15.

166 11 4
                                    

Pohled Nialla:

Prudce jsem otevřel oči a posadil se. Co se stalo? Kde to jsem? Byl jsem přece ve škole. Byl jsem ve škole se Zaynem. Zayn. Kde je Zayn? A kde jsem já? Co se to děje? Chtěl jsem se postavit, ale něco mě zadrželo. Zjistil jsem, že jsem připojený na nějaké hadičky. Co to k čertu je?! Vyděšeně jsem ze sebe všechno strhal a spustil jsem nohy na zem. Byl jsem bos a podlaha nepříjemně studila, to mi ale bylo jedno, chci odsud pryč. Už při prvním kroku jsem spadl na kolena. Proč mě neposlouchají nohy?! Co se to děje. Opřel jsem se o postel a pokusil jsem se vstát, ale nohy mě neposlouchaly. Trvalo mi to několik dalších pokusů, než jsem dokázal vstát. Pomalu jsem se vydal pryč. Už se mi chodilo o dost líp, ale pořád to nebylo úplně v pořádku. Otevřel jsem dveře a zmateně jsem se vydal pryč. Kde jsou máma s tátou? A kde jsem já? Musím se odsud dostat.

Pohled Harryho:

Pomáhal jsem Anně roznášet snídaně. Přemýšlel jsem nad tím, že bych si dneska mohl dát oddechové odpoledne a vyrazit zase mezi lidi. Jsem tu v jednom kuse a pohled na spícího Nialla mě pomalu a jistě ničil. "Harry, podej mi prosím ten tác." "Jasně." Otočil jsem se k vozíku s jídlem a zamračil jsem se, protože po chodbě se motal nějaký pacient. Když jsem si uvědomil, kdo to je, málem mě trefil šlak. "Harry, ten tác, prosím." "To není možné." "Harry, co je s tebou?" "To není možný! Nialle." Blonďáček, který se zmateně motal po chodbě se ohlédl za svým jménem a nechápavě se na mě podíval. Ty modré očka. Rychle jsem se k němu rozešel. "Nialle. Nialle, to je v pořádku. Jsi v nemocnici. Musíš se uklidnit." Natáhl jsem k němu ruku, ale on se po mně ohnal."Nechte mě být!" "Tak dobře. Ale musíš se uklidnit Nialle." "Odkud mě znáte?!" "Nialle, jsi v nemocnici. Ležel jsi tady nějakou dobu. Musíš se vrátit na pokoj, musí tě vyšetřit doktor, rozumíš?" "Já vám nevěřím, chci jít domů! Nemůžete mě tady držet!" Pohled na něj u mě vzbuzoval smíšené pocity. Byl jsem strašně šťastný, že se vzbudil, ale taky mi ho bylo moc líto. Byl chudáček celý zmatený a vyděšený. "Neboj se Ni, nikdo ti neublíží. Zavolám tvým rodičům. Zavolám i Zayna, ale musíš se vrátit na pokoj. Dobře?" Když jsem zmínil Zaynovo jméno, Niall se přestal tak zdráhat a dokonce se na mě poprvé pořádně podíval. "Vážně?" "Ano. Hned jim zavolám." "Harry, co se děje?" Ozvala se Anna, která stála za mnou. "Anno, prosím přivez vozík. Musím tady Nialla vzít zpátky na pokoj. A dej vědět doktorovi, že se Niall Horan probudil." Usmál jsem se, zatímco Ni stál u zdi a nedůvěřivě se na mě koukal. Ty jeho nádherné modré oči mě přímo propalovaly. Anna se za moment vrátila s vozíkem a já Niallovi nabídl ruku. Ni na ni chvilku koukal, pak ji ale opatrně přijal a nechal si pomoct. Posadil jsem ho na vozíček a odvážel ho zpět. "Tak.. už tam budeme." "Proč jsem tady? Co se stalo?" "Měl jsi takovou nehodu. Ve škole. Ale zbytek ti vysvětlí doktor. Neboj se. Všechno bude v pořádku. Probudil ses. To je to nejdůležitější." Odvezl jsem Nialla zpět do jeho pokoje a pomohl jsem mu do postele. "Chci, aby přišli máma s tátou." špitl Niall. Hned jsem vytáhl telefon. "Už jim volám, neboj." Vytočil jsem číslo na Niallovu