Fate (book #4)

-4-

"Budeme celou dobu mlčet nebo-" 

"Nebo pusť rádio-" doporučila jsem mu. "Protože s tebou nehodlám mluvit pokud nebudu muset." otočila jsem hlavu a podívala se ven z okýnka. Lucas mě poslechl a zachvilku v autě hrála hudba.

"Slyšel jsem, že tvý rodiče si adoptovali další dítě-" řekl z ničeho nic Lucas a já se na něho prudce otočila.

"Kdo ti to řekl?" zavrčela jsem.

"Už ani nevím-" pokrčil rameny. "Prostě jsem se to dozvěděl.. Kluk?" 

"Jo," přikývla jsem a zhluboka se nadechla. Nechtěla jsem aby se vyptával. 

"Kolik mu je?" 

"Dva," odpověděla jsem. "A nehodlám se o něm s tebou bavit.. Nehodlám s tebou mluvit vůbec-" 

"Kolikrát se ti budu muset ještě omluvit, Winnie?" zeptal se. "Jsou to tři roky.. Udělal jsem to pro tebe." 

"To si jen myslíš," uchechtla jsem to. "Udělal jsi to pro sebe, protože takový ty jsi.. Jsi sobec.. Vždycky jsi byl.." 

"Winnie-" 

"Byl jsi to ty, kdo před třemi lety odešel, Lucasi." připomněla jsem a dívala se na něho rozlobeným pohledem. Opravdu si myslel, že když se tu objeví tak mu odpustí a zapomenu na ty tři roky, kdy jsme se neviděli?

"Já vím.. vím to, Winnie-" zamumlal.

"Jsem teď šťastná-" jestli chtěl ještě něco říct, bylo mi to jedno. Chtěla jsem teď mluvit já. "Mám přítele, na vysoké se mi daří a vlastně mám všechno co jsem si kdy přála."

"Já vím-" zopakoval a uhnul před mým pohledem. 

Do Portlandu jsme dojeli v tichosti. Lucas zastavil před mým domem, já rychle poděkovala vzala si věci a on odjel. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na dům. I přesto, že bydlím dvě hodiny odtud sem vůbec nejezdím, protože to prostě nedokážu. Vždycky si najdu výmluvu, že toho mám hodně.

"Budeš na ten dům jen koukat, nebo půjdeš u dovnitř?" ozvalo se za mnou a já se otočila.

"Tati," vydechla jsem a upustila tašku na zem. Rozběhla jsem se a vletěla do jeho náruče.

"Kdyby jsi sem jezdila častěji, tak ti tak nechybíme," zasmál se a já se na něho podívala. "Myslím to vážně, Winnie.. Měla by jsi ho vidět růst." 

"Stačí mi fotky," odpověděla jsem a uhnula před jeho pohledem. Táta už na to nic neřekl a pomohl mi vzít tašky. Společně jsme vešli do domu a já ucítila úžasnou vůni máminých sušenek.

"Tie? Jsme tady!" zavolal táta do domu. Máma se v hale objevila hned. Na sobě měla tepláky a vytahané triko, ale i přesto vypadala pořád mladě a nádherně.

"Winnie!" vyjekla nadšeně. "Tak moc jsi mi chyběla, holčičko." silně mě objala a políbila do vlasůl. "Pojď- Elliot sice spí, ale určitě se každou chvilku probudí a-" 

"Jedu hned za Elenou-" vyhrkla jsem rychle. "Nevím, kdy se vrátím." 

"Právě jsi přijela, Winnie-" povzdychla si máma. "A hned chceš zase odejít? Vím, že asi pořád nejsi na Elliota připravená, ale je to-" 

"Mami prosím-" zamumlala jsem. "Bude lepší, když tady budu co nejmíň času- Elliot si nezaslouží, abych se mu motala v jeho životě." máma s tátou chtěli něco namítnout, ale rychle jse opustila dům. Vydala jsem se pěšky k Elenině starému domu, kde bydlela s rodiči protože před svatbou se rozhodla, že bude bydlet tam.

Když jsem zazvonila, netrvalo ani pět sekund a Elena nadšeně otevřela dveře. "Winnie!" vypískla nadšeně a vrhla se mi okolo krku. "Bože tak moc jsi mi chyběla!"

"Taky jsi mi chyběla," zamumlala jsem. Elena mě vtáhla do domu a společně jsme odešli nahoru do jejího pokoje, kde byla spoustu věcí ohledně svatby. "Panejo." vydechla jsem.

"Nemůžu uvěřit tomu,že se budu vdávat," usmála se Elena. "Nikdy bych do Nolana neřekla, že se bude chtít oženit tak brzo." 

"Miluje tě," zamumlala jsem. 

"Winnie-" zamumlala za mnou Elena.

"Hmm?" neotočila jsem se k ní a prohlížela si seznam hostů. 

"Viděla jsi ho?" zeptala se a já se zhluboka nadechla. Proč všichni chtěli, abych za každou cenu Elliota viděla? "Je úžasnej, Winnie.. Často k vám chodím-" 

"Eleno prosím-" špitla jsem. "Elliot se nemůže mít lépe-" 

"Hodláš to Lucasovi říct?" 

"Nemám mu co říct!" zavrčela jsem. "Odešel- nezaslouží si znát pravdu.. A Elliot si nezaslouží mě ani Lucase." 

"Elliot hlavně potřebuje svoji matku, Winnie!" nevzdala to Elena. 

"On má matku!" vykřikla jsem zoufala. "Tu nejlepší mámu, kterou by si mohl přát.."