Naturel- pomsta (Avengers; Wafieair 2)

Kapitola třetí - Zasněžená krajina- 1.část

Běžela jsem. Ano, je to už fakt unavující, že zase musím běžet, ale nic jiného mi nezbývá, když se mi povedlo konečně utéct ze shieldu. A že to dalo zabrat. Musela jsem kvůli tomu předstírat náhlou příhodu břišní, ale povedlo se. Jakmile otevřely dveře od cely, nakopala jsem jim zadek a zdrhla. Tentokrát jsem se dostala ven a teď musím zatraceně přidat, pokud nechci, aby mě chytili.

Pošlu po zrzce ohnivou kouli, zmrazím toho se štítem, vzlétnu a letím nad zasněženou krajinou, co mi vítr stačí. Ovšem, nevšimnu si toho zlatočerveného robota, který po mně vystřelil, zasáhl do boku a já sletěla po hlavě do sněhu. Super, teď mám plnou pusu sněhu.

Přetočím se na záda a stihnu jen tak tak uhnout pěsti od zrzky, co se zázračně vyhla mému ohýnku.

"Caroline přestaň, vždyť jsme spolu dělali," vykřikne, jakmile kolem ní udělám ohnivou bariéru. Ten oheň mě fakt baví.

"Lžeš! Všichni mi tady lžete! Edward mi řekl úplně něco jiného!" zavrčím a pošlu ji na robota, takže to cinkne, když se srazí.

"Edward? To je tvůj šéfík?" uchechtl se lukostřelec zrovna s namířeným šípem na mě.

Naštvu se, kleknu si na jedno koleno, ruce dám na zem, nechám se pohltit energií a vyšlu do všech stran tlakovou vlnu, která způsobí zemětřesení a mí útočníci ztratí rovnováhu. Bohužel jsem do toho ale vpustila víc energie, než bylo třeba a půda pode mnou se rozpadla tak, až jsem padala do propasti. Snažila jsem se větrem dostat nahoru, ale zasáhla mě hrouda sněhu a omdlela jsem.

*

"Hej! Prober se! No tak!" někdo mi pleskal po tvářích, takže zabručím, odstrčím tu dotěrnou ruku a přetočím se na druhý bok, kdyby mi v něm neprolítla bolest, až jsem vykřikla.

"Áááá, sakra, to bolí!" zaječím a hned se tam podívám. Následně omdlím nevolností.

*

Opět unaveně otevřu oči a porozhlédnu se. Ležím na chladné zemi, ale není mi zima z ní, ale že mám nejspíš horečku. Prostředí bych tipla na nějakou jeskyni...ehm zasněženou jeskyni na zasněžené krajině, přesněji. Chci vystřelit do sedu, ale dva páry rukou mi v tom zabrání.

"To bych moc nedoporučoval. Do hluboké rány na boku se ti dostala infekce a z ní máš horečku. A aby toho nebylo málo, máš zlomené obě ruce, protože jsi přes ně dostala až příliš energie," vysvětlil mužský hlas. Otočím k němu hlavu a hned ho poznám.

"Bucky!" úlevně vykřiknu .

"Jo, jsem to já," uchechtne se a opatrně mě obejme.

"Počkat, vy se znáte?" zmateně promluvil druhý hlas z opačné strany u menšího ohýnku. Vždyť to je ten se štítem! Přepadne mě zlost a chci se po něm ohnat, jenže Bucky hned pochopil můj záměr a připlácl mě k zemi.

"Naturel, v klidu, já s ním spolupracuji," chlácholivě mě pohladil po vlasech.

"Cože?? Ty jsi zradil Aeroxon?!" nevěřícně na něj hledím. Unaveně si povzdychne a upřímně se mi podívá do očí.

"Já s ním pracuju už několik let."

"Ty zrádče!" zasyčím a chci ho praštit, ikdyž mi to znemožní.

"Naturel pochop, to není organizace pro tebe. Jsou na špatné straně, chtějí světu nastolit řád a udělat z něj teror. To nemůžeme dopustit, proto mě tam poslali jako dvojího agenta," naléhal.

Něco na tom bude. Proč bychom se jinak vkradli do shieldu? Ale já jsem k nim zavázána!

"Jednou jsem slíbila Edwardovi věrnost a to taky navždy zůstane, já plním sliby!" chci ho větrem odmrštit, jenomže nastal problém. Ono. To. Nefunguje. ONO TO NEFUNGUJE!

"Všechnu energii jsi vyčerpala a ještě k tomu jsi oslabená, nediv se, že to nejde," vysvětlil, jako kdyby mi četl myšlenky.

