Ahoj, moje jméno je Niall Horan. Je mi 17 let a celý můj život se točí okolo nemocnic a doktorů. Odjakživa se potýkám s vrozenou srdeční vadou, která mi pořádně znepříjemňuje život.
Ahoj, moje jméno je Harry Styles. Je mi 21 let a celý můj život se...
Bylo pondělí a já ležel na gauči a nudil se. Naši chtěli, abych alespoň ještě dneska zůstal doma, a tak jsem si celý den SMSkoval se Zaynem. Pořádně jsem se nudil. Naši byli oba v práci, tak jsem měl alespoň klid. S mámou jsme se už usmířili. Nikdy se na mě neuměla zlobit moc dlouho. Byl jsem za to rád. Nechci, aby na mě byla naštvaná. Přišla mi další zpráva.
Zayn: Ta matika je tak nudná. Hodil by se mi tu tvůj supermozek. Psali jsme písemku.
Nialler: Super, další zmeškaná písemka. Takhle neprolezu. :D
Zayn: Prosím tě. Jestli někdo z nás dvou neproleze, budu to já. Vždyť víš, jak jsem na matiku levej.
Nialler: To jo, ale ne tak levej, jako na biologii.
Zayn: Hej! :D To od tebe není vůbec hezké, Horanko.
Nialler: Neříkej mi tak! -_- Víš, že to nenávidím.
Zayn: Sorry, ty citlivko. :D Hele, musím jít, mám fotbalovej zápas. Stavím se za tebou večer.
Nialler: Okay. Natři jim to tam. Dej tak 50 gólů. Minimálně. Jinak se ani neobtěžuj přijít.
Zayn: Jasně, kecko. Uvidíme se. Čau.
Nialler: Ahoj. ^^
S úsměvem na tváři jsem položil mobil na stolek a sáhl jsem po svojí kytaře, kterou jsem měl opřenou o gauč. Chvilku jsem si jen tak brnkal všemožné melodie, které mě napadly, pak jsem odehrál pár písniček, které jsme se posledně učili na hudebce a pak jsem kytaru zase odložil. Doufám, že Zayn brzo přijde. Rozhodl jsem se dát si něco k jídlu, takže jsem se zvedl a šel do kuchyně. V ledničce jsem našel talíř plný lasagní. Díky mami, moje oblíbené. Hodil jsem talíř do mikrovlnky a stoupl si k oknu, koukajíc do zahrady. Fakt nesnáším být doma sám.
* * *
Zvonek se rozezněl domem a já vystřelil do sedu. Asi jsem usnul. Zvedl jsem se z gauče a došel ke dveřím. Otevřel jsem a protřel si unavené oči. Zayn se na mě zářivě usmíval. V ruce držel dvě krabice s pizzou a dva kalíšky se Starbucksem. "Dobrý ráno, Šípková Růženko. Nesu večeři. A čokoládu." "Ahoj, Zee." usmál jsem se. "Pojď dál." Pustil jsem ho dovnitř a šli jsme ke mně do pokoje, abychom měli soukromí. Naši určitě každou chvíli přijdou z práce. Sedli jsme si na moji postel a pustili se do večeře. "Tak co, marode? Už je ti dobře?" "Jo, v pohodě. Zítra mě máš ve škole v celé mé kráse." "Paráda." "Co zápas? Doufám, že jste vyhráli." "To si piš. Tým, ve kterém jsem já nikdy neprohraje." Usmál se Zayn pyšně. Musel jsem se zasmát. "Jistě, bez tebe by byli ztracení." Zayn se s úsměvem zakousl do své pizzy. "Tak co vaši? Už se uklidnili?" "Jo, už je to v pohodě. To spíš můj doktor mě seřval, jak malýho kluka. Pořád ta stejná písnička. Očividně když budu jen ve stejné místnosti s alkoholem, tak umřu." "Přestaň takhle mluvit." Zvážněl najednou Zayn. "Jestli je to pro tebe vážně tak nebezpečné, tak tě budu hlídat jak oko v hlavě. Už žádné party." "Hele, Zee. Fakt si vážím toho, že ti na mě záleží, ale jak si mám někoho najít, když budu pořád zalezlej doma?" "Asi budeš muset víc otevřít oči. Vždyť ve třídě jsou hezký holky. A k vám na kytaru přece chodí ta.. no.. jak se jmenuje? Ta kočka, co má každej tejden jiný vlasy." "Myslíš Demi? Jo, je hezká. A mimo moji ligu. A navíc fakt mění barvu vlasů, jak chameleon."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
