písničku Make you believe in love s nějakými zpěvačkami a to že si prý můžeme vybrat s jakými. Když jste to dočetl já i Martinus jsme měli jasno v tom kdo s námi bude zpívat. "Holky jak by se vám líbilo s náma zpívat?" zeptá se jich Martinus. "Cože???" řeknou obě naráz. "No o víkendu máme jet a přezpívat Make you believe in love s nějakými zpěvačkami a můžeme si vybrat s jakými. Měli byste zájem?" zeptám se jich. Po tom co se na sebe holky podívali Nikča odpověděla: "Tak jo". "Super" radoval jsem já i Martinus. Když jsme všichni mamce ještě pomohly s úklidem šli jsme zase k Nikče jelikož náš byt bude hotový asi až příští týden. Hned jak jsme přišly, tak šla Terka vyvenčit Peggy přidal jsme se k ní abych mohl vysvětlit to co jsem řekl ve škole. "No Tery víš já jen že... No prostě tě mám rád. Tak a je to venku"vysypal jsem ze sebe. Terka se jen zasekla a koukala na mě "To myslíš vážně" řekla překvapeně. "No jo" odpovím. "Páni, já.. jen víš já tě mám taky ráda." uculí se. "Vážně?" zeptám se nejistě. "Jo" usměje se. "Páni to jsem nevěděl" začnu se usmívat "A myslíš že to co jsem řekl ve škole... by mohla být pravda?" zetpám se hoodně nejistě. "Řekla bych že jo" začervená se. " "Vážně?" řeknu nadšeně. "Jo" uculí se na mě. "Takže mám první holku, vau to je super pocit zvlášť když to je tak super holka" řeknu sebevědomě když Terce otevírám dveře od bytu. "To bych měla říkat já" zasměje se Terka. "co by jsi měla říkat?" slyším z kuchyně Nikču. "No..." řekne Terka. "Co no?" vykoukne Nikča a hned za ní Martinus. "No  já a Terka.... spolu chodíme" začnu se strašně červena a culit se. "Takže přece jenom" řekne Martinus moc vám to přeju." "To i já" mrkne na nás Nikča. Zbytek dne už uběhl rychle jen jsme dělali úkoly pak jsme si dali večeři a asi o půl desátý jsem šel spát, ale ještě než jsem usnul ucítil jsme Terčinu hlavu jak se o mě obírá. Sevřu jí do náruče a hned se mi usíná líp, nevím možná si říkáte že se nic nezměnilo takhle to bylo i předtím ale teď to bylo jiné teď už nebyla Terka kamarádka, ale Terka moje holka.

Ahooj, tady MacTinus dnes je tu opět delší část tak snad se vám líbí, asi nemám víc co k tomu dodat snad jen že se omlouvám za chyby. Tak zase přístě ahoooj.