Zavrčím a chci vstát, ale oba mě zase přimáčknou k zemi.

"Naturel, to nedělej, takhle si ublížíš!" přísně mě okřikl Bucky. Poraženecky vydechnu a přestanu se s nimi prát. "Tak je hodná."

"Proč jsi nás zradil? Proč jsi mě zradil?" vzlyknu. Oh bože, jsem jak nějaká přecitlivělá těhotná ženská!

"Musel jsem lady. Abych tě zachránil. Teď to možná nechápeš, ale až se vrátí Wanda, pochopíš," mrkl na mě.

"Kdo je Wanda?" zmateně se zamračím.

"Jedna moc prima holka," ve zkratce ji popsal.

"Nevadí, když se prospím?" unaveně se zeptám, oba starostlivě kývnou hlavou, tak mi klesnou víčka a já propadnu neklidnému spánku.

*

Náhle se objevím v hlubokém lese. Cítím to voňavé jehličí okolních stromů nebo vůni lesních plodů. Paprsky slunce prosvítají skrz větve a naladí takovou příjemnou atmosféru volnosti. Užívám si ten klid, líbí se mi to. Udělám první krok dopředu, když v tom se přede mnou objeví tmavovlasá dívka s kaštanovýma očima. Nejdříve se porozhlédla a pak pohledem utkvěla na mně.

"Ahoj, jsem Wanda," přátelsky mi podala ruku.

"Wanda?" spadne mi brada někam dolů.

"Jo, Wanda, vytvořila jsem ti tento sen, líbí?" nakloní hlavu na stranu, ale ruku stále nechává zvidženou.

"Cože jsi? Co tady kruci děláš??" zamračila jsem se.

"Přišla jsem ti spravit mysl. V této době se ti už hrabu v hlavě a odstraňuji vzpomínky na oddanost a aby tě to nebolelo, vytvořila jsem ti sen," nakonec ruku svěsí.

"Sakra! To nemůžeš! Já musím být oddaná k Aeroxonu!" vyděsím se a chci tomu zabránit, jenže mi hlavou projede bolest, takže klesnu na kolena a chytím si ji.

"Nevím, o co ses pokoušela, ale nedoporučovala bych ti to nebo se tvoje mysl bude bránit bolestí, " upozornila mě.

"Nepovídej," zaúpím.

"Povídám. Ááá, už to bude. Konečně se toho břevna zbavíš," mile se usměje a přiklekne ke mně.

"Wando, to nemůžeš! Já jim musím být věrná!" rozvzlykám se, ona mě obejme.

"Pšššt, to bude dobré. Měla jsi v sobě drogu, ale už ji nemáš, je dobře," chlácholila mě a po nějaké chvíli to konečně přestalo. Těhotenské nálady zmizely, pročistila se mi mysl a já se konečně cítila svobodně.

"Děkuju, " spokojeně vydechnu.

" Vůbec nemáš za co. Už jsme tu chtěli pravou Caroline," pousměje se a pohladí po vlasech.

"Jak se vůbec Buckymu povedlo mě napráskat?" zajímalo mě.

"No, jak jistě víš, kdysi ho nasadili jako dvojího agenta do Aeroxonu, kde svou roli pěknou řádku let odehrával perfektně. Když se ovšem dozvěděl o tobě, zhrozil se. Nesměli jsme tě tam nechat, jak posloucháš velitele, proto Bucky naverboval Edwarda, že složka, kterou tak úrputně hledá, se nachází na základně v shieldu. Abychom tě dostali, přemluvil ho, aby jste pro ni jeli sami dva a tak bychom tě dostali. Vím, zní to šíleně, ale nejspíš tě má rád," usměje se Wanda a rázem se vše rozplyne.

*

Vyčerpaně otevřu oči a zjišťuji, že v jeskyni nejsem pouze se Stevem a Buckym, ale i Wandou a Clintem. Cítila jsem se mizerně. Na jednu stranu jsem byla ráda, že je konečně všechny poznávám, ale na druhou stranu se mi pravděpodobně zvýšila horečka, měla jsem orosené čelo, třásla jsem se a mlhavě viděla.

"Caroline? Vnímáš?" popleskal mi na tváře Bucky.

"Jo," vyřknu ochraptěle.

"Může se dostat do šoku," strachuje se Steve.

"Já vím, ale co dělat?!"

Zdravíčko :D
Ikdyž vyčerpaně a pozdě, pořád vám vydám novou kapitolu a doufám, že to bude stát za to. Za komentář a hvězdy budu ráda. Teď ale už půjdu spát, jsem unavená :"D
Vaše Reb♥♥♥