mámu a už jsem se těšil, až jí řeknu, že se Ni probudil. Po třech zazvoněních mi to Maura zvedla. "Ahoj Harry, děje se něco?" "Zdravím Mauro, mám pro vás opravdu dobrou zprávu. Niall se probudil." řekl jsem a usmál jsem se na Nialla, který mě propaloval zkoumavým pohledem. Maura mi neodpovídala, vlastně bylo naprosté ticho. "Eh, jste tam?" "Jsme na cestě!" Ozvalo se po chvíli a mobil začal pípat, když Maura ukončila hovor. "Už jsou na cestě." řekl jsem s úsměvem. Niall přikývl. Oba jsme na sebe v tichosti zírali. Já nakonec oční kontakt přerušil, protože jsem musel vypadat jak naprostý idiot. O minutku později do pokoje vešel doktor a s úsměvem se na Nialla podíval. "Pane Horane, vy jste nám ale nahnal strach. Jsem rád, že jste se konečně probral. Jsou už rodiče informováni?" Poslední otázka patřila mně. "Ano, budou tu každou chvíli." "Dobře, jak se cítíte Nialle?" "Um.. j-já nevím jistě. Asi dobře." Ni byl očividně nervózní. "Zavolám ještě Zaynovi, dobře?" řekl jsem a Niall ihned přikývl. Opustil jsem pokoj, aby mohl doktor Nialla pořádně vyšetřit a při tom jsem dal vědět Zaynovi, že se Niall konečně probudil. Zayn slíbil, že přijde během pár minut. Chvíli jsem stál před pokojem a urovnával si myšlenky. Z přemýšlení mě vytrhl až doktor, který odcházel z Niallova pokoje. "Jak mu je? Bude úplně v pořádku?" "Víte, že bych vám neměl nic říkat. Nejste z rodiny." "Prosím. Přece tady pracuju. A navíc... víte přece, že mi na něm záleží." "No dobrá. Všechno vypadá moc dobře. Teplotu nemá, tlak je taky v normě, ale musíme ho pořádně vyšetřit. Až přijedou jeho rodiče, dejte mi vědět, budu potřebovat jejich souhlas." Přikývl jsem a vešel jsem do pokoje. Niall seděl na posteli, v ruce držel plyšovou sovu od Zayna a tvářil se smutně. Právě se dozvěděl, že byl tak dlouho v komatu a že propásl velkou část svého života. Musel být zmatený. "To ti přinesl Zayn, když tady byl naposledy." "Přijde?" "Jo, on i tvoji rodiče tu budou coby dup." "Opravdu jsem byl mimo tak dlouho?" "Jo. Dost jsi nás všechny vyděsil, ale teď už to bude v pořádku." "Doktor mi řekl, že... že jste za mnou taky chodil." "Jo, chodil." Přiznal jsem. Nějak jsem nevěděl, jestli můžu Niallovi říct všechno. Radši jsem si nechal odstup. "Víš, pracuju tady, tak jsem se o tebe občas staral." řekl jsem nakonec. Niall přikývl a dál se koukal na plyšovou sovičku v jeho rukou. Už zase jsem se přistihl, jak na něj zírám. Tak moc se mi ulevilo, že je vzhůru. Měl nádherné oči a tak krásný, přesto trochu nakřáplý hlas. Nadechl jsem se, abych mu řekl pravdu o tom, jak často jsem s ním byl, ale přerušilo mě zavrzání dveří. Do pokoje vešli Bobby s Maurou, oba se slzami v očích a s širokým úsměvem na tváři. "Nialle." Niallův pohled se zvedl ke dveřím a i jeho modrá očka se zaplnily slzami. "Mami. Tati."

Ahoj lidičky, přináším vám malý dárek na Valentýna ve formě nového, poměrně důležitého dílu. Ano, konečně jste se dočkali, Niallerek se nám konečně probudil. Jestli chcete vědět, jak se bude jeho a Harryho "vztah" dále rozvíjet, čtěte a hvězdičkujte prosím dál. Love you a šťastného Valentýna vám všem, ať už zadaným či nezadaným. <3 

NanyStylinson xX

Can you fix my broken heart? - Narry Storan czWhere stories live. Discover now