Can you fix my broken heart? - Narry Storan cz

23.

"Tak jo. Máš všechno zlato? Mám pocit, že jsme na něco zapomněli." "Harry. Máme všechno. Pojď už. Nemůžu se dočkat, až budu doma." Dnes mě pouštěli z nemocnice a Harry z toho byl krapet nervózní. Pořád pochodoval po pokoji a přemýšlel, na co jsme zapomněli. "Jsem si jistý. Určitě jsme na něco zapomněli." "Lásko." Harry se nad tím oslovením usmál a konečně mi věnoval pozornost. "Hazz. Neboj se. Mám všechno zabalené, propouštěcí zprávu taky máme, léky taky. Venku čeká táta, aby nás odvezl. Tak už prosím pojďme." Harry si sedl ke mně na postel a propletl si se mnou prsty. "Víš... já vím, že už se domů těšíš, ale nechci, aby se ti zase přitížilo. Tady máš veškerou péči, kterou potřebuješ." "Harry. Tohle už jsme řešili. Mám přece ty nové léky. A kdyby něco, mám tebe. Vím, že kdyby se mi přitížilo, s tebou mi nic nehrozí. Už brzo přece budeš můj doktor." "Jo. To doufám." Zachechtal se Harry a já se k němu přitulil. "Takže... pojedeme už?" "Tak dobře. Ale hezky pomalu, ano?" Řekl Harry, vlepil mi pusinku na spánek a pak se i se mnou postavil. Vzal jsem si mikinu a Harry vzal moji tašku. Znovu jsme se chytili za ruce a pomalu jsme vyšli z pokoje. Harry nasadil hlemýždí tempo, jako by mi snad rychlejší chůze mohla způsobit zástavu. "Harry, klidně můžeme jít rychleji." Zasmál jsem se. "Promiň." Pousmál se Harry a trošku zrychlil, ale ne moc. Přišlo mi hezké, jak se o mě bojí. Vyšli jsme před nemocnici, kde už čekal táta. "No kluci, kde jste? Už se budu muset vrátit do práce." "Promiň tati. Už jdeme." Harry naložil moji tašku do kufru a sedl si se mnou dozadu. Táta nastartoval a za chvilku už jsme uháněli po silnici. Přitulil jsem se k Harrymu a on mě objal kolem ramen. "Těšíš se?" "Jo a moc. Navíc spolu budeme každý den, takže dvojitá výhra." Zabořil jsem hlavu do Harryho hrudníku a víc se na něj natiskl. Zbytek cesty proběhl v tichosti. Táta se musel vrátit do práce, takže odjel hned, jak nás vyhodil před domem. Harry koukal na náš dům s mírným úsměvem. "Copak?" "Nic. Já jen, že jsme spolu poprvé úplně sami." "Líbí se ti být se mnou sám? Co když tě začnu nudit?" Harry se ke mně otočil a zvedl mě do vzduchu. "Tak to opravdu nehrozí." řekl a pomazlil se svojí tváří s tou mou. S úsměvem jsem mu omotal ruce okolo krku a nechal se jím vnést do útrob domu. Hazz nás položil na gauč a zapřel se rukama, aby mě nezalehl. Překonal jsem tu malou vzdálenost mezi námi a políbil ho. Naše rty se o sebe jemně otíraly. Harry si lehl ke mně a mazlili jsme se.

