Can you fix my broken heart? - Narry Storan cz

5.

Ráno jsem se probudil odpočatý jako nikdy dřív. Rychle jsem provedl ranní hygienu a pak si šel vybrat oblečení. Nakonec jsem zvolil obyčejné černé tričko s lebkou a tmavé džíny. 

Vlasy jsem si nechal nedbale rozcuchané. Popadl jsem batoh a seběhl jsem dolů. Máma se chystala do práce. "Dobré ráno. Svačinu máš v lednici. Jo a dnes jsem nestihla navařit oběd. Tady." Podala mi 5 liber. "Kup si něco dobrého." "Dík mami. Už musím jít." "Vzal sis prášky?" "Jo, neboj. Ahoj." Vlepil jsem jí pusu na tvář, popadl svačinu a utíkal pryč. Za pár minut už jsme se Zaynem kráčeli směrem ke škole. "Dneska odpoledne máme skutečnej zápas. S Wesley's high school. Přijdeš se podívat?" zeptal se Zayn s úsměvem. "To si piš. Musím tě konečně vidět hrát." "Ne jen hrát, ale i vyhrát." mrkl na mě Zayn. Usmál jsem se na něj a pokračoval jsem v cestě, ale Zayn zůstal stát. "Co je? Tak jdeme? Musíme do školy." "Taky že pojedeme do školy." Usmál se Zayn a sešel z chodníku na cestu. "Co děláš? Stopem teda nejedu." Zamračil jsem se. Zayn se zasmál a přešel k jednomu autu zaparkovanému u chodníku. "Co mu říkáš?" usmál se a ukázal na auto. "No.. prostě auto. A co s ním?" V autech se nevyznám a občas se nevyznám ani v Zaynovi. Proč mi jako ukazuje auto? "Ty seš fakt natvrdlej." Zasmál se Zayn hlasitě. "Přestaň se mi smát. Proč mi to auto ukazuješ?" "Možná proto, že je moje?" Povytáhl Zayn obočí. "Co? Kdes vzal auto?" "Dárek." "Nemáš narozeniny. "To nemám. Co ale mám, je celkem slušně zazobaný strýček. Nedávno vyhrál v loterii, koupil si nové auto a mně daroval to staré." Páni. Hodně štědrej strýček." "To si piš. Ode dneška tě budu vozit. A budu tě vyzvedávat doma." "To přece nemusíš." "Prosím tě. Je to dvouminutová zajížďka a můžeš vstávat skoro o půl hodiny později. A teď nasedej." Zasmál se Zayn. "Tak jo." Zasmál jsem se taky a oba jsme nastoupili. V autech se moc nevyznám. Vlastně vůbec, ale tohle se mi líbilo. Zayn nastartoval a vyrazil ke škole. Bylo to super. 

U školy jsme byli během chviličky a Zayn vypadal šťastněji, než kdy dřív. I mně se to moc líbilo. "Tak co?" "Parádní. Na tohle si zvyknu hodně rychle." "To byl můj záměr." Zakřenil se Zayn a zaparkoval na školním parkovišti. Vydali jsme se do třídy. Zayn bohužel obvykle neseděl se mnou. Učitelka nás nenechala sedět spolu. Zakázala nám to už dávno, protože jsme moc vyrušovali. Tohle období pro nás ale bylo dobré, protože se všechno točilo okolo maturit, takže jsme měli hodně suplujících učitelů. Zayn si teda sedl ke mně a pochopitelně jsme na školu ani nepomysleli. Bavili jsme se se o tom novém autě a o tom zápase, co Zayna dnes odpoledne čeká. Ještě jsem ho pořádně neviděl hrát, takže se těším. Oba jsme se tak rozvášnili, že jsme se neudrželi a smáli se na celou třídu. Učitel už to nevydržel a zlostně se na nás podíval. "Tak a dost. Sedněte si každý sám a nerušte." Oba jsme se hihňali. "Ty běž." "Ne, běž ty." smál jsem se. "Tohle je moje lavice. " "Jeden z vás si okamžitě sedne jinam!" Oba jsme se se Zaynem koukli na učitele a pak současně každý z nás ukázal na toho druhého.

hned na to jsme propukli v hlasitý smích. Učitel protočil oči. "Pan Horan si půjde sednout k oknu." Zayn na mě vyplázl jazyk a já s nafouknutými tvářemi odešel do volné lavice. Celý zbytek dne se mi Zayn vysmíval a já se s ním nebavil.

* * *

"Připraven?" "To si piš. Už se nemůžu dočkat, až jim to natřu." Zayn vypadal natěšeně. Stáli jsme v šatně. Všichni Zaynovi spoluhráči už byli pryč. "Tak jo. Už to bude začínat. Budu sedět v první řadě." Usmál jsem se. Zayn se taky usmál, pak jsem mu ještě popřál hodně štěstí a šel si sednout. Netrvalo to dlouho a Zayn i jeho spoluhráči naběhli na hřiště za bouřlivého potlesku všech přítomných fanoušků. Přidal jsem se k vřískajícím přísedícím. O chviličku později rozhodčí zahájil zápas. Zayn se ihned zmocnil míče a utíkal s ním k soupěřově bráně. Nadšeně jsem hulákal jeho jméno a nespouštěl z něj oči. Bohužel jeden jeho protivník mu míč sebral. O 10 minut později Zaynův spoluhráč Luke dal gól, což nás fanoušky nabudilo k ještě hlasitějšímu vřískotu. Když se Zayn konečně zase dostal k balónu, bylo skóre 2:0 pro Zaynův tým a schylovalo se ke třetímu gólu.

"Do toho!" křičel jsem.

Zayn se šikovně vyhl soupeři a pak střelil míč přímo doprostřed brány. "To je ono!" Zařval jsem hlasitě. Zayn se na mě otočil a zářivě se usmál.

Zayn dal do konce zápasu ještě jeden gól a celkové skóre bylo 5:2 pro Zaynův tým. Zee hned po zápase přiběhl ke mně a objal mě. Já mu objetí opětoval. 

"Hrál jsi skvěle." "Díky. Hele hodím si rychlou sprchu a pak si skočíme někam na jídlo." "Okay. A já tě zvu, sportovče." zasmál jsem se. Zayn odběhl do sprch a já na něj šel počkat před šatny.