-19-

3.2K 189 4
                                    

"Nemůžeš tam je sama." snažila se mě zastavit Amelie, ale neposlouchala jsem jí.

"Hlavně nevolej, Lucasovi dobře? Jde o Elliota.. TJ chce, abych došla sama.. Jestli udělám něco špatně, tak mu ublíží."  řekla jsem a opustila dům.


A teď stojím tady před starým, děsivým skladištěm. Zhluboka jsem se nadechla a odhodila mobil na zem, jak jsem měla za úkol v další SMSce, která mi přišla. Vydala jsem se ke vchodu. Otevřela jsem velké těžké dveře a zjistila, že vevnitř je skoro tma.. tedy kromě malých oken, kterými sem proudilo trochu světla.

"TJ?" zakřičela jsem do ticha.

"Mami?" uslyšela jsem jeho kouzelný hlásek a rychle se rozhlédla. Elliot seděl na židli a vypadal v pořádku. Aspoň, že tak.

"Elliote-" rozběhla jsem se k němu a padla na kolena. "Jsi v pořádku, broučku?" pohladila jsem ho po tmavých vláskách a zkoumala ho pohledem.

"Jsem v pořádku, mami," odpověděl a já si ho přitáhla do náruče. Věděla jsem, že to nemůže být tak jednoduché, ale hlavní bylo, že Elliot byl v pořádku. "Kdo je ten pán?" 

"Tatínkův starý známý," odpověděla jsem a vzala Elliota do náruče. Věděla jsem, že bych ho neměla během těhotenství nosit, ale potřebovali jsme se dostat pryč. Ale když jsem se pokusila otevřít dveře skladiště, zjistila jsem, že je zamčeno.

"Vidím, že jsi poslechla," ozvalo se mi za zády a já se otočila. "Elliot je opravdu výjmečné dítě.. Vůbec se mnou nechtěl jít, ale když jsem mu slíbil, že ho vezmu za tebou, šel vlastně dobrovolně.." 

"Nech odejít aspoň jeho," řekla jsem. "Máš mě a to ti musí stačit." 

"Ty to pořád nechápaš, že?" uchechtl se zlostně TJ. "Jde o to, že když vezmu Lucasovi tebe i Elliota, tak ho to zlomí." 

"Nedovolím ti-" 

"Je mi jedno, co mi nedovolíš," odpověděl. "Měla by jsi pochopit, že teď je všechno na mě." 

"Mami, co se to děje?" zamumlal vystrašeně Elliot a já ho pohladila po vláskách.

"Všechno bude v pořádku," zašeptala jsem. "Slíbila jsem ti to, pamatuješ?" Elliot přikývl a já ho postavila na zem. Potom jsem si stoupla před něho. "Mohl by jsi mi už říct, co máš v plánu? Jsem si jistá, že nás nechceš zabít.. To by bylo moc jednoduché, že?" 

"To ano," přikývl. "Jsem rád, že to chápeš.. Víš, co je ještě horší než smrt?" zeptal se a když jsem neodpovídala, pokračoval. "Vědět, že ta osoba žije, ale nevědět kde je.. Celá život se zaměřit na hledání a nevzdávat to.." nechápavě jsem se zamračila. Vnímala jsem každé slovo, ale nechápala jsem, co tím naznačuje. Elliot se mi tiskl k tělu a vystrašeně se na TJ koukal. "Takže si představ, co by asi Lucas dělal, kdyby jsi zmizela a nikdo nevěděl kam." 

"Takže tvůj plán je nás unést?" vydechla jsem a přišlo mi to vcelku vtipné. Mohl nás zabít, ale místo toho nás unese? 

"Vím, že ti to může přijít zvláštní, ale věř mi, že je to horší než smrt. Lucas vás totiž nikdy nepřestane hledat.." 

"To máš pravdu," přikývla jsem. "A já nikdy nepřestanu bojovat. To ti taky musí být jasné, ne?" 

"Ano," přikývl a usmál se. "Pomalu mi to dochází no," TJ ke mě došel dlouhými kroky a nečekaně mě vzal drsně za vlasy. Trhl se mnou na stranu a já spadla na zem.

"Mami!" vykřikl Elliot a chtěl se ke mě rozběhnout.

"Zůstaň tam," nařídila jsem mu. TJ přešel ke mě a silně mě kopl do břicha. Cítila jsem v ústech krev.

"Nech maminku na pokoji!" vykřikl Elliot a vrhl se na TJ. Ten ho vzal za límeček trika a zastavil ho. Natahoval ruku, aby ho uhodil, ale to jsem nemohla dopustit.

"Dost!" vykřikla jsem a sáhla za pas džínů, kde jsem měla schovanou zbraň. Namířila jsem jí na TJ a dřív než si stihl uvědomit, co dělám jsem vystřelila. Zvládla jsem ho střelit jen do nohy, ale i to stačilo, aby upadl na zem.

"Ty mrcho!" zakřičel TJ.

V ten moment někdo rozrazil dveře skladiště a dovnitř vtrhli policajti. Začalo se mi dělat zle a pomalu se mi zavírali oči.

"Elliote jsi v pořádku?" uslyšela jsem jeho hlas, který mi přišel tak vzdálený.

"Ten pán mamince ublížil," řekl uplakaně Elliot a ve chvilce u mě klečel Lucas.

"Doprdele Winnie, opovaž se zavřít oči. Bude to dobrý, dobře? Sanitka tu bude každou chvíli.." vnímala jsem jak se otočil. "Kde sakra jsou? Moje snoubenka je těhotná!" vykřikl naštvaně.

"Je Elliot v pořádku?" vydechla jsem potichu.

"Elliot je v pořádku, lásko.." přikývl a pohladil mě po tváři. "A to jen díky tobě." 

Fate (book #4)Kde žijí příběhy. Začni objevovat