Fate (book #4)

-1-

"Dneska jsi byla úžasná, Winnie," pochválila mě moje učitelka tance. "Možná jen trochu zapracuj na těch otáčkách." 

"Rozkaz, Izzie," zasmála jsem se. "Budu muset letět, Mark už na mě čeká." 

"Jasně utíkej," řekla s úsměvem. "Uvidíme se příští týden." jen jsem jí zamávala a vyšla ze sálu. Zamířila jsem k šatnám, kde jsem se rychle převlékla. Na sprchu jsem neměla čas, protože i tak jsem končila později než jsem měla. Sbalila jsem si věci do sportovní tašky, kterou jsem si dala na rameno a vydala se pryč z budovy. 

Hned jak jsem vyšla ze dveří jsem ho spatřila. Mark Thomas byl nejlepší student na univerzitě v Bostonu a já mohla mít to štěstí, že mu můžu říkat můj přítel. Došla jsem k němu a on mi vzal tašku a přitáhl k sobě, aby mě mohl políbit. Kromě toho, že byl ultra chytrý byl i nádherný. 

"Jak bylo?" zeptal se, když už jsme seděli v jeho autě a on vyjel k jeho bytu. 

"Mám pocit, že mě Izzie chtěla zabít," zasmála jsem se. "Ale chápu to.. příští víkend bude to vystoupení." 

"Budeš dokonalá," usmál se a věnoval mi rychlí polibek na tvář. Když jsme dojeli k němu, šla jsem si dát rychlou sprchu. Když jsem z ní vylezla, Mark seděl v obyváku a něco psal na svém notebooku. 

"Co to děláš?" zeptala jsem se a posadila se mu na klín. Mark se zasmál a já omotala ruce okolo jeho krku.

"Mám Robinsonovi poslat jednu seminárku," vysvětlil a políbil mě na krk. "Už to skoro mám. Napadlo mě, že bychom si potom zašli na večeři, co říkáš?" 

"Skvělý nápad," přikývla jsem a zvedla se. "Nechám tě to dopsat.." krátce jsem ho políbila a odešla do jeho ložnice. I přesto, že jsme spolu byli dva roky nebyla jsem připravená s ním bydlet i když mi to už hodněkrát nabízel. Za půl hodiny se Mark objevil ve dveřích.

"Už to mám.." došel k posteli, kde jsem ležela a lehl si vedle mě. "Jen se převleču a můžeme jet." 

"Dobře," znovu se zvedl a odešel do koupelny. Já se šla mezitím připravit už do haly. Obula jsem si lodičky a tenký kabátek. Od doby co jsem začala chodit s Markem jsem změnila kompletně šatník, protože se mu můj starý šatník nelíbil. Tenisky teď nosím už jen v případě, že jdu běhat.

Když byl připravený jeli jsme do blízké restaurace, kde jsme měli první rande. Odsunul mi židli a já se posadila. 

"Co to bude?" zeptala se nás milá servírka.

"Jako vždy." odpověděl jí Mark. Ano chodili jsme sem, celkem často, takže znali naše objednávky. Mark se natáhl a vzal mou ruku do své. 

"Dobrý den.. co to bude?" uslyšela jsem od vedlejšího stolu. Nechtěla jsem poslouchat, ale nějak mi to nedalo.

"Vidím to na steak a hranolky," odpověděl hrubý hlas a já cítila jak moje tělo reaguje. Srdce mi začalo splašeně bít. Myslela jsem, že ten hlas už nikdy neuslyším. Ani jsem nevěděla, že si budu po třech letech pamatovat jak jeho hlas zní.

"Samozřejmě.. a vy slečno?" 

"Zeleninový salát." odpověděla dívka až moc sladkým hlasem. Potom se spolu začali o něčem bavit.

"Winnie jsi v pořádku?" zeptal se Mark a rozhovor u vedlejšího stolu utichl. Věděla jsem, že dívek s mým jménem moc není. Pomalu jsem otočila hlavu a zjistila, že jeho oči mě propalují. Vlasy měl o trošku kratší než jsem si pamatovala a jeho rysy zmužněli, ale pořád byl tak nádherný. 

"Winnie-" vydechl mé jméno tak jak to uměl jen on. Sjela jsem pohledem na tu jeho dívku. Dokonalá černovlasá dívka, která by mohla dělat modelku. Možná jí dělá. 

"Marku hned budu zpátky," odsunula jsem se od stolu a spěchala na toaletu. Tam jsem se postavila před zrcadlo a podívala se na svůj odraz. Co sakra dělal vBostonu? Když jsem mluvila s Nolanem říkal, že je v Connecticutu. Když jsem byla na toaletách už opravdu dlouho vylezla jsem ven. Ale hned jsem narazila do něčí hrudi.

"Omlou-" omluvu jsem nedokončila, protože jsem se setkala s Lucasovim pohledem. "Co tady děláš?"

"Jdu na záchod?" odpověděl s jeho známým úšklebkem.

"Myslím v Bostonu," vysvětlila jsem. "Nedělej hloupýho, Lucasi." 

"Divím se, že ti to Elena nebo Nolan neřekli," nadzvedl jedno obočí. "Přestěhoval jsem se sem."