A byl tu pátek před svatbou. Dřív než jsem měla jet pro Marka na letiště, jsem se rozhodla, že pojedu do místní tělocvičny si oddychnout. Sbalila jsem si tašku a vyjela. V tělocvičně jsem se převlékla a napojila mobil na reproduktor a našla nějakou vyhovující písničku.
Pomalu jsem si začala zvykat, že to budeme my tři. Já, Elliot a Lucas. Od té doby, co jsme se rozhodli, jsme s Elliotem byli skoro pořád, aby si na nás mohl zvyknout. A abychom si my mohli zvyknout na naší novou roli.
Když se písnička rozjela, začala jsem zkoušet nové kroky, které mě napadli. Teď když jsem byla v takové situaci to šlo samo. Soustředila jsem se na každý krok a nepřemýšlela nad tím, co se stane odpoledne.
Zhruba po dvou hodinách tréninku jsem si dala rychlou sprchu, sbalila věci a převlékla. Potom jsem nasedla do tátova auta a rozjela se k letišti. Přijela jsem přesně na čas. Stála jsem u východu a rozhlížela se.
"Winnie!" než jsem se nadála, byla jsem v jeho náruči. "Tak moc jsi mi chyběla." lehce mě políbil a já se pokusila o úsměv.
"Ty mě taky," vydechla jsem upřímně.
"Byla jsi trénovat?" zeptal se a zastrčil pramínek vlasů za moje ucho.
"Jde to poznat?"
"Vždycky to poznám," pokrčil s úsměvem rameny a propletl si se mnou prsty. Vydali jsme se na parkoviště. Cestou k domu mi vyprávěl jak se celou tu dobu měl. Když jsme zastavili před domem, vypnula jsem motor a zhluboka se nadechla.
"Marku musím ti něco říct-" začala jsem opatrně, ale zaujalo ho něco u vchodových dveří.
"Winnie co tady dělá ten kluk z restaurace?" zamračil se. Dřív než jsem stihla odpovědět, vystoupil. Rychle jsem ho napodobila. Lucas zrovna dával Elliota do kočárku. "Co tady děláš?" zavrčel na něho Mark. Lucas se podíval z něho na mě a zamračil se.
"Marku- musíme si promluvit,"ozvala jsem se. Mark se na mě nechápavě podíval. "Lucasi jdeš s Elliotem ven?"
"Jo," přikývl. "Tvoje máma s tátou odjeli něco nakoupit,"vysvětlil.
"Dobře," zhluboka jsem se nadechla a otočila se k Markovi. "Pojď dovnitř." vydela jsem se do domu a Mark mě následoval. Nemohla jsem si, ale nevšimnout, jaký věnoval Lucasovi pohled. Vešli jsme do domu a já ho zavedla do obyváku.
"Můžeš mi prosím vysvětlit, o co tady jde?" zeptal se. "Proč ten kluk šel na procházku s tvým bratrem."
"Měla jsem ti to říct, už dávno," povzdychla jsem si. "Elliot není můj bratr a Lucas není jen bývalý spolužák."
"Cože?" vydechl.
"S Lucas byl můj přítel.. Nechodili jsme spolu dlouho, ale zažili jsme toho celkem dost.. A když odjel, zjistila jsem, že jsem těhotná.. Nemohla jsem se o Elliota postarat sama a k adopci jsem ho taky nechtěla dát.. Proto se máma s tátou nabídli, že ho vychovají.. A mě se to zdálo jako perfektní řešení-" Mark chtěl něco říct, ale nenechala jsem ho. "Lucasovi jsem o Elliotovi neřekla.. dozvěděl se to až teď.. A rozhodli jsme se, že chceme Elliota vychovávat."
"Vychovávat? O čem to sakra mluvíš, Winnie?"
"Nastěhuju se s Elliotem k Lucasovi.. Není to o tom, že se vracím k Lucasovi, ale Elliot potřebuje oba rodiče u sebe."
"Panebože," Mark se zvedl z gauče a začal přecházet po obyváku. "Co chceš abych ti na to řekl, Winnie? Lhala jsi mi!"
"Já vím," přikývla jsem. "A strašně mě to mrzí, Marku. Na tom, že tě miluju se, ale nic nezměnilo.."
"Změnilo se celkem dost věcí," odpověděl. "Musím nachvilku na vzduch," rozhodl se. Nenásledovala jsem ho, když odcházel z domu. Věděla jsem, že to nemá cenu. Potřeboval být sám. Ale když jsem uslyšela z ulice nějaký ruch, rychle jsem spěchala ven.
"Marku!" vykřikla jsem, když jeho pěst zasáhla Lucasův obličej. Rychle jsem seběhla schody verandy a běžela k ním. Zatímco se ti dva do sebe pustili, spěchala jsem k plakajícímu Elliotovi. "Je to v pořádku, Elliote." zašeptala jsem a pohladila ho po tvářičce. Potom jsem se obrátila k těm dvoum. "Můžete toho nechat!"zakřičela jsem, ale neposlouchali mě. Zrovna když, chtěl Lucas zasáhnout Marka, chytila jsem jeho ruku. Lucas se na mě podíval. Jeho rozlobenný výraz vystřídal zmatený.
Potom jeho pohled spadl na kočárek, kde stále Elliot plakal. Když jsem věděla, že je to bezpečné, pomalu jsem pustila jeho ruku. Lucas slezl z Marka a stoupl si. Došel ke kočárku a podíval se na Elliota.
"Teď na něho nesahej," zavrčela jsem a rychle k němu přešla. Vzala jsem si Elliota do náruče. "Můžete mi říct, co to do vás vjelo?" zeptala jsem se, mezitím co jsem Elliota chovala, aby přestal plakat. Když ani jeden neodpovídal, znechuceně jsem zakroutila hlavou a vrátila se do domu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
