Hope Dies Last

Od teď budu silný.

Stiles

Po rozhovoru s doktorem, který vypadal celkem vyklepaně. Jsem o dost klidnější.
Sice jsem měl odloučenou placentu, ale malý zákrok to vyspravil. Dost záleží na dalším měsíci. Podle doktora, teď musím být obzvlášť opatrný. Ale to jak doufám už bude v pořádku.
Isaac u mě byl celý den i skoro celou noc. Tak strašně se o mě a to malé bojí. Hodně se mi ulevilo, že má zpět svou paměť. Už to byl zas můj manžel. Co mě, ale začalo trápit byli sny.
Každou nic se mi zdálo o tom jak mě Derek držel, týral, znásilňoval.
Nechtěl jsem se o tom nikomu zmínit. Isaacovi by to ublížilo, a navíc jsem se styděl za to co jsem musel dělat. Chci aby tahle noční můra byla už za mnou. Budu bojovat za své štěstí.
Své ruce položím na břicho. Snad děťátko bude opravdu v pořádku.

"This is my fight song.
Take back my life song.
Prove I'm alright song.
My power's turned on.
Starting right now I'll be strong.
I'll play my fight song.
And I don't really care if nobody else believes...
'Cause I've still got a lot of fight left in me."

Dnes mě pouštěli domů. Konečně, malou Rosi jsem neviděl dlouho.
Táta ji sem nechtěl brát, aby mě viděla v tomhle stavu. Ještě nachvíli jsem se posadil, Isaac tu ještě nebyl.
Ležel jsem tu skoro dva měsíce. I mé bříško bylo vidět. Dokonce vím co to bude, ale ještě jsem to nikomu neprozradil.
Můj vztah s Isim se změnil. Po dobu co jsem byl v nemocnici se ode mě skoro nehnul, to ano ale jinak?
Žádný polibek, dotek prostě nic.
Asi už ho nepřitahuji.
Nebo ho mučí jeho vzpomínky..
Vždyť mě viděl jak Derekovi kouřím.
Zas ty zpropadené slzy, a vzpomínky. Jen tahle mě zvedne z postele a jen tak tak to stíhám na záchod.

Sedím na posteli, a snažím se nemyslet na to co příjde. Pořád tu je Derek. Nevím co mi chce udělat. Ale pokaždé, když vejde to mé jakože ložnice, jeho oči jsou černé jako smrt. Kde je ten Derek, který mě aspoň trochu miloval? Pak se ty dveře otevřou, a v nich stojí on jen v džínách.
,,Připraven na hraní, děvko?" Křikne na mě hrubě.

,,Stilesi, zlato!?"

Vběhne do koupelny Isaac, a přitáhne si mě do náruče.
Jeho náruč mi tak chyběla. Zabořím obličej do jeho trika a nechám nové a nové slzy vytékat z očí.

,,Šhtt Miláčku.
Jsem u tebe.
Nic se ti nestane."

Houpe se mnou v náruči, a snaží se mě uklidnit.

,,Miluju Tě Isi," zašeptám mu do trika.

Musel to slyšet, protože mě chytne za tváře a přitáhne si mě k obličeji.

,,Taky tě Miluju Stilesi, hrozně moc."

Řekne mi a konečně mě políbí.

Já cítím jak mi do žil putuje síla.
Stojí za to bojovat..

ISAAC

Potom co jsem našel Stilese zhrouceného v koupelně jsem se bál. Celý dva měsíce, jsem se ho nedotknul, nepolíbil ho, jen proto, aby se mu nevrátili špatné vzpomínky na Dereka.
On i bez toho je má. Potřebuji mu pomoct, nechci aby mu ubližovali.
Jemu a děťátku.
Opouštíme nemocnici, konečně. Rosi už se strašně na tatínka těší.
Se smečkou jsme provedli pár úprav našeho baráčku.
A připravili jsme pokojík pro nového člena rodiny.
Taky jsem připravil pro Stilese překvapení.
Tedy doufám, že mě neodmítne..

Hned jak se objevíme na příjezdové cestě u baráčku, vyběhne Rosi.
Jakmile jí Stiles zaregistruje, vystoupí z auta a běží jí naproti.
Je to krásná podívaná.
Otec a dcera.
Ještě chvíli na ně koukám z auta, než vystoupím a pomalu jdu k nim.
,,Tatí Isi, Tatí Stilesi, konečně jsme zase spolu."
Zakřičí Ros a oba nás chytne za ruce.

Po večeři, a uložení Ros, si se Stilesem sedneme na gauč. Myslím, že teď je ta pravá chvíle na mé překvapení.
Sáhnu do kapsy. A sesunu se na jedno koleno, před Stilese.
Už jsem to jednou udělal. A klidně to budu dělat celý život, tenhle chlap za to stojí.

,,Sti, já vím, že už jsme byli manželé.
A také vím, že jsem o rozvod požádal já, ačkoliv jsem to v té době vlastně já nebyl. Ale miluju tě. Ty a Rosi, a naše další miminko jste pro mě všechno. Já za vás a o vás budu celý život bojovat. A tak tě znova, žádám o to aby jsi se stal mým mužem."

Vydechnu a otevřu krabičku, s novým prstenem.
Stiles na mě chvíli překvapeně a se slzama v očích kouká, ale pak.

,,Ano Isaacu, vemu si tě."

Navléknu mu nový prsten k tomu starýmu.
Políbím ho.

,,Teď už mi nic nechybí."

Zašeptá mi Stiles do ucha.
Sednu si na gauč, a stahnu si ho do náruče. Ruce položím na bříško, a davám mu nežné polibky na krk.
On je tím kdo mě dělá silným.
Najednou cítím pohyb pod mou rukou. Kouknu se na Stilese i jeho to překvapí.

,,Vidíš, naše miminko o sobě dalo vědět. Pozná svého tatínka."

Zašeptá Stiles s širokým úsměvem.
Mám vše, jsem ten nejšťastnější chlapna světě.