Hope Dies Last

Vlk a pekelný pes.

Stiles

Od prvních pohybů děťátka uteklo pár měsíců. Zakončoval jsem poslední měsíc před porodem. Noční můry díky neustálé přítomnosti Isaaca a Rosi zmizely, a nahradili je krásné vzpomínky.
Třeba na Rosinu radost z děťátka. Nákupy s Lydii.
Oba mame stejný termín. Nebo neustálé Isaacovo rozmazlování. Ať už výborným jídlem nebo masáží.
Po celou dobu mě skoro nosil v náruči. Jeden večer dokonce svolal smečku a udělal pro mě a Lydii, miminkovský večírek. Všichni nám donesli dary a hráli jsme hry, třeba kdo nejrychleji přebalí miminko, nebo neříc celý večer nic se slovama, miminko, dítě. A věřte mi byl to sakra náročný úkol. Za tohle jsem ho miloval ještě víc. S Lydií jsme si ten den strašně moc užily.

Večer jsme všichni tři leželi na posteli, vlastně čtyři i s prckem v bříšku, a užívali si klidného večera. Jako kulisu jsme si na promítači pustili animák Já padouch. Najednou jsem pocítil divné tlačení, mírné kopnutí.
Je to tu.

,,Isi? Myslím, že je čas. Zavolej Deatona a Melissu."

Chytnu ho jemně za paži. Isaac se na mě vyděšeně podívá, ale ihned se zvedne a hledá mobil.
Malá Rosi hned běží do naši upravené místnosti kde budu rodit.
S Isaacem jsem se po zkušenosti s doktorama domluvili, že mě odrodí Deaton s Melissou tady.
Spolu se smečkou připravili speciální místnost, kde bylo vše potřebné, aby se tak mohlo učinit.
A né jen pro mě ale i Lydii. Přece jen čeká miminko s pekelným psem.
Rosi přijela s vozíkem, na který jsem se ztěžka posadil. Cítil jsem jak malé chce ven, strašně to bolelo.
Ale při pohledu na Ros, jsem věděl, že ta bolest za to stojí.
Během okamžiku se u mě objeví Isi.

,,Stilesi, zlato vydrž už jsou všichni na cestě."

Řekne a políbí mě.

Nevím ani jak se ocitnu na operačním stole. Přes tu příšernou bolest nic nevnímám, ale najednou jako by ta bolest zmizela. Leknu se, ale pak spatřím ruce Isiho, a jeho tmavé žíly jak nasává tu bolest.
V jeho očích spatřím slzy, vím jak to bolí. Po chvilce jeho ruce sundám.

,,Lásko, potřebuji tu bolest cítit. Musím vědět, že je náš prcek v pořádku.
A to nezijstím jinak než tou bolestí."

Smutně se na mě podívá, vím, že mě nechce nechat trpět.
Pohladím ho po tváři, než zas ucítím ostrou bolest.
Pak se objeví Deaton a Melissa, a já se ocitnu během chvíle ve tmě.

Když otevřu oči, oslepý mě světlo. Zamrkám a otevřu znovu oči.
Vedle mé postele stojí všichni.
Táta, Natálie, smečka, Rosi a Isaac s..
Panebože máme chlapečka.
Na mé tváři se objeví široký úsměv.
Ten během chvíle zmizý, když ve tvařích všech vlkodlaků uvidím bolest, rychle popadnu malého, a pak nás všechny zasáhne křik banshee.
I to je důvod proč, Lydie nemohla rodit, jako normální holka v porodnici.
Melissa a Deaton vyženou všechny, krom mě, Isaaca a Parrishe.
Mezitím co oni rodí, já se nemůžu vynadívat na syna. Nejvíce mě zaujmou jeho oči. Má je modré, ale když se do nich zadíváte víc, tak kolem čoček jsou hnědé. Má je po nás obou. A jak ho pojmenujem? Měli jsme vymyšlené dvě jména na kluka a nemohli se shodnout. Já chtěl Tommyho, a Isaac zas Philipa.

,,Miláčku moc ti děkuju za syna," skloní se ke mě Isaac.

,,Jak ho pojmenujeme?" Zeptám se ho.

,,Co takhle Thomas?"

,,Thomas Lahly. Náš malý chlapeček. Naše vlčátko," usměji se na Isaaca a políbím ho.

Naši chvilku přeruší, křik banshee, a tak se podíváme na stůl kde Lydie rodí.  Spatříme něco užasného. Malé děťátko v rukou Deatona, které v okamžiku kdy si ho převezme Parrish, vzplane.
Malý pekelný pes. Vlasně psice, jak se dozvíme, mají holčičku. Holčičku jménem Madeline.

Oslavy byli veliké. Všichni měli z malé pekelné psice a vlčka radost.
Rosi bratříčka opečovávala, byla z ní naprosto dokonalá sestřička. My jsem konečně s Isaacem, obnovili náš svatební slib.
A u Rosi se objevily vlkodlačí schopnosti. Na starosti si jí vzal Isaac. Trénoval jí, a připravoval. Jako vždy byl dokonalým otcem.
Já se zatím staral o našeho vlčka.
Chodil jsem často s Lydií na procházky. Stal se ze mě otec domácnosti.
Vařil jsem, pekl jsem a uklízel.
                                             
                                                     ********

Malému bylo půl roku, když mi přišel dopis. Žádná zpětná adresa, jen mé jméno za svobodna. Stiles Stilinski.
Otevřu ho a začtu se.

22.Srpna 2010
Stilesi,                            Vím, že nemám právo ti psát. Neznáš mě. Vlastně skoro nikdo mě nezná. Měl by jsi vědět, že Derek Hale, od tebe odešel nedobrovolně. Jeho mysl byla před odchodem z Beacon Hills nakažena virem. Nevím jakým přesně to se snažím zijstit. Ale je známo, že tento virus podán vlkodlakovi vytvoří dvě mysli. A ty se snaží mezi sebou prát. Ta druhá osobnost, je zlá. Podporuje všechny temné stranky vlkodlaka. Měl by sis dát pozor. Jakmile ho virus ovládne, bude se chtít vrátit. A tebe a tvou smečku čeká nebezpečí. Pokusím se zijstit mnohem víc, a brzo se ozvu.
Buď na pozoru.
B.

Nevěřícně čtu řádky dokola. Dopis byl psán před osmi lety. Jaktože přišel až teď? Kdo je B? Byla to ta druhá osobnost Dereka, která mě mučila?

Doufám, že se kapitolka bude líbit. A nebude nikdo zklamaný😊
Moc děkuji za vaši podporu❤❤❤