Fate (book #4)

-6-

"Teto Lili! Strejdo Archere!" z radostí jsem je objala. "Strašně jste mi chyběli!" potom jsem se obrátila na Willa. "Bratránku!" usmála jsem se. 

"Jak se máš?" zeptal se a já jen neurčitě pokrčila rameny. Všichni jsme se přesunuli do obyváku. Ještě měla dorazit Elena, Nolan a Lucas. Konečně se ozval zvonek a já šla otevřít. Elena v ruce držela velkou krabici a nadšeně se usmívala.

"Ahoj," objala mě a vešla do domu. "Kde je to moje zlatíčko?" zvolala do domu a vyzula se. Odešla do obyváku, kde se konala oslava. 

"Pojďte dál,"pobídla jsem je a vyhýbala se jeho pohledu. Vrátili jsme se do obyváku a já se podívala na Elenu, která si na zemi hrála s Elliotem.

"Můžeme dát Elliotovi dárky?" zeptala se teta Lilli. Všichni se podívali na mě.

"Co se díváte na mě? Klidně," pokrčila jsem rameny. Máma odešla vedle, aby donesla dort. Položila ho na stůl a zapálila svíčky. Potom přešla k Elliotovi a vzala ho do náruče. Došla s ním k dortu a my mu zazpívali. Potom mu pomohla sfouknout svíčky. Sledovala jsem tu dětskou tvář, která se mi měnila před očima.

Elena šla s dárkem jako první. Dala mu obrovskou lego stavebnici a roztomilé tričko, kde bylo napsané Pro mojí mámu jsem malý hrdina. 

Potom šla teta, Will, máma s tátou a Nolan. Nakonec jsem tam zbyla jen já.. ale to jsem si jen myslela. Lucas si odkašlal a můj pohled spadl na něho. V ruce držel dárkovou tašku. "Taky jsem mu něco přinesl." Vytáhl z tašky roztomilého medvídky. 

"Je nádherný, Lucasi," usmála se máma. Lucas si klekl k Elliotovi a medvídka mu podal. 

"Teď já," odkašlala jsem si a odešla na chodbu, kde jsem měla schovaný dárek. Vrátila jsem se do obyváku. "Koupila jsem mu fotoalbum- stejné, které jsem měla i já.. chci aby měl všechny vzpomínky na dětství na jednom místě," vysvětlila jsem. "A potom sem mu nechala spravit mého starého dřevěného houpajícího koníka." 

"To jsou úžasné dárky, Winnie," usmál se táta a pohladil mě po zádech. Jen jsem pokusila o úsměv a podívala se na Elliota, kterému se stále věnoval Lucas. Najednou se na mě podíval.

"Winnie můžeme si promluvit?" zeptal se.

"Jasně," přikývla jsem. "Chceš jít nahoru?" Lucas přikývl. Přes rameno jsem se podívala na Elenu, která se nervozně kousala do rtu. Vyšli jsme nahoru a vešli do mého pokoje. 

"Nezměnilo se to tady," poznamenal, když se rozhlídl.

"Co jsi chtěl? Rozhodně jsi nechtěl posuzovat můj pokoj," řekla jsem a založila si ruce na hrudi. Už tím jak se na mě podíval jsem věděla, že to ví.

"Vím to." 

"Nevím o čem mluvíš," zamračila jsem se. 

"Je Elliot můj syn?" v jeho pohledu bylo něco, co jsem nedokázala rozeznat. 

"Nevím o čem to mluvíš," zopakovala jsem znovu. "Možná by jsi měl odejít, Lucasi." 

"Neodejdu," zakroutil hlavou. "Ne dokud mi neřekneš pravdu- nebo mám jít za tvou mámou? Ta mi určitě odpoví-" vydal se ke dveřím, ale předběhla jsem ho.

"Na nic se jí ptát nebudeš," zavrčela jsem. "Kdo ti to řekl? Elena?" 

"Ne, došlo mi to, když jsem se dozvěděl kolik mu je.. dal jsem si to dohromady a Eleny se jenom zeptal." vysvětlil. "Proč jsi mi to do háje neřekla, Winnie? Měl jsem právo to vědět!" vykřikl.

"To právo jsi ztratil, když jsi odešel!" vrátila jsem mu to zpátky. "Elliot si nezaslouží rodiče jako jsme my dva, Lucasi!" 

"Je to můj syn.. Chci se o něho postarat." 

"To nemůžeš," zakroutila jsem hlavou. "Moje rodiče se o něho postarají! Má se u nich nejlíp, rozumíš? Nedokázala jsem ho dát k adopci, ale ani vychovat.. proto jsem se rozhodla takhle." 

"Nemůžeš mi bránit v tom, abych se postaral o svého syna-" díval se na mě svýma očima ve kterých byla zlost. Jemně mě odstrčil ode dveří a vydal se pryč. Rozběhla jsem se za ním, ale byl rychlí. Seběhl dolů a zabočil do obyváku. Byla jsem hned za ním, takže jsem mohla vidět pohledy všech. 

"Lucasi-" 

"Proč jste mi to neřekli aspoň vy?" zeptal se a v jeho hlase jsem slyšela ublížený ton. "Měl jsem právo vědět, že mám syna." 

"Zkoušeli jsme to, Winnie vysvětlit-" zkusil mu to táta vysvětlit, ale Lucas se nenechal. Otočil se k Eleně a Nolanovi.

"Měli jste mi to říct! Měl jsem právo to vědět! Vím, že jsem se zachoval jako kretén, když jsem opustil Winnie, ale kdybych věděl, že je těhotná zůstal bych!" 

"Lucasi-" máma se postavila. V náruči držela Elliota. 

"Můžu?" zamumlal a díval se přitom na Lucase. Máma s úsměvem přikývla a došla k němu. Opatrně mu předala Elliota. "Ahoj," zamumlal k Elliotovi. "Bože jsi nádherný."