"Winnie já opravdu nevěděla, že je ve stejném městě," řekla Elena. "Kdybych věděla, že tam je tak ti to samozřejmě řeknu- ledaže-"
"Ledaže co?" přidržovala jsem si mobil u ucha a umývala nádobí. Už jsem byla zhruba hodinu doma a pořád jsem se nemohla zbavit toho zvláštního pocitu.
"Ledaže že by to věděl Nolan!" zavrčela. "Nolane!" zakřičela až jsem si musela dát mobil dál od ucha.
"Ano lásko?" Nolanův hlas se ozval v pozadí a já se musela pousmát. Neviděla jsem je tak dlouho a oba mi strašně chyběli.
"Věděl jsi, že Lucas je Bostonu?" zeptala se Elena a já věděla, že hovor dala na reproduktor.
"Ahoj Winnie," pozdravil mě Nolan.
"Ahoj Nolane," zamumlala jsem.
"Dobře věděl jsem, že je v Bostonu," přiznal se a já se zhluboka nadechla. "Nechtěl jsem jí to říkat, protože jsem nevěděl, že se potkají.. Jaká je totiž šance, že na sebe jen tak náhodně narazí? Navíc se stejně uvidí za měsíc na naší svatbě-"
"Jsi takový kretén, Nolane-" zašeptala Elena, ale i přesto jsem to slyšela.
"Je mi to líto, Winnie," omluvil se Nolan.
"Nemusíš se omlouvat," řekla jsem. "Budu muset končit," pokračovala jsem a dívala se někam před sebe. "Uvidíme se za týden na zkoušce šatů."
"Dobře," povzdychla si Elena. "Měj se." řekli s Nolanem zároveň a já zavěsila.Položila jsem mobil na stůl a odložila utěrku na linku. Mark měl samozřejmě otázky ohledně Lucase, ale nedokázala jsem mu říct, kdo doopravdy je, takže jsem jen řekla, že je to bývalý spolužák ze střední.
Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je něco kolem osmé hodiny. Vyšla jsem z kuchyně a zabalila si věci na trénink. Naštěstí jsem měla svoje vlastní klíče, takže jsem do tělocvičny mohla chodit kdykoliv.
Zamknula jsem byt a seběhla dolů, kde jsem zamířila ke svému autu. Hodila jsem tašku na sedadlo spolujezdce a rozjela se k tělocvičně. Od té doby, co jsem znovu začala tancovat mě tanec uklidňoval.
Ale hned jak jsem zaparkovala před tělocvičnou jsem věděla, že tentokrát bude něco jinak. Vystoupila jsem z auta a vzala si tašku. Vydala jsem se k tělocvičně a dálkově zamknula auto. Odemknula jsem dveře tělocvičny a zase za sebou zamknula. Došla jsem k šatnám, kde jsem se převlékla a vydala se do sálu. Pustila jsem si hudu a prvně se rozcvičila. Potom jsem začala zkoušet nové kroky.
Najednou jsem si ve dveřích všimla pohybu. Najednou mi uklouzla noha a já skončila na zemi. "Panebože jsi v pohodě?" Lucas ke mě přiběhl a než jsem se nadála klečel u mě.
"Co tady děláš?" zeptala jsem se. "Jak jsi se sem dostal?" odmítla jsem jeho nataženou ruku a postavila se na nohy. Věděla jsem, že zítra mě to bude bolet.
"Izzie mě poslala pro nějaké dokumenty."
"Znáš Izzie?" zamračila jsem se. "Bože horší to být nemůže," došla jsem k přehrávači a vypnula hudbu. Vzala jsem si ručník a utřela si pot.
"Hele omlouvám se, že jsem ti vpadl do života. Neměl jsem to v plánu."
"To ty nikdy nemíváš, že?" zavrčela jsem. "Na střední jsi to taky neměl v plánu, že?"
"Winnie-"
"Vem si ty dokumenty a běž.. stačí mi, že budu muset být s tebou na jedné svatbě-"
"Dobře," přikývl. "Zatím se měj, Winnie." odešel ze sálu a já si posbírala věci. Chuť tancovat byla najednou pryč. Nenámahala jsem se ani s převlíkáním. Odešla jsem z tělocvičny, kterou jsem zamknula a došla k autu. Hodila jsem tašku na sedadlo a strčila klíč do zapálování. Ale když jsem se snažila nastartovat, nic se nestalo.
Kontrolka mi ukazovala, že nemám benzít. "Ne-" zašeptala jsem. "To není možný-" najednou mi někdo zaťukal na okýnko a já otočila hlavu. Lucas stál venku ve své černé bundě. Otevřela jsem dveře a nadzvedla jedno obočí.
"Vidím, že máš potíže s autem. Chceš pomoct?"
"Pokud nemáš benzín jsi mi k ničemu," odpověděla jsem a povzdychla si.
"Ten nemám.. ale můžu tě zavést domů a auto si odvezeš zítra." navrhl. Asi jsem neměla na vybranou.. Mark odjel teď večer ještě za svou matkou.
"Dobře," přikývla jsem a vzala si jen potřebné věci. Vystoupila jsem a zamknula auto. Lucas zamířil k motorce. "Pořád máš motorku?"
"Nemohl jsem jí dát pryč," pokrčil rameny a otočil se ke mě s helmou. "Chceš pomoct nebo-"
"Pořád si to pamatuju," skočila jsem mu do řeči a nasadila se helmu. Lucas se vysadil na motorku a já se posadila za něho. Objala jsem ho okolo pasu, ale jen tak abych nespadla. Snažila jsem se nevnímat tu vůni, která se za ty roky nezměnila.
"Připravená?" zeptal se.
"Jako vždycky." přikývla jsem a Lucas se rozjel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
