Naturel- pomsta (Avengers; Wafieair 2)

Kapitola desátá- Chvilka klidu

Následující den se probírám v pokoji, kde jsme včara se Stevem byli, ale jeho postel už byla prázdná a ustlaná. Odeberu se v pyžamu do koupelny, kde nálézám nové oblečení pro mě, vysprchuju se, vyčistím zuby, obleču a učesu si vlasy. Jelikož mám mikádo, nemusím s nimi nic dělat, pouze si je vyfénuju. A ano, i v téhle chatce se dají najít věci, jako je fén.

Dnešek mi přijde až podezřele klidný, ale vřele ho uvítám. Potřebujeme chvilku klidu, abychom nasbírali síly a spřádali plány, jak najít naše šéfy a přátele. Z koupelny se dostanu v tom samém patře do prázdné kuchyně, kde udělám pro všechny do konve z varného skla kávu a pokusím se o míchaná vajíčka se slaninou a topinkami. Skoro na konci vaření vejde do kuchyně dle vůně právě vysprchovaný Steve oblečen do černých tepláků a bílého trička s krátkým rukávem. Na nohách mu seděly černé pantofle.

"Hmm, tady to voní," pronesl, když nasál vůni z jídla, přešel ke mně a jakmile jsem se k němu otočila, políbil mě.

"Taky přeji krásné ráno," zakřením se po polibku a stáhnu pánev z plotny, abych vajíčka moc nevysušila.

"Copak tak brzy?" pousmál se a pomohl mi jídlo nandat na čtyři talíře, dát je do jídelny na stůl i s příborama, pomerančovým džusem, kávou a topinkami.

"Myslíš v devět hodin ráno? To není brzy Steve," zasměji se.

"Jej, to teda není. Bucky s Wafieair spí?" zajímal se a já pokrčila rameny.

Do toho se k nám dostaly z vrchu zajímavé zvuky.

"Ehm...myslím, že ne," se smíchem zrudnu, když pomyslím, co by tam tak mohli dělat. Steve na tom taky nebyl jinak.

"Jo, asi je chvilku budeme muset nechat," odkašlal si a usedl ke stolu.

Buckymu a Wafieair jsem přikryla jídlo, aby nevystydlo, též usedla vedle Steva a mohli jsme se pustit do snídaně. Oba jsme začali vypitím džusu, nalitím kávy a teprve jsme začali jíst. Je až komické, jak jsme si v chování podobní.

"Mimochodem, kdepak jsi byl?" zvědavě se zeptám.

"Šel jsem si zaběhat. Je to něco jako můj ranní šálek kávy," odpověděl.

"To bych taky mohla zkusit. Je třeba si trochu zvýšit kondičku," uškrnu se.

"Jestli chceš, můžeme běhat spolu. Alespoň nebudu sám," s úsměvem se na mě podíval.

"Pokud tě samozřejmě budu stíhat. Všimla jsem si, jak na misích strašně ženeš," zasměji se.

"No, zpomalit bych mohl," uznal a taky se zasmál.

Když jsme společně dosnídali a umyli a uklidili nádobí, teprve teď ruku v ruce a oblečeni přišli do jídelny Bucky a Wafieair, kteří se tvářili, jako kdyby se nic nestalo.

"Tak jak jste si ehm...to užili?" popíchnu je a přitom se culím.

Hned jim došlo, že asi nebyli tak tichý, jak předpokládali a jako jeden naráz zčervenali.

"V klidu, šlo to slyšet jenom z druhého patra  až do jídelny v přízemí," pobavně je ujistím. Bucky si vjel rukou do vlasů a Wafieair těkala pohledem sem tam. "Prosím vás, to se stane každému. Máte na stole snídani," dodám se smíchem, dám před nimi pusu Stevovi na tvář a jdu zpátky do našeho pokoje.

Chvíli na to ke mně přišel i Steve a vypadal nadmíru pobaveně. Zavřel dveře a usedl na svou postel.

"Copak budeme dnes dělat?" zeptám se do ticha opřená o stůl sledujíc svého přítele.

"O něčem bych věděl," na něco si vzpomněl a vstal.

"Doufám, že nemáš stejný nápad jako Bucky před hodinou," utahuju si z něj.

