Naturel- pomsta (Avengers; Wafieair 2)

Kapitola dvaadvacátá- Po boji

O několik hodin později má i Katina krev byla zmikroskopována a Bruce vytiskl výsledky. Mezitím jsme stihli Kate udělat ještě scan těla, zda není nějak víc potlučená a převezli ji do nemocničního pokoje. Zatím se ještě neprobrala.

„Tak co?” vyhrknu ze sebe nedočkavě s pohledem upřeným na papíry v Brucových rukou.

„Podle výsledků Katiny krve má všechny hodnoty v normálu, tedy až na snížený příjem vitamínů, ale není to zase tak drastické, protože veškeré živiny teď dostává v infuzi,” vykoukl zpoza papírů „ale tebe spíše zajímá něco jiného, že?”

„No, na Kate jsem byla taky zvědavá. Přeci jen jsem ráda, že nic vážného nemá,” pousměji se a trochu se zhoupnu na židli.

„Jo, to jsem taky rád,” nervózně se usměje a vyndá zespod druhý papír.

Očima jsem na něm přímo visela, jak jsem netrpělivě čekala.

„Caroline, musím ti něco říct,” začal vážně s povzdechem.

Sakra, co se děje? Je něco špatně? Mám nízkou mozkovou kapacitu?

„Jsi těhotná,” dodal s úsměvem a podíval se na mě.

Teď, kdy jsem to měla potvrzené černé na bílém, mi to rázem přišlo naprosto šílené. Neschopna slova jsem nepřítomně zírala do Brucových očí a nepochybně zbledla v obličeji.

„Děje se něco? Mám přinést vodu?” znejistěl, položil papíry na stůl a už měl nakročeno mi to donést.

„Ne, nemusíte. Jen....do prdele!” vydechnu a snažím se vzpamatovat z toho šoku.

„Takhle bych to moc neřekl, ale když to tak bereš,” uchechtl se a vtiskl mi do rukou láhev s vodou, kterou odněkud vzal.

„Díky,” vděčně se napiju.

„Je pravda, že pro některé nastávající maminky to šok je, ale myslel jsem, že budeš mít radost,” popíchl mě.

„Já mám radost!” ohradím  se, až se zasměje. „Jenom to je takový....zvláštní?”

„Já vím Car, já vím,” ještě se smíchem mě poplácal.

„Jen nevím, jak to bude dál. Waf tvrdí, že nemá moc síly nás všechny teleportovat do naší reality, ale přijde mi na tom něco divného,” zadělám láhev, vstanu ze židle tak, abych nepřitížila žebrám a zamyšleně projdu ošetřovnou.

„Co ti přijde divné?” zajímal se Bruce.

„V minulých realitách nás dokázala teleportovat dřív a nikdy o síle nemluvila, že by ji to nějak extrémně vyčerpalo. V čem tohle je jiné?” začnu přecházet v kroužkách a zamyšleně si mnu bradu.

„Třeba jste se dostali úplně do jiné galaxie,” nechal svou myšlenku viset ve vzduchu. „Sama jsi říkala, že je to tu úplně jiné.”

„To je fakt, ale v myšlenkách mi něco tají. Cítila jsem to,” namítnu.

„Ty jsi telepatka?” překvapeně žasl.

„Slabá telepatka, ale jo, dá se to tak říct,” nepřítomně zamumlám.

„To je teď jedno, budeme se tím zabývat, až se prospíš. Teď alou do postele,” objevil se přede mnou a ukázala směr ven z ošetřovny.

Mrknu na jeho ruku, pak na ten směr, zpátky na jeho ruku a nakonec na jeho obličej, jestli to myslí vážně.

„Smrtelně. Za prvé jsi po boji a za druhé těhotná,” nekompromisně mi sdělil. Hodiny na ošetřovně ukazovaly čtvrt na čtyři.

Pozdvihnu k němu obočí.