Znovu už ne

Kapitola 3

Suze

Nakonec jsem po skončení inventury zůstala v baru a nešla domů. Místo toho jsem se rozhodla pomoct s obsluhou za barem a toho jsme teď litovala. Byla jsem noční sova a ne ranní ptáče, takže mi vstávání dělalo problémy. Obzvlášť, když jsem za sebou měla náročnou směnu až do dvou do rána. Potřebovala jsem kafé, abych se vůbec probudila.

Vstala jsem z postele, přehodila přes sebe nafialovělý župan a zamířila do kuchyně. Když jsem tam došla, Rebeca už si chystala snídani a nalila kávu do dvou hrnků.

„Dobré ráno," popřála jsem jí a zamířila ke skříňce ze světlého dřeva, abych si na snídani vzala trochu cereálií.

„Dobré." Beca vytáhla z jiné skříně misku a podala mi ji. Nasypala jsem do ní cereálie, smíchala je s jogurtem a sedla si s miskou a hrnkem s kávou ke stolu.

„Aiden tu není?" zeptala jsem se jí mezi sousty.

„Má před školou trénink," odpověděla mi, zatímco si nabrala kousek vejce se slaninou do pusy. Přikývla jsem a zbytek snídaně proběhl v ospalém tichu.

Po snídani jsem zamířila do koupeny, kde jsem vykonala ranní hygienu a nanesla si na obličej pudr. Následně jsem se vydala zpátky do pokoje, kde jsem se převlekla do černých riflí s býlím tílkem a na něj si dala fialový teplý svetr. Popadla jsem tašku s věcmi a vyšla ven do obýváku.

„Konečně. Jedeme tvým autem. Stejně máme první přednášku společnou a pak mě přiveze Aiden,"řekla Becca, která na mě čekala posazená na pohovce. Nic jsem jí na to neřekla, protože jsme věděla, že namítat cokoliv nemá cenu. Navíc jsem po ránu neměla sílu na hádání. Vytáhla jsme klíče od auta a společně jsme odešli z bytu do něj.

Cesta probíhala v tichu a klidu a já zastavila na parkovišti v kampusu před budovou, kde jsme měli mít první přednášku angličtiny. Vzali jsme si věci a vystoupili z auta. Zamířili jsme rovnou do velké budovy a tam do přednáškové místnosti číslo 233. Posadili jsme se doprostřed prostřední lavice a vytáhla jsem si z tašky sešit s propiskou.

„Nemáš jednu navíc?" zeptala se Rebeca, když usilovně přehrabovala věci ve svém batohu." Asi jsem si pouzdro nechala doma.

Pousmála jsem se. Byla to příjemná změna, potkat někoho, kdo zapomíná stejně často jako já. Vytáhla jsem z tašky další propisku a podala jí ji. S díky si ji ode mě vzala. Podívala jsem se na mobil, kolik času máme do začátku přednášky. Zbývalo asi ještě deset minut do začátku a třída se pomalu plnila. Aiden se tu ještě neobjevil, ale podle toho, jak úpěnlivě Becca drtila v ruce mobil a něco do něj neustále ťukala, mi bylo jasné, že si s ním nejspíš píše.

Zabrněl mi mobil. Podívala jsem se na něj a zjistila, že mi přišla zpráva od Trinity.

Díky, že jsi to za mě včera vzala. Jsem tvým dlužníkem.

V pohodě. Doufám, že jsi to volno pořádně využila.

To rozhodně. V baru jsem sbalila jednu kočku. Dnes máme jít na kafe. Usmála jsme se. Trinity se nikdy nestyděla za svoji orientaci a doteď si pamatuji, jak se mě při naší první společné směně zeptala, zda jsem lesba. K její smůle jsem jí nebyla, ale to jí nevadilo.

Budu držet palce.

„Ahoj zlato," ozval se Aidenův hlas. Zvedla jsme pohled od mobilu a viděla ho, jak jde uličkou rovnou k Becce. Sklonil se a dal jí pusu.

„Ahoj. Kde jsi nechal zbytek? Držíme vám se Suze místa, i když to ještě neví," řekla Becca, když si Aiden sedl vedle ní. Pokynul hlavou ke dveřím, kudy dovnitř vcházela skupina kluků s Chrisem v čele. Když zpozoroval, jak se na něj dívám, usmál se a vydal se rovnou za mnou. Tak tohle teda nebyl účel. Položila jsem rychle svou tašku vedle sebe, abych zabránila případnému sezení vedle něj.