Když jsem došla domů bylo už pozdě a celý dům byl už tmavý. Snažila jsem se být potichu, abych nikoho neprobudila. Když jsem procházela kolem Elliotova pokoje, uslyšela jsem nějaký zvláštní zvuk. Rozhlídla jsem se po chodbě a chvilku počkala, ale zvuk se ozval znovu. Otevřela jsem dveře a vešla do dětského pokojíčku. Přešla jsem k postýlce.
Elliot se na mě díval velkýma hnědýma očima. Když mě uviděl široce se usmál. "Pročpak nespíš, mrňousi?" zeptala jsem se. "Doufám že nehodláš plakat.. už je hodně hodin." Najednou se postavil a chytil se zábrany. Chvilku jsem se na něho jen dívala a nakonec se zhluboka nadechla.
Opatrně jsem si ho vzala do náruče a sedla si do křesla. Elliot zvedl ruku a zatahal mě za vlasy. Potichu jsem se zasmála. Až teď jsem si uvědomila jak vyrostl. Na hlavě měl víc vlásků než předtím jak jsem ho viděla naposledy. A bylo až děsivé jak moc se začínal podobat Lucasovi.
"Maminka tě miluje, Elliote," zašeptala jsem do ticha pokoje a byla překvapená svými slovy. "A proto se rozhodla takhle dobře? Nikdy bych ti nemohla dát domov jako babička s dědou.. " cítila jsem jak mi po tváři stéká slza. "Ale věř mi- že jsi to nejlepší, co se mi povedlo v mém životě-" díval se na mě těma svýma očima a nechápal, co vlastně říkám.
Najednou se rozsvítilo světlo. Otočila jsem hlavu ke dveřím a spatřila mámu v županu. "Winnie?" zeptala se překvapeně a její pohled padl na Elliota v mé náruči. Její výraz zjihl, protože stejně jako já si nepamatovala, kdy jsem si ho vzala dobrovolně do náruče. "Jsi v pořádku?" rychle jsem si hřbetem ruky setřela slzy a přikývla. Vrátila jsem Elliota do postýlky a prošla kolem mámi.
"Jo jsem v pohodě," odpověděla jsem a zmizela ve svém pokoji.
Další ráno jsem se převlékla. Nechala jsem si tady svoje staré oblečení, takže teď jsem se podobala skoro té staré Winnie. Vešla jsem do kuchyně, kde máma nestíhala a Elliot plakal ve své dětské stoličce.
"Winnie můžeš mi prosím pomoct? Má přijet teta Lili na tu Elliotovu oslavu a tvůj táta musel jet ještě pro balonky a-"
"Chápu-" skočila jsem jí do řeči. "Co mám udělat?"
"Mohla by ses prosím postarat o Elliota? Zbytek zvládnu sama-" vyděšeně jsem se podívala na Elliota.
"Mm jasně,"přikývla jsem a došla ke stoličce. Vytáhla jsem z ní Elliota a obrátila se k mámě. "Půjde se s ním projít."
"Skvělý nápad," přikývla máma. "Jen mu obleč mikinu." jen jsem přikývla a odešla do haly. Dala jsem Elliota do kočárku a oblíkla mu mikinu jak mi řekla máma.
"My to spolu zvládneme, že?" usmála jsem se a Elliot mi ukázal jeho malinké zoubky. Rychle jsem se obula a vyjela z kočárkem ven. Bylo nádherné počasí, ale trochu foukal vítr. Na ulici jsem potkala naše sousedy s které jsem s úsměvem pozdravila a pokračovala dál. Došla jsem až k parku, kde jsem poprvé potkala Lucase. Zastavila jsem se a vzpomněla si na tu chvíli.
"Winnie?" ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočila a spatřila Lucase a Nolana. Oba měli nákupní tašku.
"Ahoj," pozdravila jsem.
"Winnie!" vyjekl nadšeně Nolan a položil tašky na zem, aby mě mohl obejmout. Potom se podíval na Elliota. "Nazdar chlapáku." pohladil ho po vlasech a Elliot se usmál. Lucas přešel blíž k nám a nahlédl přes mé rameno do kočárku.
"Je nádherný," pousmál se. "Kolik mu je-"
"Dneska mu jsou dva!" vyhrkl Nolan a furt se koukal na Elliota. "Platí to pozvání na jeho oslavu i pro Lucase, ne?"
"Jo-" zamumlala jsem zmateně. "Jasně.. můžeš přijít jestli chceš."
"Jsou mu dva?" Lucas se na mě podíval a já přikývla. Jeho pohled se vrátil k Elliotovi a já si všimla jak se zamračil.
"Měla bych už jít," ještě naposledy jsem objala Nolana. "Uvidíme se odpoledne." rozjela jsem se s kočárkem zpět domů. Když jsem se vrátila domů, táta už věšel balonky po obyváku.
"Nazdar," zvolal, když viděl jak jsem s Elliote vešla do obyváku. Dala jsem ho do ohrádky, kde měl hračky. "Winnie stalo se něco? Vypadáš jako by tě přejel traktor." zasmál se a já se zamračila.
"S čím chcete pomoct?"
"Stačí když se postaráš o Ell-"
"Ne!" zakroutila jsem hlavou. "Budu dělat cokoliv jiného, tati.. nemůžu s ním trávit tolik času.. Bylo by to potom těžší."
"Winnie-"
"Prostě nemůžu." zopakovala jsem. Táta si povzdychl a slezl ze židle. Předal mi provázky a balonky.
"Možná jednou příjdeš na to, co je pro něho nejlepší, Winnie." zašeptal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
