Fate (book #4)

-18-

"Winnie!?"

"Jsem v ložnici!" zakřičela jsem jako odpověď. Lucas vběhl dovnitř a během sekundy jsem byla v jeho náruči. 

"Jsi v pořádku? Panebože to ti udělal on? Já toho hajzla zabiju-" zavrčel, když si všiml mého rozbitého rtu.

"Jsem v pohodě.. to nic není," zašeptala jsem a schoulila se do jeho náruče. Byla jsem ráda, že byl už doma. Když TJ odešel, měla jsem strach, že se vrátí. Bylo až ironické jak ostatní ženy, které byly zasnoubené připravovaly svatbu mezitím, co já jsem měla strach z jednoho psychopata. "Měli bychom zavolat strážniku Greyovi." 

"Už jsem mu volal.. Říkal, že před byt postaví někoho z policie.. Co ti TJ řekl." Lucas mě pohladil po tváři a zahleděl do očí.

"Říkal, že mě nechce zabít.. Že chce udělat něco horšího, aby jsi trpěl.. Když ho zavřeli, jeho těhotná přítelkyně se předávkovala a on ti to dává se vinnu-" 

"Už se k tobě nedostane-" zašeptal a pohladil mě po vlasech. "Vzal jsem si v práci volno.. Nenechám tě o samotě už ani na-" nestihl dokončit větu, protože se mi rozvonil mobil. Lucas mi ho podal a já si všimla Ameliina jména. Elliot se mnou asi chce mluvit. Rychle jsem hovor přijala a mobil přiložila k uchu.

"Ano?" 

"Winnie?" ozvala se vyděšeně Amelie. "Není tam Elliot?" 

"Elliot?" zamračila jsem. "Co by tady dělal.. Má být u vás-" 

"Zmizel-" odpověděla. "Jezdil venku na kole a potom byl pryč.. Myslela jsem, že třeba nasedl na autobus-" 

"Má pět let!" zavrčela jsem a cítila jak na mě jdou obavy. "Hned tam budeme." zavěsila jsem a podívala se na Lucase. "Elliot- ztratil se." 

Lucas musel porušit tak milion přestupků. Když dojel před dům mých pravých rodičů, nezaparkoval tak jak by měl. Jedna strana auta byla na chodníku, ale bylo mu to jedno. Rychle jsem vystoupila a běžela k domu. Amelie se objevila ve dveřích. V obličeji měla starostlivý výraz a v ruce držela mobil.

"Josh ho hledá," řekla, ale bylo mi to jedno. Poslala jsem k nim svého syna, aby tu byl v bezpečí. Ale nedokázali ho ani uhlídat.

"Nemohli jste na něho dávat větší pozor?" zavrčel Lucas, který na to měl asi stejný názor jako já. Cítila jsem jak se mi dělá zle od žaludku. "Winnie, kdy u nás byl TJ?" 

"Nevím," odpověděla jsem. Doopravdy jsem si nemohla vzpomenout. 

"Musíš si vzpomenout," vzal mě za ramena a zahleděl se mi do očí.

"Hodinu a půl předtím než jsi došel z práce." zamumlala jsem. 

"Doháje!" vykřikl a otočil se ke mě zády. "Mohl sem klidně dojet.. Kdy zmizel Elliot?" 

"Před hodinou a půl jsem mu dávala snídani," odpověděla. Začala jsem to počítat a můj dech se zrychlil. Cesta sem trvala hodinu.. TJ to mohl stihnout..

"Lucasi," špitla jsem. "Co když mu něco udělá?" 

"Winnie uklidni se.. Elliot určitě ztratil pojem o čase a každou chvilku se vrátí-" ozvala se Amelie. Naštvaně jsem se k ní otočila.

"Chtěla jsem jen aby jsi na něho dala pozor, ale i to jsi nedokázala! Jak jsi ho mohla nechat jezdit samotného v cizím městě na kole? Má pět let!" zakřičela jsem zoufala. "Ty vůbec nevíš o co jde.. Ale jestli se mu něco stane tak vám to nikdy neodpustím." 

Všimla jsem si, že Lucas opodál s někým telefonuje. Došla jsem k němu zrovna, když zavěsil. "To byl strážník Grey.. Prý se máme vrátit domů." 

"To nemůžeme," zakroutila jsem hlavou. "Co když jsou pořád tady, Lucasi!" 

"Neboj se," vzal mě za jednu ruku. "Nemám v plánu někam jezdit.. Musím to tady prohledat dobře? Co kdyby jsi počkala vevnitř, kdyby se doopravdy Elliot vrátit." 

"Dobře," přikývla jsem nakonec, protože jsem věděla, že je zbytečné se hádat. Lucas si mě přitáhl k sobě a políbil. Potom nastoupil do auta a odjel. Vrátila jsem se k Amelii, která mě nechala projít do domu. Posadila jsem se do obyváku a vzala si mobil do ruky, abych byla připravená. Na jednou mi došla nějaká zpráva od neznámého čísla.

Myslím, že mám něco co chceš. Dojdi do starého skladiště u mostu 99 za hodinu. Sama. TJ

"Winnie? Jsi v pořádku? Celá jsi zbledla." 

"Kde je tady staré skladiště?" zeptala jsem se a zvedla hlavu od telefonu, abych se mohla podívat na Amelii.