Fate (book #4)

-16-

"Jak že nevíte, kde TJ je?" zeptal se naštvaně Lucas. "Měli jste ho sakra hlídat!" praštil do stolu až jsem na své židli nadskočila.

"Nevíme jak se to stalo, pane Greysone," povzdychl si strážník Grey. "Ale nemějte strach, určitě ho najdeme a-"

"Nemám mít strach?" uchechtl se Lucas ironicky. "Může udělat něco mému synovi nebo mé těhotné snoubence! Vždyť nám poslal prasečí srdce a v něm nůž- tohle vám nepříjde zvrácené?" 

"Děláme vše, co je v naších silách," pokračoval Grey jakoby Lucas nic neřekl. Přemístila jsem svou ruku na břicho a zhluboka se nadechla. Lucas si toho všiml a obrátil svou pozornost ke mě. Dřepnul si před mou židli a vzal mě za obě ruce. Zadíval se mi do očí.

"Spolu to zvládneme," zašeptal. "Už jednou jsme se přes TJ dostali." 

"Ale málem jsi umřel," připomněla jsem a cítila jak se mi do očí derou slzy. Lucas mi je palcem jemně setřel. 

"Tentokrát to bude jiné, Winnie. Slibuju." Strážník Grey si odkašlal a já i Lucas jsme se na něho podívali. 

"To je vše, co jsme vám chtěli jít. Už můžete domů." 

"Domů kde není bezpečno?" ucedil Lucas přes zaťaté zuby. "Díky." Zvedl se a pomohl mi na nohy. "Nashle." rozloučil se mrazivým tonem a vyvedl mě z místnosti. "Nemůžeme tady zůstat.." 

"Co tím myslíš?" zeptala jsem se nechápavě, když jsem vyšli před policejní stanici.

"Měli bychom na pár dní odjet..  Možná k Nolanovi a Eleně, nebo k tvým rodičům.. Prostě pryč z tohoto města." 

"Ale co když nás bude sledovat?" zakroutila jsem hlavou. "Tady je aspoň policie co po něm pátrá, Lucasi, nemůžeme ho zavést k dalším lidem, které milujeme." došla jsem k němu a uchopila jeho obličej do svých dlaní. "Sám si řekl, že jsme to už jednou zvládli.. Zvládneme to i tentokrát, Lucasi." 

"Tentokrát je to jiné," namítl. "Jsi těhotná a máme Elliota-" za hodně dlouhou dobu jsem viděla jak se mu do očí nahrnuli slzy. Lucas nebyl ten typ, co se často rozpláče. "Musíme Elliota chvilku poslat pryč-" 

"Tím pádem mám, jinou možnost.. Někoho koho TJ nezná."

"Jsem ráda, že jsi přijela Amelie," seděla jsem naproti své pravé matce u stolu. Lucas se opíral o kuchyňskou linku a mračil se. Tenhle nápad se mu nelíbil, ale věděla jsem, že u Emmersenovich bude v pořádku. Někdy si napíšema, ale to je vše. Nikdo si nemůže spojit, že jsme jedna rodina. 

"Samozřejmě, Winnie," usmála se Amalie. "O co jde?" 

"Chtěla bych tě o něco poprosit," na krátký moment jsem se podívala na Lucase a potom pokračovala. "Jsme v trošku složité situaci. Jde o to, že pro Elliota ta situace nemusí být bezpečná.. A já bych tě chtěla poprosit, jestli by u vás Elliot na nějakou dobu nemohl zůstat. Poprosila bych mámu s tátou, ale bylo by to očividné." 

"Panebože a ty jsi v pořádku?" Amelie si mě prohlédla ustaraným pohledem.

"Ano," přikývla jsem rychle. "O mě tady vlastně nejde.. Všechno co chci je, aby Elliot byl v pořádku.. A pokud by vám to nevadilo-" 

"Jistě," odpověděla. "Elliot se mnou může odjet.. Postaráme se o něho jak dlouho budeš chtít." 

"Počkat-" vložil se do hovoru Lucas. "Chceš mi říct, že ti to nevadí? Co Josh?" 

"Winnie je naše dcera," vysvětlila Amelie. "Víme, že jsme se nezachovali správně, když jsme jí dali k adopci a chceme to nějak napravit-"

"Winnie nechceš si to ještě rozmyslet?" Lucas mi položil ruku na rameno a já se zhluboka nadechla. 

"Ne," zakroutila jsem hlavou a setřela si slzu, která mi stékala po tváři. "Takhle to bude nejlepší, Lucasi. Elliot bude v bezpečí a my to zatím vyřešíme." odsunula jsem se od stolu a zvedla se. "Půjdu mu zabalit nějaké věci.. A potom zavolám do školy a omlouvím ho na celý měsíc." opustila jsem kuchyň a zamířila do dětského pokoje.

Vytáhla jsem cestovní tašku a začala do ní skládat jeho oblečení. S každou minutou mi bylo hůř. Rozhlédla jsem se po pokoji a pohledem se zastavila u fotky, kterou jsme mu sem dali hned jak jsme si Elliota vzali k sobě. Byla jsem na ni já a Lucas. 

Došlaj sem k ní a vzala jí do ruky. Potom jsem jí zabalila do tašky, aby měl aspoň něco, co mu nás bude připomínat.

"Jsme doma!" uslyšela jsem Vee. Setřela jsem si zbytek slz a vyšla z pokoje. Elliot si zrovna sundával bundu a vyzouval boty. 

"Dneska jsem dostal dvě jedničky, mami," řekl, když si mě všiml.

"Jsi šikovnej," usmála jsme se. "Elliote musíme si promluvit." 

"Co se stalo?" zamračil se a vypadal stejně jako Lucas. Došla jsem k němu a vzala ho za ruku. Společně jsme vešli do kuchyně. "Ahoj babi Amelie," pozdravil. Potom se rozběhl k Lucasovi, který ho vzal do náruče.

"O co tady jde?" zeptala se nechápavě Vee.

"Elliot na nějakou chvíli odjede s Amelii z města," vysvětlila jsem a podívala se na Elliota, který se díval střídavě na mě a Lucase.

"Já nikam nechci," zakroutil hlavou. "Chci tu být s váma." 

"Bude to jenom na chvíli, broučku," došla jsem k němu a pohladila ho po tváři. "Slibuji dobře? Budou to takové prázdniny uprostřed roku.. Slibuju."