"Jsi si jistá, že to chceš udělat?"
"Mami já to sama nedokážu" zašeptala jsem.
"S tvým otcem bychom ti pomohli- tohle není správné řešení."
"Nedokážu to!"
Probudila jsem se z noční můry, která mě poslední dobou pronásleduje čím dál tím častěji. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je půl 7. Nemělo cenu už chodit spát, tak jsem vylezla z postele a dala si rychlou sprchu.
Převlékla jsem se a nachystala si skripta do školy. Udělala jsem si do termosky kávu a namazala si toust. Uslyšela jsem jak mi v ložnici zvoní mobil a spěchala ho zvednout. Na displey mi svítila mámina fotka. S úsměvem jsem zmáčknula příjmout.
"Ahoj-" řekla jsem.
"Winnie," podle hlasu jsem věděla, že se usmívá. "Dlouho ses nám neozvala-"
"Myslela jsem, že toho máte hodně s-" odmlčela jsem se, protože jsem stále měla problémy si na to zvyknout.
"S Elliotem?" dokončila za mě máma větu.
"Jo-" zamumlala jsem a posadila se na postel. "Jak se vlastně má?"
"Proč za ním někdy nepřijedeš, Winnie?" povzdychla si máma. "Jsi-"
"Ne mami," skočila jsem jí do řeči, dřív než to stihla vyslovit. "Je v dobrých rukou.. je u vás.. Nemohl dopadnout lépe.. Takže jak se má?"
"Úžasně," věděla jsem, že se máma usmála. "Od té doby co se naučil chodit, pořád šmejdí po době," zasmála se. Najednou jsem v pozadí uslyšela pláč. "Budu muset končit, Eliiot se probral."
"Dobře," přikývla jsem. "Zavoláme si později. Mám vás ráda." máma nestihla ani odpovědět a zavěsila. Zkontrolovala jsem čas a zjistila, že je čas vyrazit.
Ať jsem se snažila sebevíc vůbec jsem se nemohla na přednášce soustředit. Navíc jsem byla domluvena s Markem, že pro mě přijede, abychom dali do mého auta benzín. Když jsem měla konečně po škole, vyšla jsem ze třídy na chodbu kde na mě už čekal Mark.
"Ahoj," objala jsem ho okolo krku a vtiskla mu polibek.
"Ahoj," zašeptal. Když jsme se od sebe odtáhli, propletl si se mnou prsty a společně jsme se vydali ven k jeho autu. "Takže auto máš před tělocvičnou?"
"Jo," přikývla jsem, když jsem nasedla do jeho auta.
"Máš dneska trénink?"
"Měla bych mít.. ale jestli chceš něco podniknout, můžu to zrušit.." navrhla jsem.
"Ne," zakroutil hlavou. "Mám toho hodně do školy, takže bych na tebe stejně neměl čas."
"Dobře," přikývla jsem a podívala se ven z okýnka. Míjeli jsme budovy, které jsem za ty necelé tři roky znala nazpaměť. "Příští týden odlétám domů," připomněla jsem. "A ty přiletíš v pátek před svatbou."
"Nevím jak to tady bez tebe zvládnu," povzdychl si a propletl si se mnou prsty. Naše spojené ruce položil na moje koleno.
"Věř mi," povzdychla jsem si. "Taky se mi domů nechce." a není to jen kvůli vzpomínkám. "Ale musím Eleně pomoct s přípravami."
"Já vím," přikývl. Dojeli jsme před tělocvičnu a já odemkla auto. Mark z kufru vytáhl kanistr, kde měl benzín. "Vystačí ti to k benzínce.. tam si musíš natankovat."
"Rozkaz pane," usmála jsem se. Mark schoval kanistr zpět do auta a došel ke mě. Vysadil mě na kapotu mého auta a já omotala nohy kolem jeho pasu. "Kdybych měla na vybranou tak tu s tebou zůstanu a na svatbu jedu stejně jako ty.."
"Ale nemůžeš, protože Elena je tvoje nejlepší kamarádka.." připomněl mi Mark a já přikývla. Zvedl ruku a pohladil mě po tváři. "Miluju tě, Winnie."
"Taky tě miluju, Marku," špitla jsem těsně před tím než mě políbil.
Po tréninku jsem jela domů. S Markem jsem byla domluvena, že se uvidíme až zítra, aby měl čas dokončit věci do školy. Když jsem zaparkovala před svým bytem, na schodem u vchodu někdo seděl. Bála jsem se, že to je nějaký bezdomovec nebo něco, takže jsem byla opatrná. Ale hned jak jsem zabouchla dveře auta, muž zvedl hlavu a já se setkala s jeho pohledem.
"Lucasi," kývla jsem hlavou. "Co tady děláš?"
"No-" zvedl se ze schodu. "Stejně jako ty jedu už příští týden-" začal. "A napadlo mě, jestli nechceš jet jedním autem.. Aspoň ta cesta rychleji uteče." zamračila jsem se. "Nic pod tím nehledej-" vyhrkl rychle. "Vím, že máš přítele, takže se o nic nepokouším- ale aspoň by ta cesta rychleji utekla.. To musíš uznat."
"No-" povzdychla jsem si. "Asi máš pravdu."
"Tak já se pro tebe v pátek ve tři stavím, co ty na to?"
"Domluveno." přikývla jsem. "Ale nic za tím nehledej, Lucasi. My dva jsme minulost."
ČTEŠ
Fate (book #4)
RomanceMysleli si, že jejich příběh skončil.. Nevěděli však, že teprve začal. Winnie a Lucas znovu na scéně