Naturel- pomsta (Avengers; Wafieair 2)

Kapitola první- Mise

Procházela jsem chodbou mého domova, který se jmenoval Aeroxon a přemýšlela nad tím, co po mně šéf chce takhle pozdě, kdy už téměř všichni zalezli do pokojů. Ikdyž to vlastně nebylo tak těžké uhodnout, beztak to bude mise. Dojdu ke dveřím Edwarda a jako slušný člověk zaklepala.

"Pojď dál," hned mě vyzval, tak vejdu dovnitř, zavřu za sebou dveře a po jeho pobídnutí sednu na židli naproti němu v jeho útulné kanceláři.

"Co jste potřeboval pane?" optám se.

"Naše zdroje, co mají pravidelné hlídky, zjistily velmi zajímavou informaci. Pamatuješ si na S.H.I.E.L.D.?" upřeně se na mě zadíval.

"To je ta organizace, proti které bojujeme a krademe jim vibránium?" tipnu si.

"Ano, máme tam taky špeha. A ten právě objevil jednu tajnou složku o projektu zvaném Deathlight," přitaká.

"Deathlight?" vytřeštím oči.

"Přesně tak, ukradli nám ho a já po tobě budu chtít, aby jsi tu složku společně se seržantem Barnesem ukradla nazpět a vymazala o ni veškerá data, rozumíme si?"

"Ano pane. Rozumím. Kdy tam máme jet?"

"Popravdě za deset minut, jelikož je 22:30, nejlepší bude, když uskutečníte misi za tmy," podíval se na hodinky připevněné na zápěstí.

"Seržant už to ví?"

"Ano, čeká na tebe v hangáru," popohnal mě, tak během chvilky jsem připravená a sedím v jednom létajícím prostředku společně s Buckym.

"Chce to udělat hlavně tiše, nenápadně a nepozorovaně. Máme přesně plán, kde jsou umístěné kamery. Přes zabezpečení se dostaneme díky špehovi zevnitř, který nás tam hned bude čekat," vysvětlil Bucky, já na to chápavě kývnu.

"Dostaneme se tam z vrchu, takže počítej s tím, že budeš skákat s padákem," ještě dodal.

"Takže si to rozdělíme, já jdu smazat data a ty najdeš tu složku?" navrhnu.

"Souhlasím, špeh nás má za úkol jen dostat dovnitř a ven, zbytek zařídíme sami," přikývne a jakmile zamaskovaný letoun zastaví asi 500 metrů nad základnou, oba si zapneme padáky a hned skočíme.

Po dopadnutí na střechu S.H.I.E.L.D.u se rozebíháme každý jiným směrem, přesto jsme stále pomocí sluchátka v uchu ve spojení. Potichu našlapuju potemnělou chodbou a skrývám se ve stínech.

"Jaktože ty chodby nejsou hlídané?" ozval se mi v uchu Bucky.

"Nikoho nečekají," zamumlám, odbočím za roh a zalezu za velko bednu, abych se nestřetla s procházejícím agentem, který naštěstí nepojal podezření.

"To se mi nechce věřit....mám divný pocit," zabručel zpět.

"Právě mě minul jeden agent, buď v klidu," špitnu a znovu se vydám na cestu. Po malé chvilce schovávání konečně najdu ústřenu, abych vymazala data, ale nejdříve musím odlákat pozornost. Pomocí vzduchu se vznesu na trubky připevněné na stropě, tím se schovám a čekám na vhodnou příležitost, kdy mi dá Bucky znamení, že má tu složku.

"Máme problém," zaslechnu ho ve sluchátku.

"Jakto?"

"Ta složka tady není!"

"Cože? Podle velitele by tam měla být!"

"Ale není! Nikde nikdo a nic!" vztekle prsknul.

"Počkej, něco udělám," uklidním ho a zaměřím se na agenta s vysokou úrovní, co zrovna pode mnou prochází a pravděpodobně má přístup k té složce. Když se nachází v potemné části chodby, potichu za něj skočím, rychle mu zezadu zacpu pusu, přiložím nůž k jeho tepně a odvleču do nejbližší místnosti.

"Udělej jakýkoliv zvuk nebo na sebe jakkoli upozorni a je po tobě," výhružně mu zašeptám do ucha, až ztuhne. "Rozumíš?"

Zběsile kývnul hlavou, tak mu pomalu sundám ruku z úst, tou mu z kapsy vyndám jeho identifikační kartičku, co vás pustí kamkoli, vysílačku, zbraně a nakonec ho svážu. "Kde je složka o projektu Deathlight?" dřepnu si před něj a zadívám se mu do očí.

Zamračí se, vzpurně se na mě podívá a mlčí.

