Can you fix my broken heart? - Narry Storan cz

6.

Seděli jsme se Zaynem v naší oblíbené japonské restauraci. Zayn si pochutnával na sushi. Já na syrovou rybu opravdu nejsem, takže jsem si dopřával smaženou rýži a krevetky. Oba jsme spokojeně mlaskali a povídali si o zápase. Zayn byl nadmíru spokojený s výsledkem. "Tohle bylo poprvé, co jsme ty parchanty porazili. Teď už nás nic nezastaví. Jdem si pro totální vítězství." "Byl jsi fakt skvělý. Nikdy bych si nemyslel, že to řeknu, ale už se těším, až uvidím další zápas." "Vím, že nejsi velký fanoušek sportu, ale nebylo to tak zlé, ne?" " Máš pravdu, dalo se na to koukat." Pousmál jsem se. "Dneska budu doma sám. Nechceš zajít k nám?" "Jasně, jen to musím zavolat mámě. Nechci, aby byla zase naštvaná. " řekl jsem a vytáhl jsem mobil. Máma mi to zvedla téměř okamžitě. Po tom, co jsem jí vysvětlil situaci a trochu ji přemlouval, jsem zaplatil a i se Zaynem jsme se vydali k němu domů.

"Co máš v plánu dělat?" "Zahrajem si videohry?" "Jasně. Nehrál jsem už celou věčnost." Usmál jsem se spokojeně. Zayn otevřel šuplík u svého stolu a vytáhl z něj několik her. "Co si zahrajem?" "Mám chuť na něco akčnějšího." "Co Star Wars Battlefront?" "Parádní." Zayn hru spustil a podal mi druhý ovladač. "Hrajem za světlou nebo temnou stranu?" "Světlou. Jediové jsou lepší." "Pche, hraju proti tobě. Já, Sithové a temná strana síly ti nakopem tu tvou Jediskou prdel." Oba jsme se zasmáli. "To se ještě uvidí." Vyplázl jsem na něj jazyk a začali jsme hrát.

"Sakra! Sakra! Přestaň střílet po našich stíhačkách!" řval Zayn. "Nech si zdát, kamaráde. Dávám ti pořádně na frak." Smál jsem se. Nakonec jsem vyhrál, za což jsem byl moc rád, protože Zayn hraje videohry skoro pořád, tudíž se nedá skoro porazit. "Ha! Tak kdo tu komu nakopal zadek?" "No jo no. Jen si o sobě nezačni moc myslet. Příště tě rozsekám." "No jistě." Zachechtal jsem se. Zayn se taky usmíval, ale úsměv najednou vyměnil starostlivý výraz. "Jak se cítíš? Myslím... zdravotně?" Zamračil jsem se. "No tak... Zayne o tomhle jsme už mluvili. Nechci, aby to s námi bylo takhle. Slíbils mi to. Slíbil jsi, že se to nezmění." "Já vím. Promiň. Když já o tebe mám jen starost." "To nemusíš. Nic mi není. Jsem úplně v pohodě. Jo, nebudu s tebou chodit na party a nebudu se ucházet o místo ve školním fotbalovém týmu, ale jinak jsem úplně normální. Jasný?" "Jasný." Zopakoval Zayn, smutný pohled si stejně ale neodpustil. "Zee... přestaň se na mě tak koukat. Jsem v pohodě, ok?" "Jo. Dobře. Už se tě nebudu ptát. Ale... bát se o tebe budu pořád." "I když nemusíš? "I když nemusím." Přikývl Zayn. I když nemám rád, když někdo mluví o mé nemoci, tak musím uznat, že mít kamaráda, jako je Zayn je moc fajn.

* * *

"Ahoj, miláčku. Jak bylo u Zayna? A co ve škole?" "Škola jako obvykle, u Zayna parádní." "Co jste dělali?" "To je výslech?" "Ne, zlato. Obyčejný zájem." usmála se máma a podala mi sendvič k večeři. "Dík. A hráli jsme videohry." Zakousl jsem se do své večeře a sedl si na kuchyňskou linku. "Kde je táta?" "Dole v dílně." "Pokračuje v práci?" "Jo. Možná bys za ním mohl jít a podívat se, jak mu to jde." "Jo." Dojedl jsem svoji večeři, zhltl své prášky a pak jsem seskočil z linky. Máma mi podala talíř s večeří pro tátu a já se rozešel za ním. V jeho dílně bylo rozsvíceno a bylo úplné ticho. Sešel jsem staré, dřevěné schody a našel tátu sedět u stolu. Zrovna se soustředil na svoji práci. Přestože nezvedl oči, věděl o mně. "Ahoj, synku." "Ahoj. Jak to jde?" "Už budu mít hotovo." Přišel jsem blíž a položil talíř s večeří na stolek. Táta ještě chvilku pracoval, pak se narovnal a usmál se. "A hotovo. Natáhni ruku a zavři oči." řekl táta a já ho poslechl. Táta něco položil do mé ruky. Bylo to lehké a malé. "Otevři oči." Pomalu jsem otevřel oči a musel jsem se usmát. V ruce jsem měl maličkou sovu vyřezanou ze dřeva.

"Páni. Tati, tohle je úžasné." "Vím, že máš sovy rád. Tahle je pro tebe." "Děkuju tati." Usmál jsem se. Táta se zakousl do své večeře a při tom mi podal koženou šňůrku s dřevěným přívěskem. "Tohle je pro mámu. Co myslíš?" Na přívěsku byl vyřezaný strom.

Věděl jsem, že se mámě bude líbit. Miluje přírodu a tátovy výrobky. "Je nádherný. Máma bude nadšená." "Doufám. Už je pozdě. Měl bys jít spát." "Jdu. Dobrou. A děkuju za tu sovu. Je úžasná." Odebral jsem se k sobě do pokoje. Položil jsem sovičku na svůj noční stolek. Nemohl jsem z ní spustit oči. Táta je opravdu kouzelník. S úsměvem jsem se převlékl do pyžama, nastavil si budík na později, protože Zayn slíbil, že mě vyzvedne a pak jsem si lehl. Netrvalo to dlouho a já usnul bezesným spánkem.

Ahoj čtenáři. Nejdřív bych vám chtěla moc poděkovat za votes, moc mě potěšily. Taky bych se chtěla omluvit, že se v posledních dnech vydávání trochu zaseklo, ale zrovna jsem ve fázi stěhování, takže jsem neměla moc čas. Dnes se stěhuju a internet budu mít připojený až příští týden v pátek, tak snad vydržíte ^_^ xX