Naturel- pomsta (Avengers; Wafieair 2)

Kapitola osmadvacátá- Zpátky doma

Hned k nám přiběhla a pevně nás objala dohromady, sotva jsme mohli dýchat. Nebylo třeba slov. Stačily slzy a pevný stisk. Tak moc mi tohle chybělo! Tak moc se mi po ostatních stýskalo! Po chvilce jsme se všichni odtáhli.

„Jsem tak ráda, že jste zpět,” vydechla a v rychlosti si utřela slzy.

„To mi povídej,” uchechtla jsem se a taky zamaskovala slzy.

„No to je doják jak vyšitý,” otráveně se ozvala Waf.

„Sakra mlč a zdrž se konečně komentářů!” vyštěknu na ni, tak jen protočí očima a s Buckym se uvelebí na pohovce.

„Něco mi uniklo?” zarazila se Wanda při povšimnutí na mé chování vůdči Waf.

„Asi ano. Waf do nás rýpe celou dobu tolik, až Car ruply nervy,” vysvětlil Steve a obejmul mě kolem ramen.

„A odnesl to její nos, co?” došlo to Wandě a musela se chtě nechtě zasmát, když uviděla její zalepený nos.

„Ještě jednou se zmiňte o mém nosu a můžu vás shodit z tohohle mrakodrapu!” začala se vztekat Waf, oči jí jen žhnuly.

„TAK A DOST!!! OKAMŽITĚ S TÍMHLE CHOVÁNÍM PŘESTAŇ!! KDO TO MÁ SAKRA FURT POSLOUCHAT?! BYL JSEM BLBEC, KDYŽ JSEM NEVĚŘIL CAR, JAK SE CHOVÁŠ! A POKUD S TÍM HODLÁŠ POKRAČOVAT, MŮŽEŠ POČÍTAT S ROZCHODEM!” najednou Buckymu ruply nervy a vstal tak prudce, až nadskočila a s úlekem se na něj podívala.

„Všichni na zem! Okamžitě! Ruce za hlavu! Lehnout!” v tom do místnosti vtrhlo komando, které nás obklíčilo a Wanda se nám pohledem omluvila. To jako fakt?

Odmítavě jsem nic nehodlala dělat. Ani Steve, ani Bucky a dokonce ani naše Bitch lady. Vůbec jsme to nechápali. Co se to tu k čertu děje??

„Jmenuji se Caroline Fundreamone, tohle je Kapitán Steve Rogers, seržant Bucky Barnes a Wafieair. Nejsme žádní zločinci,” začala jsem nás bránit.

„Jménem Shieldu a velitele Furyho vás zatýkáme pro velezradu a útěk spravedlnosti. Dejte ruce za záda a doporučoval bych bez protestů, nebo budeme nuceni zasáhnout!” nejbližší rozkázal.

„Sbohem přátelé!” vyprskne Waf, spráskne ruce tak, že do všech stran pošle velmi silnou tlakovou vlnu a najednou zmizí.

Vzpamatovala jsem se jako první a mezi změtí těl vyhledala Steva. Hned ke mně přiběhl a pomohl mi na nohy. Bucky se k nám vzápětí přidal.

„Co se to děje?” roztřeseně špitnu, když se dostáváme z místnosti ke schodišti, které začneme scházet.

„Nemám tušení Car. Ale rozhodně nebyli od Shieldu. Nebyly to typické zbraně pro něj,” v cuku letu mě obeznámil se situací Bucky.

„A Wafieair to na nás celou dobu hrála,” zachmuřeně se zamračil Steve.

„Jako že je z Aeroxonu? A poslala je na nás přes Wandu?” sotva beru dech a v boku mě neskutečně píchá.

„Přesně tak,” zoufale vydechl Bucky.

Najednou se před námi zavřela přepážka a my nemohli nikam běžet. Chtěli jsme se vrátit, ale tam se objevilo to samé. V tom se mi chtělo hrozně spát a jako poslední jsem pohledem mohla zachytit namodralý dým, který nás beztak omámil.

..............................................................................................

Proberu se ve světlém velmi draze zařízeném pokoji a přitom jsem přikrytá hebkou dekou na velmi měkké posteli.