Fate (book #4)

-12-

"To už jste doma?" zeptala se překvapeně Vee, když jsem odemknula dveře bytu. Když si všimla, že jsem přišla sama, zamračila se. "Kde je Lucas?" 

"On ještě nedorazil?" zmateně jsem zamrkala. Uběhli dvě hodiny, co jsem ho viděla naposledy. Procházela jsem se po městě a snažila se to ujasnit. Myslela jsem si, že se vrátil domů, ale asi jsem se spletla. "My-pohádali jsme se." povzdychla jsem si. 

"Proč?" povzdychla si Vee. "Stefan je vedle s Elliotem.. Probudil se, tak se ho snaží uspat.. Já mu šla zrovna ohřát mléko." 

"Jestli už chcete jít, běžte," špitla jsem. "O Elliota se už postarám." 

"Hele Elliote.. Máma je doma," Stefan vyšel z dětského pokoje a za ruku vedl Elliota v pyžamu. Klekla jsem si na zem a roztáhla ruce. Stefan pustil jeho drobnou ručku a Elliot se ke mě vratkým krokem rozběhl. Vzala jsem ho do náruče a políbila do vlasů.

"No tak my asi pojedeme," přikývla Vee. "Ale pokud si chceš promluvit-" 

"Jsem v pohodě," odpověděla jsem. "Děkuju za hlídání.. Ráda jsem tě viděla Vee.. a tebe jsem ráda poznala," otočila jsem se ke Stafanovi. Potom jsem sledovala jak se oblíkají a opouštějí byt. Vrátila jsem se s Elliotem do dětského pokoje a sedla si do křesla. Díval se na mě svýma velkýma čokoládovýma očima s nechápajícím pohledem. "Táta bude brzo doma," zašeptala jsem. "A ty broučku by jsi měl spát," zvedla jsem se z křesle a položila ho do postýlky. "Až se ráno probudíš, všechno bude v pořádku.. Slibuju, Elliote." 

Z haly jsem uslyšela ránu. Rychle jsem vstala z postele a spěchala tam. Bylo mi jedno, jestli je to nějaký zloděj.. Kdyby byl, potřebovala jsem se, co nejrychleji dostat k Elliotovi, abych ho ochránila. Ale když jsem rozsvítila světla, spatřila jsem na zemi Lucase. Opíral se zády o dveře a vedle něho ležela rozbitá váza.

"Winnie-" zamumlal opile. "Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit-" 

"Jo spíš doufám, že jsi nevzbudil Elliota," zavrčela jsem a došla k němu. "Pojď zvedni se," s mou pomocí se postavil na nohy a já ho podpírala. Vedla jsem ho do ložnice. 

"Tam spíš ty," zachraptěl.

"Dneska tam budeš spát ty," odpověděla jsem a položila ho na postel. Sundala jsem mu boty, které jsem položila na zem a přikryla ho dekou. Potom jsem odešla do koupelny a donesla mu k posteli kýbl. "Kdyby něco budu vedle.." 

"Winnie-" zastavil mě, když jsem se otočila k odchodu.

"Ano?" zeptala jsem se, ale neotočila jsem se. Slyšela jsem jak se zvedl z postele a pomalu přešel ke mě. Ucítila jsem jeho dech na svém krku. 

"Omlouvám se," zamumlal. "Omlouvám se za to, jaký jsem kretén." opatrně jsem se otočila a zjistila, že nás dělí jen pár centimetrů. "Nechci takový být.. nechci aby se za mě Elliot někdy styděl a-" 

"Hej," položila jsem ruce na jeho tváře a přinutila ho mlčet. "Budeš úžasný táta.. Elliot se za tebe nikdy stydět nebude, dobře?" Lucas pomalu přikývl a já chtěla odtáhnout ruce, ale jemně mě za ně vzal. "Co to děláš?" 

"Miluju tě," díval se mi do očí a já si přála, aby to nikdy neřekl. Všechno by bylo jednoduší. "Nikdy jsem tě nepřestal milovat, Winnie.. Byla jsi to ty.. vždycky. A vždycky to budeš ty.. Nedokážu si představit nikoho jiného než tebe, protože ty- ty jsi ta nejlepší věc, která se mi v životě stala." dívala jsem se do jeho očí ve kterých jsem viděla lásku. I přesto, jak mi ublížil jsem ho taky pořád milovala. Nebylo to, co jsem cítila k Markovi. I když sem si to nechtěla přiznat, Marka jsem nikdy nemilovala stejně jako Lucase.

Lucas.. byl to první kluk se kterým jsem si doopravdy připadala živá. Pamatovala jsem si první okamžik, když jsem ho poznala jakoby to bylo včera. I když se choval jako kretén, něco mě k němu táhlo. Chránil mě ikdyž jsem o to nestála. Nepotřebovala jsem to.. 

"Řekni něco.." zamumlal. 

"Bože co mi to děláš?" povzdychla jsem si zoufala. "Samozřejmě, že tě taky miluju.. Milovala jsem tě a milovat budu.." Lucasovi se na rtech vytvořil úsměv. "Ty jsi ten jediný, kterého se chci dotýkat.. S tebou jsem se nikdy ničeho nebála.." Lucas přejel palcem po mých rtech a potom se ke mě sklonil a přitiskl rty na ty mé. 

Jeho rty mi chyběli.. Chybělo mi jak krásně jsme do sebe zapadali. Kdyby Elliot nezačal plakat, asi bychom se líbali ještě dlouho. Lucas se odemě odtáhl. "Půjdu tam.." zašeptal. "Ty si běž lehnout.." 

"Počkám na tebe." 

Měli by jste zájem o ask character? Jestli ano, pište otázky :)