Can you fix my broken heart? - Narry Storan cz

11.

O pár týdnů později:

Bylo pozdní odpoledne a já už jsem měl po službě, nicméně jsem se rozhodl tady ještě chvilku zůstat. Venku panovala bouřka a pacienti bývají neklidní, tak jsem se rozhodl pár pokojů obejít a ujistit se, že je vše v pořádku. Hodně pacientů spí a ani si nevšimli, že nějaká bouřka probíhá. Procházel jsem chodbou, když mi začal zvonit telefon a já nadskočil leknutím. "Ahoj Gemm, co se děje?" "Kde vězíš bráško? Už máš dávno po službě, tak kde jsi?" "Nevidíš to počasí, je tu blázinec, musím tu ještě chvilku být." "Nejsi tam jediný zaměstnanec. No tak Harry, čekám u tebe doma. Vařím večeři. Mám pro tebe malé překvapení. Oslavujem. Pojď domů." "Tak jo. Už jdu. Zkontroluju posledních pár pokojů a vyrazím." "Fajn, čekám na tebe. Pohni kostrou." řekla Gemma a zavěsila. S úsměvem jsem pokroutil hlavou a vyrazil dál chodbou, když najednou se ozvala rána a všechno zhaslo. Sakra. Vypadl proud. Pokračoval jsem v cestě a čekal jsem, že naskočí záložní zdroj energie, ale místo toho znovu naskočil proud. Asi šlo jen o chvilkový výpadek kvůli té bouřce. Pokračoval jsem v cestě, když jsem uslyšel hlasité pípání. To byl monitor srdce některého z pacientů. Co nejrychleji jsem se rozběhl za pípajícím zvukem a vběhl jsem do pokoje, odkud zvuk vycházel.

Jednomu pacientovi selhávalo srdce! Přiběhl jsem k posteli a okamžitě jsem začal s resuscitací. Pacient byl mladý kluk. "No tak. No tak naskoč." Ještě nikdy jsem nikoho neresuscitoval, ale odmítal jsem se vzdát. "Naskoč. Prosím naskoč. No tak.. ty mi tady neumřeš. Ne tak mladý. Prostě ne." Do pokoje vběhl doktor Collins. "Co se děje?" "Zástava, resuscitace trvá asi 4 minuty." zahuhlal jsem a pokračoval s masáží srdce. "Ale on mi tu prostě neumře." Monitor zčistajasna přestal tak zběsile pištět. "Naskočil. Zvládl to." zahalekal jsem šťastně a unaveně jsem se opřel o zeď, po které jsem sklouzl na podlahu.

Doktor Collins kontroloval životní funkce toho kluka a přikyvoval. "Vypadá to dobře. Puls v normě. Dýchání pravidelné. Je stabilizovaný." řekl doktor a přišel ke mně. Dřepl si přede mě a poplácal mě po rameni. "Zachránil jsi ho Harry. Dobrá práce. Jednou z tebe bude opravdu dobrý doktor." Usmál jsem se a unaveně oddechl. "Děkuju." "Jsem na tebe pyšný hochu. Ale už máš po službě a tohle ti dalo zabrat. Jdi domů a odpočiň si. My už se o něj postaráme." "Dobře. Díky." Doktor odešel a já se zvedl ze země. Chlapec na posteli leže nehybně, jakoby se nic nestalo. Prohlížel jsem si jeho blonďaté vlasy a jeho klidně vypadající tvář. Tohohle kluka jsem tu ještě neviděl. Tuhle část oddělení skoro nenavštěvuju. "Copak jsi zač?" Vzal jsem do ruky jeho zdravotní dokumentaci a začetl se. Kluk s vrozenou srdeční vadou, leží tady už 4 měsíce v kómatu. Srdeční kolaps při tělocviku. Chudák kluk. Svoje osmnácté narozeniny strávil v komatu. To je hrozné. Jmenoval se Niall. Niall Horan. Byl moc hezký. Přestože tady ležel už takovou dlouhou dobu a byl připojen na spoustu přístrojů pro podporu života, na kráse mu to vůbec neubíralo. Odhrnul jsem mu vlasy z tváře a usmál jsem se. Když mi došlo, co dělám, tak jsem od něj ustoupil. Je to pacient. Neměl bych na něj sahat a koukat na něj. Když on byl tak... krásný.

Asi bych měl jít. Odešel jsem z pokoje a pak i z nemocnice. Gemma byla pěkně naštvaná když jsem přišel domů až tak pozdě, ale když jsem jí řekl, co se stalo, rázem byla úplně v klidu. "Harry, to je báječné! Tys tomu klukovi zachránil život! Jsi hrdina!" "Nepřeháněj. Je to moje práce. " "To nemění nic na tom, že jsi hrdina." Zasmála se Gemma a táhla mě do kuchyně. "Máma by na tebe byla tak strašně pyšná. I já jsem." Zahihňala se a nechala mě sednout si ke stolu, hned na to mě zezadu objala a vlepila mi pusu na tvář. "Tak jo. A teď mi řekni tu dobrou zprávu. Nepřišla jsi sem jen tak pro nic za nic." "To máš pravdu." Gemm nachystala jídlo na talíře a sedla si ke mně. "Mám dobrou zprávu. Hodně dobrou. Tomu neuvěříš." "Tak už to vyklop." "Já a Tommy se budeme brát." vykřikla Gemm a natáhla ke mně ruku s prstenem. "PANE BOŽE TY JSI TĚHOTNÁ?!" "Cože? Cože? Ne! Nejsem těhotná, co tě to napadá brácho. Prostě se máme rádi." Zamračila se na mě sestra. "Tak promiň, ale chodíte spolu teprve rok. " "Copak ty nejsi rád?" "Ale jo. Samozřejmě, že jsem rád. Pojď sem." Gemm si sedla do mého klína a já ji objal. "Já jen... jsi moje malá sestřička. Nemůžu tomu uvěřit. Ale mám radost. Jestli si šťastná, jsem já ten nejšťastnější." "Díky Harry, moc to pro mě znamená."

"Tak.. a řekni mi o tom klukovi. Jak jsi ho našel?" "Gemm, nechci to moc rozebírat. Prostě jsem uslyšel ten monitor srdce a našel ho tam, provedl resuscitaci a konec. Nic víc. Hlavní je, že Niall přežil." "Niall?" "Uhm... jo. Jo, jmenuje se Niall, je mu 18 a je,-" "Je hezký?" "Na tom přece nezáleží. Je to jen pacient. Už ho asi ani neuvidím. Lidi v kómatu se probouzí jen v málo případech. A už pojďme jíst." "Fajn, fajn. Už mlčím." Protočila oči a pustili jsme se do jídla.