Fate (book #4)

-7-

Když všichni kromě tety Lily, strejdy Ashe a Willa odešli, začala jsem uklízet. Nemohla jsem s nimi jen tak sedět v obyváku po tom, co se stalo. "Winnie nechceš si s námi sednout?" Will se objevil ve dveřích kuchyně a starostlivě si mě prohlídl.

"Nemůžu," zakroutila jsem hlavou. "Všichni si myslí, že jsem udělala hloupost, že jsem to Lucasovi zatajila.. A vím, že ty si to taky myslíš." 

Will si povzdychl a přešel ke mě. "Nemyslíme si to," pohladil mě po rameni. "Jen teď když to Lucas ví-" 

"Viděl jsi ho? Jak se díval na Elliota?" zamumlala jsem. "Nikdy jsem ho takového neviděla, Wille-" 

"Zamiloval jsi ho hned na první pohled," přikývl. "Stejně jako my ostatní. Všichni Elliota miluje, víš to že?" 

"Taky ho miluju, Wille," cítila jsem jak mi začínají slzet oči. "Myslela jsem, že pro něho dělám to nejlepší, když ho nechávám mámě a tátovi.. ale kdykoliv mi od nich došla zpráva, že se Elliot poprvé postavil, nebo mu narostl první zub- chtěla jsem být u toho.." 

"Ještě můžeš, Winnie. Není pozdě a ty to víš." podívala jsem se mu do očí. Nebylo pozdě? "Můžeš být jeho máma- nemusíš být jen jeho sestra." 

"Nevím co by to na řekla máma s tátou-" namítla jsem potichu.

"Tak to pojďme zjistit-" chytil mě za ruku a vedl mě zpět do obyváku. "Rodino! Winnie vám chce něco říct!" všichni utichli v rozhovoru a podívali se na mě.

"Ano zlatíčko?" usmála se máma.

"Myslela jsem, že to dokážu, mami," začala jsem. "Myslela jsem, že bych mohla dělat jen jeho sestru, ale nedokážu to. Chci být jeho máma." v obyváku nastalo ticho, které přerušil až táta, který se začal smát.

"Myslel jsem, že už ti to snad ani nedojde," zvedl se a přešel ke mě. "Jsem na tebe tak pyšný!" 

"Cože?" vydechla jsem nechápavě.

"Víš Winnie," začala máma. "Čekali jsme než ti to konečně dojde.. Milujeme Elliota, ale vždycky jsme ho vedli k tomu, že jsme jeho prarodiče. Nikdy jsme nechtěli nahradit jaho rodiče." 

"Nevím jak se o něho postarat-" 

"Myslím, že by sis měla promluvit ještě s někým," ozvala se teta Lili, která se dívala z okna. "Lucas je tady." 

"Máte pravdu," přikývla jsem a zhluboka se nadechla. Vydala jsem se ke dveřím. V momentě, kdy jsem je otevřela, zrovna vešel na verandu.

"Musíme si promluvit-" řekli jsme zároveň. "Pojď dál." pozvala jsem ho do domu. "Půjdeme nahoru? Musíme být, ale potichu.. Elliot spí." 

"Dobře," přikývl Lucas a vydal se za mnou po schodech nahoru. Vešli jsme do mého pokoje a já zavřela dveře. "Winnie chci se ti omluvit za to odpoledne." 

"Neomlouvej se-" povzdychla jsem si. "Měl jsi pravdu.. Měla jsem ti to říct. Měl jsi na to právo, Lucasi." 

"Co teď bude?" 

"Mluvila jsem s mámou a s tátou.. Začnu Elliota vychovávat sama." řekla jsem. "Nevím jak to zvládnu, protože si nejsem jistá, jestli na to jsem připravená, ale-" 

"Zvládneme to spolu, Winnie-" skočil mi do řeči. "Chci se o něho taky postarat. Mám velký byt.. můžete se nastěhovat ke mě a-" 

"Mám přítele, Lucasi-" zašeptala jsem.

"Nenutím tě, aby ses ke mě vrátila," namítl. "Chci jen vidět Elliota jak roste.. Nechci už ztratit další roky, kdy ho neuvidím růst. Tak co na to říkáš? Uděláme mu šťastný domov?" 

"Myslím, že bychom si měli promluvit s mámou a tátou." 

Samozřejmě s tím, žádný problém neměli. Táta dokonce žertoval, že už si konečně můžou užívat to, že nejsou rodiči a cestovat. Až doteď jsem si neuvědomovala, že jsem jim vzala jejich svobodu. 

Děsila mě, ale jiná věc.  Nebyla jsem připravená to Markovi říct. Jak jsem mu měla říct, že mám syna? A že se budu stěhovat k mému bývalému přítelovi, abychom vychovali našeho syna? Z přemýšlení mě vyrušil Elliot, který začal vedle plakat.

"Jdu tam," ozval se Lucas, který ležel na zemi. Než jsme všechno vyřešili, bylo pozdě, tak jsem mu nabídla, že může přespat u mě v pokoji na zemi. Sledovala jsem jak se zvedá a odchází. Když byl pryč už nějak dlouho, zvedla jsem se z postele a vydala se k Elliotovi do pokoje. 

Opřela jsem se o rám dveří a pozorovala Lucase, který seděl v křesle a držel Elliota v náruči a usmíval se. 

"Omlouvám se, že jsem tu doteď nebyl," zašeptal. "Ale slibuju, že už tě neopustím.. Protože jsem tvůj táta.. a moc tě miluju.. stejně jako tvou mámu.. ale to zůstane jen mezi náma dobře? Teď je totiž šťastná.. a já chci aby to tak zůstalo."