Co se stane, když vám přestane nejlepší přítel věřit?
Jak se vyrovnat s tím, když vás opustí člověk, kterého jste milovali?
Stiles Stilinski by vám mohl vyprávět o bolestech života.
Díky smečce která tu zůstala měl sílu se postavit na nohy.
Vyrov...
Byly to krásné měsíce plné radosti, všechno nám přálo. Isaac trávil co nejvíce času s námi, než mu začne sezóna. Táta nezaznamenal nic podivného už roky. Jakoby spolu s Derekem a Scottem odešlo veškeré nadpřirozeno. Jen má smečka byla jediným nadpřirozenem v Beacon Hills. Jediné co mě děsilo bylo projevení vkodlaka u Rosi. V tomhle jsem neměl zkušenosti, takže jsem navštěvoval Deatona. Spolu jsme sepisovali bestiář, a zároveň zjišťovali vše o vlkodlacích. Chtěl jsem svou dceru správně vychovat.
Měli jsme tři měsíce od svatby. Isaac začal mít přípravy na novou sezónu a dnes měl jeden ze zápasů, takže Rosi po škole trávila čas se mnou nebo Lydii. Zrovna mi skončila škola a já se hnal do Lydiina butiku. Dnes vyzvedla Rosi a nechala jí u sebe v práci. Šel jsem přes náměstí a spatřil jsem je.
Scott McCall a Derek Hale stáli u novinového stánku a povídali si.
Cítím jak se ve mě zvedá vlna vzteku vůči těm dvoum, ten vztek se pak přesunul do radosti a ta skončila strachem. Měl jsem strach, že Derek zjistí, že s ním mám dcerku. Bál jsem se o ni. Nechtěl jsem aby ji zlomil srdce stejně jako mě.
Museli mě vycítit, protože se oba naráz otočili a pomalu se ke mě rozešli. Já tam stál neschopen ničeho. Jen jsem se díval, jak se dva lidi co nás opustili blíží ke mě. Když už byli téměř u mě a chtěli něco říct, vyběhla za mnou Rosi.
,,Tatíí konečně jsi tu. Já se tak těším, Děda mi slíbil dress a hot dog!!" skočí na mě.
Konečně svůj pohled obrátím na ni a usměji se.
,,Broučku zase jsi loudila? Víš, že nemám rád, když papáš takové věci."
Mrknu na ní.
V tom vyjde Lydia.
,,Stilesi ty jsi strašný pedant, vždyť je to jen párek v rohlíku a né..." v tom se zarazí, když si všimne kdo u mě stojí.
,,Stilesi, Lydie jak se máte?"
Prohodí se svým lišáckým usměvem Scott.
Už zase se ve mě probouzí vlna vzteku. Odjedou a zlomí nám srdce, a teď se po šesti letech vrátí a prohodí jak se máte? Už se nadechuji abych něco řekl, ale slyším jak se do nich pustí Lydie.
,,Scotte jako vážně? Opustíš nás, a teď si přijedeš, a prohodíš si vesele tuhle větu jako by se nic nestalo? Užijte si město, a být vámi vyhýbam se smečce. Jsou tam velice naštvaní vlkodlaci, a jakmile vás spatří neudrží svou zuřivost!!!" zakřičí rozčíleně Lydie a otočí se na mě.
,,Stilesi pojďte odtud. Nebudem tu stát a poslouchat jejich jistě zajímavý příběh proč nám ublížili."
Ani se neohlídnu a s Rosi v náručí jdu za Lydii.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
