Fate (book #4)

-22-

A bylo to tady. Ten velký den. Samozřejmě se konal doma.. tam kde jsme se potkali, jinak by to nebylo ono. Lucas spal u Eleny a Nolana a já u mámy a táty s Elliotem. Už od rána vládl v domě zmatek. Elena i přestože je v devátém měsíci na svatbu jde. A ano trošku jsem se zakulatila ještě víc, ale šaty naštěstí obleču. Kdo by řekl, že čekat dvojčata bude náročnější.

Máma mi pomohla s vlasy a obléknout do šatů. Chtěla jsem aby mi s tím pomohla ona a ne nikdo jiný. Když jsme byli všichni připravení, venku už čekalo auto, které nás mělo dovést ke kostelu. 

"Vypadáš jako princezna." řekl Elliot.

"A ty jako můj malý princ," odpověděla jsem a pohladila ho po vláskách, které mu učesal táta na stranu. "Tak co těšíš se?" 

"Ano," přikývl. "Hlavně na ten velkýý dort!" vykřikl radostě a já se rozesmála. 

"Winnie můžeme vyrazit?" zeptal se mě táta, který se objevil v hale. Když mě spatřil zarazil se. "Vypadáš-" nasucho polkl a hledal ty správná slovo. "Nádherně je slabé slovo." 

"Děkuju," usmála jsem se. "Já myslím, že vyrazit můžeme." 

Před kostelem parkovala tak milion aut. Ani jsem si neuvědomila, že jsme pozvali tolik lidí. Elena s Vee na mě, čekali před kostelem. Bylo až nesmírně vtipné, jak jsme všechny byly těhotné. "Vypadáš kouzelně, Winnie," usmála se Vee.

"Vy taky," řekla jsem po pravdě. Společně jsme totiž vybrali nádherné starorůžové šaty. Obě dvě měli spletené šaty do copu a v něm vsunuté květiny. "Všichni jsou už uvnitř?" 

"Ano," přikývla Elena. "A já bych taky už poprosila.. Bolí mě nohy." 

"Dobře," zasmála jsem se. Máma už odešla dovnitř a táta postával s Elliotem na straně. Když k nám došli, Elliot už v ruce držel prstýnky.

"Takže víš co máš dělat, broučku?" zeptala jsem se.

"Ano," přikývl. "Půjdu jako první a ponesu tyhle prstýnky, které nemůžu ztratit." 

"Jsi nejšikovnější," zohnula jsem se a vtiskla mu pusu do vlasů. Dveře se otevřeli a ozvala se hudba. Elliota vykročil a Elena s Vee šly hned za ním. Táta mi nabídl rámě a já ho přijala.

"Jsi nervozní?" zeptal se potichu.

"Ty jsi byl? V den svatby?" koukla jsem se na něho a zhluboka dýchala.

"Ne," zakroutil hlavou. "Já byl přímo vyděšený." zasmál se. "Připravená?" 

"Ano," přikývla jsem a společně jsme vykročili. Všechny hlavy se otočili mým směrem. Snažila jsem se na všechny usmívat, ale na to jsem byla až moc nervozní. Ale když jsem se setkala s Lucasovim pohledem jakoby všechny nervozita zmizela. Stál tam, vedle našeho syna a usmíval se. 

V obleku vypadal neodolatelně a mě se před očima přehrávali všechny naše společné momenty. První setkání v parku, naše hádky, první polibek.. Konečně jsem se upřímně usmála. Došli jsme až k oltáři a táta mou ruku předal Lucasovi.

"Dávej na ní pozor." řekl mu potichu.

"Budu," přikývl Lucas, ale nespouštěl ze mě oči.

"Vítejte," ozval se farář. "Jsme tady, abychom spojili tyto dvě mladé duše.. Můžete si prosím vyměnit svůj slib," Farář prvně kývl směrem k Lucasovi, který přikývl.

"Já Lucas Greyson, odevzdávám se tobě, Winnie Elizabeth Hunterová, a přijímám tě za manželku. Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí." 

"A teď vy, Winnie." 

"Já Winnie Elizabeth Hunterová, odevzdávám se tobě, Lucasi Greysone, a přijímám tě za manžela. Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí." 

"Berete si Lucasi Greysone, Winnie Elizabet Hunterovou?" 

"Ano." přikývl Lucas a jeho úsměv se ještě rozšířil.

"A vy Winnie Elizabeth Hunterovou, berete si zde přítomného Lucase Greysona?" 

"Ano," řekla jsem s úsměvem.

"Můžete si vyměnit prstýnky," pověděl farář a Elliot k nám došel. Lucas vzal můj prstýnek a já natáhla ruku. Opatrně mi navlékl prstýnek a já udělala to stejné. "Tímto vás prohlašuju za novomanžele. Můžete políbit nevěstu." 

"Konečně," vydechl Lucas než si mě přitáhl k sobě a přitiskl rty na ty mé. Všichni okolo nás jakoby zmizeli a zůstala jsem tam jen já a on. Když se odtáhl, uvědomila jsem si, že lidé tleskají. 

"Pojď sem ty náš kluku," usmál se Lucas na Elliota a vzal ho do náruče. Dívala jsem se na Elliota a uvědomila jsem si, že to on nás vlastně znovu dal dohromady. Elliot byl chyba.. Chyba, které nelituji.

"Ehm.. Winnie-" ozvala se Elena a já se na ní překvapeně otočila. "Myslím, že je čas." 

"A sakra." vydechla jsem.

Takže asi jste si všimli, že teď přidávám furt. Jde o to, že tahle série už bude končit a já chci dopsat zbytek svých knih. Až potom můžu začít přemýšlet nad pokračováním, jestli by byl zájem. Třeba o dvojčatech nebo tak.. Budu ráda, když se vyjádříte. 

Takže.. Počítejte, že u téhle knížky už budou jen tak dvě-tři kapitoly.