Ahoj, moje jméno je Niall Horan. Je mi 17 let a celý můj život se točí okolo nemocnic a doktorů. Odjakživa se potýkám s vrozenou srdeční vadou, která mi pořádně znepříjemňuje život.
Ahoj, moje jméno je Harry Styles. Je mi 21 let a celý můj život se...
Přišel jsem domů a rovnou jsem zamířil do kuchyně. Máma byla ještě v práci, táta obědval. "Ahoj. Jaký jsi měl den?" "Čau. Normálka, jako vždycky." Sedl jsem si se svým talířem k němu a pustil se do jídla. Celý oběd jsem byl zticha. Přemýšlel jsem nad tím, jak odejdu. Nakonec jsem se rozhodl o té "knihovně" říct tátovi rovnou. Takhle zjistí, že jsem lhal až navečer. Kdybych se vypařil, bylo by to určitě horší. Jak pro mě, tak pro rodiče. Po jídle jsem odnesl talíř do myčky a šel nahoru. Podle pokynů Zayna jsem vypojil router na WiFi. Modlil jsem se, aby mi to prošlo. Vzal jsem do rukou pár sešitů, zhluboka jsem se nadechl a sešel zpátky dolů. Táta seděl v obýváku a četl si časopis o rybaření. Odkašlal jsem si, abych upoutal jeho pozornost. "Copak, synku?" "Potřebuju začít pracovat na jedné seminárce a nefunguje internet." "Nialle, já sice nejsem úplně neschopný, ale výpadek internetu asi nijak nevyřeším." "To po tobě ani nechci. Já jen... fakt to potřebuju začít psát. Můžu se jít učit do knihovny? Tam internet je a taky spousta knížek, které by se mi mohly hodit. Navíc tam budu mít víc klidu na učení." Táta složil časopis a podíval se na mě. "Z jakého předmětu máš tu seminárku?" Je to tady. Zayn mě na tohle upozorňoval. "Z biologie." "Vážně? A z čeho přesně?" "Genetika." Jasná, stručná odpověď. Ne moc detailů. "Dobře. Ale musíš mi slíbit, že budeš opatrný a že přijdeš brzy." Usmál jsem se. Tohle bylo snadnější, než jsem si myslel. "Super, díky." Zvedl jsem se a odešel dřív, než si to táta rozmyslí. Nejradši bych radostí skákal, ale to by moje srdce moc nepotěšilo, takže jsem se přemohl a radši svou radost projevoval jen širokým úsměvem.
K Zaynovi jsem dorazil o půl hodinky později. Už na mě čekal. "Tady ho máme, malého lháře." "Nech toho, už tak je mi mizerně, že jsem musel lhát." "No jo furt, ty jeden slušňáčku. Ale teď ti vybereme něco na sebe." "Tak jo." Šli jsme k Zaynovi do pokoje. Tohle bylo teprve podruhé, co tu jsem. Zayn otevřel svou skříň a začal z ní vytahovat různé oblečení. "Máš víc oblečení, než nějaká puberťačka." ušklíbnu se na něj. "Zavři tu svou pusu, nebo tě zas odvezu domů." uchechtl se Zayn. "Tohle si zkus." Podal mi bílé tričko a tmavou košili.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Já nevím. Košile na tričku moc nenosím." "Tak zkusíme košili bez trička." řekl a podal mi košili s třásněmi na konci.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