"Nevadí, už jsem to zjistila," pokrčím rameny a dělám, že už od něj vstávám, ale na poslední chvíli ho celého překvapeného sejmu hlavní zbraně po spánku, takže upadá do bezvědomí.

"Bucky? Ta složka je ve Furyho kanceláři," oznámím do sluchátka, jenomže místo jeho odpovědi se ozve šum. "Bucky?" Nic. "Sakra Bucky! Ozvi se!" Stále šum. "Do hajzlu!" zakleju a chci vyběhnot z oné místnosti, ale v tom se rozezní po celém komplexu alarm.

"Sakra!" plnou rychlostí se rozeběhnu na druhou stranu chodby a vyhnu se střelám ze zbraní, které drží mí pronásledovatelé agenti S.H.I.E.L.D.u.

"Barnesi, ozvi se! Přišli na nás!" štěknu do sluchátka, vyšlu za sebe ledový paprsek a vydám se po schodech nahoru, odkud ale taky vybíhají agenti. Ohněm si udělám uličku a běžím dál.

"Naturel žádá o letoun, mise se nezdařila, honí mě! Urychleně leťte na střechu základny!" vyštěknu na jinou frekvenci.

"Beta43 rozumí, během 2 minut jsem tam," odpověděl můj pilot.

"Doktorko Fundreamone! Zastavte!" přikázal za mnou až podezřele známý hlas, ale nedokážu k němu přiřadit obličej. Těsně kolem mého obličeje proletěla střela a to mě popohnalo dál, abych už konečně vyšla ty zatracené schody.

Při běhu vytáhnu taser a když odbočuju o 60°, vystřelím na povědomého muže snědé pleti s páskou přes oko, který se vyyhne a též po mně vystřelí. Kulce změním větrem směr a už konečně vyběhnu na střechu, kde kupodivu čeká Barnes s rukama v kapsách.

"Kam běžíš?" pobaveně se ušklíbl, já k němu přikročím a pořádně mu vrazím.

"Ty idiote! Jaktože ses neozval?! Ohrozil jsi celou misi!" křičím na něj a možná bych ho dál mlátila, kdyby mi nechytil kovovou rukou mé horní končetiny.

"Sorry, sorry, já jsem se nemohl ozvat, plnil jsem misi," uklidňoval mě a upřímně se mi podíval do očí, kde jsem uviděla jen pravdu, tak se uklidním.

"Dobře, prominuto, ale to neznamená, že z toho vyjdeš tak lehko. Nemysli si, že nevím o tom, že jste mě oba dva využili! Žádná data nejsou potřeba smazat," zavrčím a v nestřeženou chvíli mu dám facku.

"Auuu, to bolelo...Naturel, pozor!" najednou vykřikl, já se bleskově otočila a vyslala proti červené mlze od nějaké hnědovlasé dívky ledovou stěnu, která ji ale bohužel nic neudělala, mě v klidu zasáhla a poslední si pamatuju pohled na Buckyho, jak naskočil do letounu a uletěl.

.................................................................................................................................................

Trhnu sebou, prudce otevřu oči a porozhlédnu se. No bezva, líp to opravdu nemohlo dopadnout. Sedím na nepohodlné židli s připoutanýma rukama ke stolu přede mnou, který má naproti mě druhou židli a na něm svítí lampička. Koukám přímo do velkého zrcadla, za kterým cítím asi 3 mysli, takže usoudím, že se nacházím ve výslechovce typické S.H.I.E.L.D.u. Dveře vedle zrcadla se otevřou a dovnitř nakráčí vysportovaná hubená žena s drsným obličejem, zelenýma očima a zrzavými vlasy. Na sobě má shieldovskou uniformu a tváří se, jako kdyby mě znala.

Celou cestu k židli, kde se potom posadí, ze mě nespouští zrak a na stůl hodí nejspíš zajímavou složku.

"Už ses vynadívala?" pozdvihne obočí, já sebou trhnu a zatvářím se zaraženě. "Asi už ano, copak jste tu dělala doktorko Fundreamone?" vypálí na mě jen tak.

"Nejsem doktorka Fundreamone."

Zdravííím :D
Tak vás tu všechny vítám u nového slíbeného dílu naší oblíbené Wafieair! Tramtadadá! :D
Ehm, no, je čas se zklidnit :,D xD. Co si myslíte o Caroline, která teď pracuje pro Aeroxon a má novou přezdívku Naturel? :D A jak to s ní dopadne, když byla při misi chycena? Zradila ji její organizace? Co bude dál? Doufám, že se první kapitolka tohohle dílu líbila, komentáře mě potěší, hvězdičky taky a snad mě neukamenujete za to, že hlavní hrdinka změnila stranu :D
Vaše Reb♥