Ahoj, moje jméno je Niall Horan. Je mi 17 let a celý můj život se točí okolo nemocnic a doktorů. Odjakživa se potýkám s vrozenou srdeční vadou, která mi pořádně znepříjemňuje život.
Ahoj, moje jméno je Harry Styles. Je mi 21 let a celý můj život se...
Vztah s Niallem se vyvíjel naprosto dokonale. Prožíval jsem úžasné chvilky ve vztahu a Niall vypadal, že se mu to taky moc líbí. Dnešní den měl být opravdu speciální. Plánoval jsem pro Nialla první skutečné rande. Doktor už mu povolil vstávat z postele, to znamená, že ho dnes odpoledne vezmu na malou projížďku po nemocnici. Ukážu mu, kde pracuju, pak ho vezmu ven a ukážu mu venkovní areál nemocnice a pak si dáme menší oběd, který jsem připravil. Dneska mám volno, takže se můžu celý den věnovat svému blonďáčkovi. Sebral jsem batoh s obědem a vydal jsem se za Nim. Do nemocnice jsem přišel asi tak za hodinku a hned jsem se vydal na sesternu. Za stolem seděla Anna, která pročítala rozpis služeb na dnešní den. "Promiňte, krásná dámo, mohl bych vás poprosit o laskavost?" "Harry, co tady děláš, dneska nesloužíš." Zasmála se, ale hned se zamračila. "A komu jako říkáš dámo? Já jsem slečna." "Jistě ty sličná slečno, tak pomůžeš mi?" Anna na mě vyplázla jazyk a pak se uchechtla. "Tak co to bude? Chceš poradit s tím tvým rozkošným blonďáčkem?" "Ne, ale souvisí to s ním. Mohli byste postrádat jeden invalidní vozík? Chtěl bych Nialla vzít na malou projížďku." "Harry. Víš, že vozíky jsou tu pod přísným dohledem. Je jich tu nedostatek." "Já vím, ale tohle je životně důležité. Jde o naše první rande a Niall se musí šetřit. Je to pro jeho zdraví." "Harry. Nemůžu. A i kdybych mohla, tak to nebude zadarmo." "S tím jsem počítal. Tady máš. " usmál jsem se a podal jí balíček s mandlovými sušenkami. Annin obličej se rozzářil. "Mandlové?" "Tvoje oblíbené." "Vem si třeba dvacet vozíků." Mrkla na mě a už se dobývala dovnitř balíčku. "Díky, až si budu Nialla brát, máš svoje zásluhy." "Cožejsitoprávěřekl?!" Vyprskla Anna a já se začal smát. "Dělám si srandu. Já jen, že ho mám fakt rád." "Tak rád, že si ho chceš vzít?" "Já nevím. Možná jednou." Pousmál jsem se. "No, tak já už jdu a díky." Odběhl jsem, cestou jsem z chodby popadl jeden vozík a už jsem pospíchal za Niallem. Po zaklepání jsem uslyšel jeho krásný, krapet ospalý hlas. "Dále." Vešel jsem dovnitř a spatřil ten nejrozkošnější úsměv na světě. "Harry, ahoj." "Ahoj Nini. Pro dnešek jsem připravil něco speciálního. Máš zájem?" Jeho drobné tělíčko se zvedlo do sedu a celé se napnulo od nedočkavosti. "Poslouchám." S drobným úsměvem jsem udělal pár kroků blíž a sehnul jsem se k němu. "Ale nejdřív..." Vlepil jsem mu drobnou pusinku na čelo, druhou na nosík a pak jednu delší na rty. "Ahoj." "Chyběl jsi mi." Zavrní můj maličký. "I ty mně. Ale teď to překvapení." Znovu jsem se vrátil ke dveřím a vtáhl do pokoje vozík. Niallovy oči se přímo a doslova rozzářily. "Vezmeš mě ven?" "Přesně tak." "Jupí!" Zatleskal a vypadal u toho jako to nejroztomilejší stvoření na planetě. Musel jsem se pousmát. Přitáhl jsem vozík k posteli. Niall odhrnul peřinu a už už chtěl vstávat, ale já ho zastavil. "Nenene. Ty se musíš šetřit." Ni se pousmál a ustal v pohybu. Chytil jsem ho do náruče a Niall mi omotal ruce okolo krku. Posadil jsem ho na křeslo a pohladil ho po tváři. Ni se s mojí rukou pomazlil a mně to přišlo víc než rozkošné.Sehnul jsem se pro polibek a pak uchopil madla vozíku. "Můžeme?" "Ano, prosím." A tak jsme se vydali ven.
Ukázal jsem Niallovi všechny místa, kde obvykle pracuju, místa, kam chodím já a ostatní pracovníci odpočívat. Niall zaujatě poslouchal všechno, co jsem mu říkal a při tom se koukal okolo. Po prohlídce nemocnice následovala jasná otázka. "Nemáš hlad?" "No tak Harry. I když spolu chodíme teprve pár dní, tak mě znáš už dost dobře. Já mám přece hlad pořád." zachichotal se. Taky jsem se zasmál. "No jistě, jak jsem jen mohl zapomenout. Tak jdeme." Vyvezl jsem ho ven a popojel kousek dál od budovy. Niall si očividně užíval vánek, který mu čechral jeho blonďaté vlásky. Po chvilce jsem zastavil a zajistil jsem vozík brzdou, aby mi Ni někam neujel. Hned na to jsem z batohu vylovil deku a krabičky s obědem. Niall mě užasle pozoroval. "To tě tak překvapuju já, nebo máš takovou chuť na ten oběd?" "Obojí!" vypískl Niall s úsměvem. Zachechtal jsem se a pomohl jsem mu posadit se na deku. V tichosti jsem mu podal krabičku s těstovinama s kuřecím masem a kukuřicí. Niallovo oblíbené jídlo. Hned, jak se podíval dovnitř, jeho koutky se roztáhly do úsměvu. "Harry... to je tak milé." Pousmál se a nahnul se ke mně. Věděl jsem, že mě chce políbit, tak jsem se k němu taky nahnul a spojil naše rty v jedny. Niall spokojeně spolupracoval.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Líbali jsme se dokud nám stačil dech a pak jsme se pustili do jídla. "To je to nejlepší jídlo, jaké jsem kdy jedl. Jsi skvělý kuchař." Zalichotil mi Niall a oblizoval se až za ušima. "Pro mého malého blonďáčka cokoliv." mrkl jsem na něj a propletl jsem si s ním prsty. Niall se položil ke mně do klína a sledoval mě. Líbnul jsem ho na čelo a dál hladil kloubky jeho prstů. "Je mi s tebou tak hezky." zavrněl spokojeně. "To i mně s tebou." Seděli jsme spolu na dece, Niall mě objímal a tiskl se ke mně,spokojeně u toho vrněl jako malé koťátko a bylo nám spolu tak dobře, jak to jenom šlo. Když už byl Niall unavený, naložil jsem ho zpátky na vozíček a odvezl ho zpět do pokoje, kde jsem ho uložil do postele. Niall unaveně zívl a natáhl ke mně ruku. "Zůstaň ještě se mnou." "To víš, že zůstanu. " Ni se posunul a já si vlezl do postele za ním. Objal jsem to jeho drobné tělíčko a nechal ho, aby se ke mně přitulil. "Mám tě moc rád." Zahuhlal, než mi usnul v náručí. "Já tebe." Zašeptal jsem.