Harryho velké ruce bloudily po mém těle a hladily ho. Byl to zvláštní pocit. Už několikrát jsme se mazlili, ale teď to bylo jiné. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale bylo to podivné. Na jednu stranu to bylo moc příjemné, na tu druhou jsem měl trochu strach. Vím, kam takovéhle mazlení směřuje a nebyl jsem si jistý, jestli jsem na to připravený. Harry se odtáhl a opřel se svým čelem o to moje. "Copak je? Nelíbí se ti to?" "Ale ne. O tom to není. Víš já jenom... nejsem si jistý, jestli ještě není brzo." Harry se usmál. Proč se mi směje? To jsem k smíchu? Určitě mu přijdu jako děcko, když takhle mluvím. "Zlato, vždyť víš, že na tebe nechci spěchat. Miluju tě. Chci, aby ses se mnou cítil co nejlíp. Dobře?" Teď jsem se usmíval zase já. "I já tě miluju." "Seš sladkej." Pousmál se Harry a líbnul mě na nos. "Teď by sis měl odpočinout. Jsi unavený. Pomůžu ti vybalit." "Tak jo." "Konečně uvidím tvůj pokoj." uchechtl se Harry a vzal moji tašku. Společně jsme se vydali do mého pokoje. Otevřel jsem dveře a rozhlédl se. Nebyl jsem tu tak dlouho a přesto se to tu vůbec nezměnilo. Spolu s Harrym jsme začali vybalovat moje věci. Harry skládal moje oblečení do skříně a já rovnal ostatní věci. Když jsme měli hotovo, Harry se spokojeně usmál. "Tak. Máš to tady hezky uklizený, tak si můžeš v klidu odpočinout. Já se teď musím jít učit. Kdybys něco potřeboval, tak stačí zavolat. " "Tak dobře. Díky Harry." "Nemáš vůbec zač, lásko." Harry mě ještě líbnul na čelo a pak odešel. Lehl jsem si do postele a s úsměvem jsem zavřel oči. Byl jsem opravdu hodně ospalý, takže jsem se téměř okamžitě propadl do říše snů.

* * *

"Harreh, já vím, že se musíš učit, ale já se nudím. Nemohl by sis dát malou pauzu?" Po tom, co jsem se skvěle vyspal jsem měl mimořádně mazlivou náladu. Harry seděl v kuchyni u stolu a byl ponořený do studia. Já jsem mu doslova visel na krku a všemožně jsem ho pusinkoval, dožadujíc se pozornosti. Harry se tomu jen zachichotal, ale dál se soustředil na učivo. Všímat si mě začal a když jsem ho kousl do ucha. "Jau! Ty jeden ďáblíku!" Zasmál se Harry, stáhl si mě do náruče a začal mě lechtat. Se smíchem jsem se k němu přitulil. "No tak. Učil ses celou dobu co jsem spal. Už jsi z toho určitě unavený. Pojďme něco dělat." "Pokud vím, tak máš ležet." ušklíbl se Harry, ale knihu, ze které si vypisoval poznámky opravdu zavřel a odložil. "Co bys chtěl dělat ty můj malej mazlíku?" "Já nevím. Můžeme si pustit nějaký film?" "Tak dobře. Ale zítra mě necháš, abych se učil celý den." "Domluveno." Usmál jsem se. "Tak běž vybrat nějaký film, já si to tu mezitím uklidím." Přikývl jsem a rozběhl se do obýváku, zatímco Harry sbíral své knihy a sešity, aby je uklidil. Když přišel, už jsem měl rozložený gauč, abychom na něm mohli pohodlně ležet a DVDčko bylo v přehrávači. "Co jsi vybral?" "Fantastická zvířata. Ještě jsem to neviděl a prý je to super." "Paráda. Ještě si odskočím." "Ok, udělám popcorn." Vydal jsem se do kuchyně a ze skříňky jsem vyndal popcorn, který jsem šoupl do mikrovlnky. Po chvilce jsem se vrátil do obýváku s velkou mísou plnou popcornu. Harry už ležel na gauči a čekal na mě. Zhasl jsem světlo a vlezl jsem si k němu. Spokojeně jsem se uvelebil na Harryho hrudi a pustil jsem film.

Zhruba v půlce filmu přišli máma s tátou. "Ahoj kluci, tak jak jste se měli?"zeptal se táta s úsměvem. "Skvěle." usmál se Harry a já přikývl. "Udělám něco k večeři, Harry, najíš se s námi?" zeptala se máma. "Moc rád" řekl Harry. Máma se ztratila v kuchyni a táta taky odešel. Ještě hodnotnou chvíli jsme se s Harrym váleli u televize, než nás máma zavolala k večeři. Když jsme se najedli, Harry se rozloučil s rodiči a vzal si svůj batoh s učením. Vyprovodil jsem ho ke dveřím. "Uvidíme se zítra." "Moc jsem si to s tebou užil. Pokud to bude každý den takové, vůbec mi nebude vadit být doma." "I mně se to líbilo zlato." Stoupl jsem si na špičky a věnoval jsem Harrymu jeden cudný polibek. Harrymu to asi nestačilo, protože si mě přitáhl blíž a náš polibek prohloubil. Když se ode mě odtáhl, pohladil mě po tváři a pak se vydal domů. Ještě jsem mu zamával a pak jsem se vrátil do domu s velkým úsměvem na tváři.