"Zase tak originální nejsem," zrudl.

"Ti to budou mít dlouho na talíři," vyprsknu smíchy, přejdu k němu a dlouze ho políbím. "Hm a myslím, že už mě taky něco napadlo, půjdeme ven?"

"Že ty jsi mi teď četla myšlenky?" přimhouřil na mě oči.

"Neee, vůbeeec...." nevinně se uculím a uhnu pohledem.

"Ty jedna!" pobaveně se uchechtl, najednou mě přehodil přes rameno, až jsem vypískla a vyšel z pokoje.

"Počkat, počkat! Já nerada, přísahám, ono to samo," začnu pištět cestou k východu chaty.

"To ti tak věřím, Fundreamone. To ti tak věřím," culil se Steve, rozrazil vchodové dveře, vyšel ven na chladný vzduch a celou upištěnou mě hodil do peřiny sněhu.

"Rogersi! Víš jak to studí?? Navíc nemám bundu!" zaječím na celý zasněžený les, až to vyhnalo nejbližší veverku a Steve nade jen stál a pobaveně se křenil. "No, jak myslíš, Steve Rogersi, právě jsi vyhlásil válku," tiše zamumlám, pošlu k němu uličnický pohled, že malinko znejistí a následně mu přistane na hlavě sněhová koule.

Překvapeně zamrká, sáhne si už na mokrou hlavu a rázem se vzpamatuje. Ajaj! Rychle se seberu ze země, vyhnu první kouli od Steva a prchám za strom, kde si udělám zásobu těhlech šikovných věcí. Chci zaměřit Steva, ale v tom mi ze stromu spadne za krk hromada sněhu.

"Ááááh!" zaječím, jakmile jsem ucítila tak studenou věc na jednom z těch citlivých míst. Po šoku se podiveně na něj podívám, jak to dokázal. Ten parchant! On si vzal na to štít!

"Kapitáne, vy si koledujete!" naoko rozzuřeně vystartuju za ním s hromadou sněhových děl, on si uvědomí závažnost situace a začne přede mnou prchat.

Celé dopoledne jsme strávili koulováním a honěním do úplného vyčerpání a že to bylo znát! Nakonec skóre dopadlo 10:10, měli jsme holt podobné styly, jak dostat nepřítele sněhovou střelou, tak to bylo nevyrovnaně. Když jsme dosedli k obědu, který uvařila Wafieair a byli už suchý a převlečení, Bucky se s ní na nás stále culili.

Schválně, kdo se vsadí, že nám dají sežrat to ráno!

"Roztomilé," nevinně se usmál Bucky. Že jsem něco říkala!

"Co myslíš?" zkusil dělat nenápadného Steve.

"To už na nás neplatí," zavrtěla hlavou Wafieair.

"Mno, vy jste v podstatě byli taky roztomile hluční," oplatím jim. Trefa! Už jen to zmínění je hodilo do rozpaků.

"Ale tak alespoň jste se zase vrátili do dětských let, to je krásné," jenže mě úplně narychlo setřel Bucky. Sakra, Caroline, mysli, mysli.

"Vy taky plánujete ta dětská léta?" vrátím mu to. Steve vedle mě se červenal v jednom kuse a po mé poslední hlášce si už musel schovat v dlaních obličej.

"Vy asi ne, jak tak koukám," podotkne na to Wafieair.

"To víš, šetří si hormony," zacukaly mi koutky, jelikož Steve prudce zvedl hlavu a nevěřícně se na mě podíval.

"Hormony? Hele víš ty co, Fundreamone?" z očí mu sršelo pobavení a já musela vyprsknout smíchy. Posléze se přidali i ostatní a o zábavu bylo po celý oběd postaráno.

"Mimochodem, copak jste vy dělali? Opravdu jste se znovu pokoušeli o miminko nebo jste raději použili kondom?" musela jsem si zase rýpnout.

"Caroline!"

Ahoj, ahoj, ahoj,
Dnes je trochu veselejší kapitolka, snad někoho pobaví, stejně jako mě, když jsem ji pro vás psala xD :"D.
Co říkáte na vztah Car a Steva?
A co teprve na Waf a Buckyho? :D
Tak zase příště :D
Vaše Reb❤❤❤