Fate (book #4)

-13-

"Co se děje, Winnie? Jenom záříš," usmála se Izzie, když jsem si dala pauzu. Napila jsem se vody a taky se usmála.

"Mám prostě dobrou náladu," pokrčila jsem rameny a zkontrolovala čas. Lucas mě měl s Elliotem vyzvednou, abychom společně zašli na oběd. "Tak jdeme pokračovat." 

"Dobře dáme si tu sestavu ještě jednou," přikývla Izzie a pustila hudbu. Po půlhodině se otevřeli dveře a vnich se objevil Lucas s Elliotem v náruči. Izzie vypnula hudbu.

"Lucasi," usmála se a vydala se k němu. "Hádám, že tohle je ten malý rošťák," podívala se na Elliota.

"Jo to je on," přikývl s úsměvem Lucas. "Elliot," 

"Můžu?" ukázala na Elliota a Lucas jí ho předal. "Jsi to nejroztomilejší co jsem viděla." Izzie sama děti neměla. Nikdy jsem se jí neptala proč, ale mám pocit, že prostě nemůže.

"Půjdu se převléknout," když jsem procházela kolem Lucase políbila jsem ho na tvář. Zapadla jsem do šaten a rychle se převlékla. Rozčesala jsem si vlasy a všechno schovala do své sportovní tašky. Vyšla jsem ven a Lucas natáhl ruku, aby mi mohl vzít tašku.

"Tak mi pojedeme," řekla jsem a Izzie mi dala Elliota."Uvidíme se zítra." Lucas se rozloučil a společně jsme vyšli ven. Lucas odemknul auto a já Elliota uložila do sedačky. Než jsem zavřela dveře, políbila jsem ho do vlásků.

Potom jsem se posadila na přední sedadlo a počkala na Lucase, který si venku ještě zapálil cigaretu. Když nastoupil, políbil mě na tvář a nastartoval. Vyjel z parkoviště a střelil po mě pohledem. "Kam mám jet?" 

"Asi do obchoďáku," pokrčila jsem rameny. "Je tam toho hodně..Navíc se stejně musím podívat po nějakých tepláčkách pro Elliota." Lucas přikývl a zabočil na silnici, která směřovala k obchoďáku. 

Když zaparkoval vytáhl z kufru kočárek, mezitím co já jsem z autosedačky vzala Elliota. Usadila jsem ho do kočárku a přikryla tenkou dečkou. Lucas mě objal kolem ramen a společně jsme se vydali dovnitř. 

"Chceme se prvně najít?"otočila jsem se k Lucasovi.

"Jak chceš?" krátce mě políbil a já se usmála. Vydala jsem se k výtahu, abychom mohli vyjet do patra, kde se nacházelo jídlo. Našli jsme si prázdný stůl a objednali si nudle s masem. 

"Slibuju, že na večeři něco uvařím," řekla jsem.

"Je mi jedno, co jíme,Winnie.. Nemusíš být ve všem dokonalá..Pro mě jsi dokonalá i přesto, že nic neuvaříš." jeho rty se roztáhli do úsměvu a já si prohlédla jeho tvář. Přemýšlela jsem, co se za ty tři roky změnilo, ale nemohla jsem na nic přijít. Možná byl jen vyspělejší.. rozumnější. Ale stále byl můj.

Po jídle jsme pokračovali v nákupu. Kromě tepláčků jsem Elliotovi koupila milion dalších věcí. Nemohla jsem si pomoct, všechno bylo tak úžasné. Zrovna když jsem stála v obchodě a rozhodovala se mezi tričkem s pejskem nebo tričkem s roztomilým zombíkem, a zatímco Lucas byl venku s Elliotem, mě někdo vyrušil.

"Winnie?" překvapeně jsem se otočila

"Marku," vydechla jsem. "Ahoj." 

"Nevěděl jsem, že už jsi zpátky," řekl a jeho pohled spadl na trička v mé ruce. "I s Elliotem?" usmála se a já přikývla. Rychle jsem střelila ke vchodu do obchodu, protože poslední co jsem chtěla, bylo to, aby se ti dva potkali. Ale bylo pozdě. Lucas zrovna vjel z kočárkem do ochodu.

"Já si říkal, proč ti to trvá tak dlouho," řekl Lucas a sjel Marka pohledem. "Rád tě zase vidím." 

"Chtěl bych ti říct to stejný," procedil Mark skrz zuby. "Vážně ti nezávidím, že s ním musíš bydlet." 

"Co jen bydlet," uchechtl se Lucas a já si přála, aby byl ticho. "Ale ona se mnou i chodí, kámo." Mark se na mě překvapeně otočíl a já chtěla prostě zmizet. Nechtěla jsem, aby se to dozvěděl tak pitomě. 

"Marku-" 

"Měj se, Winnie." prošel kolem mě bez jediného pohledu a zmizel venku.

Celou cestu domů jsem byla zticha. Byla jsem naštvaná- Lucas neměl právo, mu něco říkat. Měla jsem mu to říct sama.. jindy.

"Winnie děje se něco?" zeptal se Lucas, když jsme došli do bytu. Položila jsem Elliota na deku, která byla na zemi u jeho hraček a on si hned začal hrát. "Winnie-" 

"Proč jsi mu to řekl?" otočila jsem se na něho. "Neměl jsi na to právo!"

"Zasloužil si to vědět," odpověděl nechápavě Lucas. "Je snad jedno od koho se to dozvěděl ne?" 

"Není!" vykřikla jsem. "Copak to nechápeš, Lucasi? To já jsem byla ta, která mu zlomila srdce! Takže jsem to měla být i já, která mu řekne, že jsem zase s tebou!" 

"Dobře! Omlouvám se! Stačí!" 

"Bože, někdy se mi zdá, že ses nezměnil," zavrčela jsem. "Pořád jsi ten egoista a sobec ze střední!"

Později v noci Lucas už ležel v posteli. Za celou dobu jsem s ním nepromluvila ani slovo a byla s Elliotem v pokojíčku. Teď když usnul jsem si dala rychlou sprchu a převlékla se věcí na spaní. Opatrně jsem vešla do ložnice. Lucas ležel a pozoroval strop.

"Je mi líto, co jsem řekla-" začala jsem potichu a posadila se na kraj postele. "Nemyslela jsem to tak.." Lucas se na mě podíval a bezeslova si mě přítáhl k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a on mě začal hladit po vlasech.

"Máš pravdu," promluvil do ticha. "Někdy se vážně chovám jako ten idiot se střední." 

"Ale ne-" nadzvedla jsem se nad loktech a podívala se na něho. "Neměla jsem to říkat, protože takový už nejsi.. Miluješ Elliota-" 

"A tebe," doplnil a já jen přikývla. "Omlouvám se." 

"Neomlouvej se." špitla jsem těsně předtím než jsem ho políbila.