-20-

3.6K 188 3
                                    

"Odvezte slečnu Hunterovou hned na sál," vnímala jsem hlasy doktorů, ale nedokázala jsem nechat oči otevřené. Věděla jsem, ale že mi Lucas držel ruku a byl hned vedle mě. Tedy než mě odvezli na sál. V ten moment jsem spánku propadla úplně.

Když jsem konečně otevřela oči, málem jsem si nemohla vzpomenout, co se stalo. Rozhlídla jsem se po nemocničním pokoji a zjistila, že jsem napojená na hadičkách. Vedle mé postele seděl Lucas a spal. Pokusila jsem se posadit, ale sykla jsem bolestí. Moje ruka automaticky sklouzla na bříško. Je miminko v pořádku? 

"Winnie?" zamumlal Lucas a otevřel oči. Když si všiml, že jsem vzhůru, narovnal si. "Jak se cítíš?" 

"Jako přejetá," zamumlala jsem. "Lucasi je miminko-" 

"Je v pořádku," odpověděl rychle. "Doktoři říkali, že se jim nic nestalo." 

"Jim?" vydechla jsem. Lucas s úsměvem přikývl. "My budeme mít dvojčátka?" 

"Už to tak vypadá," přikývl. "Taky jsem byl celkem v šoku." 

"Kde je Elliot? Nic mu není, že ne?" 

"Je jen v šoku," uklidnil mě. "Teď jsou všichni u Amelie a Joshe." když jsem se nechápavě zamračila pokračoval. "Přijela Elena, Nolan a tví rodiče. Chtěli jet za tebou, ale usoudili, že zůstanou s Elliotem." 

"To je dobře," přikývla jsem. "Co- co TJ?" 

"Ten už se z vězení nedostane, lásko," Lucas se ke mě naklonil a pohladil po vlasech. "Můžeš mi říct, kde jsi vzala tu zbraň?" 

"Našla jsem jí," odpověděla jsem. "Josh ji měl ve psacím stole.. Tak mě napadlo, že se mi bude určitě hodit.. Ale moc dobře střílet neumím no.." 

"No mohla jsi střílet o trochu výš," uchechtl se a já se potichu zasmála. "Nechápu, ale jak si tam mohla jít sama.. Víš jak jsem se bál?" 

"Musela jsem," povzdychla jsem si. "Nebyla jsem si jistá, co by TJ mohl Elliotovi udělat. Jak dlouho tu budu?" 

"Neboj se moc dlouho ne," pousmál se. "Doktoři si tě tady chtějí nechat jen na dnešek, aby si byli opravdu jistí, že ti nic není.. Zítra si tě prý můžu odvést domů." 

"Dobře.. to bych asi mohla zvládnout." 


Lucas zastavil před domem mých pravých rodičů. Amelie nechala všechny přespat v domě, aby si nemuseli pronajímat pokoj v hotelu. Když jsem vešla do domu, Elliot se ke mě rozběhl a objal mě okolo pasu. Sykla jsem bolestí. 

"Elliote musíš na maminku být opatrný," řekl a pohladil ho po vlasech. Dřepnula jsem si a Elliota silně objala. Cítila jsem jak mi po tváři stékají slzy.

"Bál jsem se," vzlykl Elliot. 

"Slíbila jsem ti přeci, že všechno bude v pořádku," připomněla jsem. "Ale ty jsi byl taky moc statečný, Elli." cvrnkla jsem ho do nosu a on se konečně usmál. Potom znovu položil hlavu na moje rameno. 

Potom jsme vešli do obyváku. "Mami, tati.." vydechla jsem a přímo jim vběhla do náruče.

"Nemůže mít prostě obyčejný život?" zeptala se máma a měla zarudlé oči od pláče. "Opovaž se ještě někdy chodit do skladiště!" potichu jsem se zasmála a objala ostatní. Elenu jsem si nechala naposledy.

"Málem jsem z tebe porodila," řekla naštvaně. "Víš jak jsem se o tebe bála? Už zase!" plácla mě jemně do ramene a znovu mě objala.

"Chyběla jsi mi." zašeptala jsem.

"Ty mě taky." přikývla. Když jsem se od ní odtáhla, Lucas mě objal okolo ramen.

"Kdy jste nám hodlali oznámit, že jste zasnoubeni?" založila si máma ruce na hrudi a já se po očku podívala na Lucase.

"No měli jsme to v plánu, Katie," řekl s úsměvem. "Ale až tohle všechno skončí.. a vlastně máma ještě jednu věc, co se Winniana těhotenství týče-"

"Nebude to jen jedno miminko," pohladila jsem si bříško a sledovala reakci všech okolo. Chvilku jim trvalo, než jim došlo, co tím myslím.

"Panebože," vykřikla nadšeně Elena. "Kdybych mohla skákat radostí tak to dělám.. ale mám pocit, že kdybych teď vyskočila, opravdu bych porodila-" zasmála jsem se a podívala se na Elliota, který si na zemi hrál s autama.

"Nejsi unavená?" pohladil mě Lucas po zádech.

"Popravdě trochu ano." přikývla jsem.

"Nahoře jsem ti připravila postel," ozvala se Amelie. "Myslela jsem si, že tu ještě dnes zůstanete." 

"Děkuju." usmála jsem se. Lucas šel se mnou a uložil mě do postele. "Zůstaneš tu se mnou?" 

"Samozřejmě." přikývl a lehl si za mě. Potom mě objal kolem pasu a políbil do vlasů. "Teď už bude všechno v pořádku." 

Fate (book #4)Kde žijí příběhy. Začni objevovat