Fate (book #4)

-17-

Život se vrátil do starých kolejích. Aspoň jsme se o to s Lucasem snažili. Já zase chodila trénovat tanec a Lucas byl každý den v práci. Každý večer jsme si, ale společně našli čas, abychom mohli zavolat Elliotovi. Byl pryč už moc dlouho. Měsíc a pět dní. Ať už se policie snažila jak chtěla- TJ nemohli najít. Ale byl někde venku. Kromě prvního varování jsme dostali další tři.

Když jsem šla po ulici měla jsem pocit, že mě někdo sleduje. Ale kdykoliv jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Možná jsem už prostě začala šílet z toho jak mi Elliot chyběl. Nepamatuji si, kdy naposledy jsme měli tak dlouhé odloučení. 

Zrovna když jsem vylezla ze sprchy, uslyšela jsem zaklepání na dveře. Překvapeně jsem zamrkala, protože jsem nevěděla, kdo by to mohl být. Lucas byl v práci, ale možná si zapomněl klíče a došel z práce dřív. Rychle jsem se usušila a oblékla si župan. Vyšla jsem z koupelna a zamířila ke dveřím.

Když jsem je otevřela, zůstala jsem šokovaně stát. "Pořád tak nádherná." řekl TJ a slizce se usmál. 

"Co tady děláš?" dostala jsem ze sebe. 

"Přišel jsem na přátelský pokec. Můžu dál?" 

"Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad," odpověděla jsem. "Lucas bude každou chvíli doma." zalhala jsem.

"Winnie," povzdychl si TJ. "Neumíš lhát.. Lucas bude doma nejpozději až za hodinu. To je spoustu času." proklouzl kolem mě do bytu a rozhlídl se. "Máte to tady opravdu pěkné." otočil se zpět na mě a prohlídl si mě od hlavy k patě. Přitiskla jsem si župan více k tělu.

"Půjdu se převléknout." 

"Dobře," přikývl. "Ikdyž líbí se mi, co vidím." Rychle jsem kolem něho proklouzla a zavřela se v ložnici. Rozhlédla jsem se a snažila najít mobil, ale vzpomněla jsem si, že jsem ho nechala v kuchyni. 

"Sakra.." zašeptala jsem. Nezbývalo mi nic jiného než se tam vrátit. Rychle jsem si oblíkla spodní prádlo a natáhla na sebe džíny s obyčejným trikem. Když jsem vyšla z ložnice, spatřila jsem TJ jak si prohlíží naše fotky.

"Vidím, že Lucas žije spokojený život." procedil skrz zaťaté zuby. Zůstala jsem stát dost daleko, abych mohl v případě nouze utéct do ložnice a zamknout se. "Elliot se mu opravdu podobá." 

"Jak znáš jeho jméno?" vyhrkla jsem a TJ se zasmál.

"Já vím všechno," odpověděl. Podíval se na mě a já ucítila husí kůži po celém těle. "Lucas má vše co jsem kdy chtěl. Nádhernou milující snoubenku, dítě.." 

"Tohle je tvůj sen?" zeptala jsem se překvapeně. "Žádné drogy?" 

"Drogy jsou jen jedna část mě.. Kdybych našel ženu, kterou bych miloval, klidně bych se těch drog vzdal.." 

"Tak nás nech na pokoji a uskutečni to." vyhrkla jsem a doufala, že ho přemluvím. Třeba není až tak zlý.. Třeba se v tom vězení napravil.

"Na to už je pozdě-" zavrčel a odhodil jednu fotku v rámečku těsně vedle mě. Sklo se roztříštilo po podlaze až jsem nadskočila. "Lucas mi všechno vzal!" 

"O čem to mluvíš?" zamračila jsem se nechápavě a okrok odstoupila.

"Potkal jsem dívku.. Byla závislá na drogách, ale zamiloval jsem se do ní.. Donutil jsem jí s tím přestat a ona se zamilovala do mě.. Byla čistá do doby než mě zatknuli.. Znovu do toho spadla a předávkovala se. Je mrtvá kvůli Lucasovi!"

"Nemůžeš mu to dávat za vinnu," namítla jsem. 

"Byla těhotná!" zařval přes celý byt. "Čekala moje dítě!" 

"Takže mě teď taky zabiješ? Proto jsi tady?" zašeptala jsem a moje ruka sklouzla na moje vystouplé bříško.

"Zabít?" uchechtl se. "To rozhodně ne," zakroutil hlavou a přešel ke mě. "Lucas musí trpět stejně jako já.. Ale kdybych tě zabil hned teď nebylo by to ono," vysvětlil. "Mám něco horšího, co ho dostane na kolena." 

"TJ-" vydechla jsem. "Prosím-" 

"Ticho!" jeho ruka vyletěla k mé tváři a já ucítila palčivou bolest. V ústech jsem ucítila hořkou chuť krve. "Teď tě zase opustím, Winnie.. Ale neboj se.. Nevidíme se naposledy." sledovala jsem jak odchází z bytu. Když jsem uslyšela bouchnutí, rychle jsem přešla ke dveřím a zamknula je.

Bála jsem se toho, co příjde. Protože TJ měl plán.. Ale co bylo horší než smrt?