Can you fix my broken heart? - Narry Storan cz

16.

Shledání rodiny Horanů znovu v plném počtu bylo opravdu nádherné, emotivní a dojemné. Nebudu lhát, i mně ukápla slzička, když jsem viděl to radostné přivítání. Všichni Horanovi brečeli, objímali se a předháněli se v prohlašování o tom, kdo je víc šťastný. O malou chvilku později do pokoje vběhl i udýchaný Zayn. "To není možný. Sakra Nialle, ty jeden! Tys mi dal." "Zee." Pousmál se Niall, kterého zrovna jeho máma mačkala v náručí. Když Zayn přišel blíž, pustila ho, aby se kluci mohli taky přivítat. Niall okamžitě vpadnul do Zaynova náručí. "Nikdy jsem nepřestal věřit, že se nám vrátíš. Věděl jsem, že to nevzdáš." "To bych neudělal." Zachichotal se Niall a víc se na svého kamaráda přitiskl. Stál jsem opodál a pozoroval jsem to setkání. Na jednu stranu jsem byl moc rád, jak to všechno probíhalo, ale na tu druhou... tak strašně rád bych se toho taky účastnil. Za tu dobu, co tu Niall ležel mi opravdu přirostl k srdci. Tak strašně rád bych mu řekl, co k němu cítím. Jak moc rád bych mu řekl o tom, jak jsem s ním rád trávil čas. Ale nejde to. Brzo ho pustí domů a já už ho nikdy neuvidím. Nakonec jsem se rozhodl nechat jim soukromí, a tak jsem v tichosti opustil pokoj. Pomalým krokem jsem se šoural pryč. Měl jsem ještě práci. Z hlavy jsem ale pořád nemohl dostat tu představu, že to všechno končí. Měl bych být šťastný. Niall se probudil a vypadá fakt dobře. Je velmi pravděpodobné, že se vrátí domů ke svému starému životu. Že se vrátí do školy a bude zase normálně žít. Mám z něj radost. Ale bude mi chybět. Rychle jsem se vrátil ke své práci. Čím víc práce, tím méně času na přemýšlení o hloupostech.

* * *

"Harry, co se děje? V telefonu jsi zněl tak smutně." řekla Gemma, která stála před nemocnicí a čekala na mě. "Ahoj. Nic, jsem v pohodě, jen jsem dneska večer nechtěl být doma sám." "Co se stalo? Myslela jsem, že budeš večer zase s tím klukem v kómatu." řekla starostlivě. "Niall už není v kómatu. Probral se." "Cože? Ale to je přece skvělé!" usmála se Gemm a radostně mě objala. "Tak dlouho ses kvůli tomu trápil a teď je to v pořádku." řekla, ale hned se zamračila, když viděla můj smutný úsměv. "Ne-nebo není? Stalo se něco? Vypadá to s tím klukem zle?" "To ne.. ale nezná mě. Už s ním nebudu moct trávit čas. Vím, že to jednou muselo skončit a jsem rád, že se probudil, ale bude mi to chybět." Gemma si povzdechla a pohladila mě po tváři. "Harry... před tímhle jsem tě varovala. Neměl ses na toho kluka tak upoutat." "Já vím. Měla jsi pravdu." řekl jsem a povzdechl jsem si. Gemma si taky povzdechla a objala mě. "Mrzí mě, že se trápíš." Objetí jsem jí opětoval. "Můžeme už jít? Chci jít domů." "Jasně. Pojď. Uvařím ti něco dobrýho a zůstanu s tebou." usmála se Gemm a vyrazili jsme domů. Přestože jsem se snažil, stejně jsem na Nialla nemohl přestat myslet.

Bylo to ještě horší, než když jsem na něj myslel dřív. Teď bych si s ním mohl povídat. Proč jsem nepočkal, než jeho rodiče odejdou? Proč jsem za ním nešel? No proč asi Stylesi?! Kdybys za ním šel a řekl mu, cos všechno dělal, tak by si o tobě myslel, že jsi nějakej pošahanej stalker. Gemm lítala v kuchyni a trvala na tom, že to zvládne sama, takže jsem seděl sám v obýváku a přemýšlel jsem o Niallovi. Kdybych mu řekl, že ho mám rád tak,- Co to sakra zase melu?! Já ho přece nemiluju. Vždyť o něm skoro nic nevím a on mě ani nezná. Musím ho nechat být. Musí odpočívat a zotavovat se. Nemusím mu plést hlavu, už tak toho tolik zameškal. Musím ho nechat být. Gemma přišla se dvěma talíři a s velkým úsměvem na tváři. Rozhodl jsem se soustředit jen na svou malou sestřičku a jednou pro vždy na Nialla zapomenout.

Ahoj lidičky, tak jak se vám vývoj příběhu zatím líbí? Doufám, že jste spokojení. ^_^ Ode dneška budou kapitoly vycházet každý den, protože mám jarní prázdniny, tudíž víc času na příběh. 

your NanyStylinson XoXo 

PS. Mrkejte na mého nového miláčka <3 

Máte někdo taky tetování spojené s klukama nebo ho alespoň toužíte mít? ^-^