Znovu už ne

Kapitola 17

Suze

Po naší debatě v parku mě Chris ani na chvíli nenechal samotnou. Zašli jsme k němu do domu bratrstva, aby si vzal věci do školy, zatímco já jsem čekala před domem, a pak jsme šli rovnou k nám domů. Rebeca s Aidnem tam nebyli, tak jsem si vzala své věci a zároveň i věci do práce, protože jsem dnes šla ze školy rovnou do ní. Chris mě po celou tu dobu jen držel za ruku a nenutil mě k mluvení, což jsem uvítala. Už tak jsem si před ním přišla jako idiot, ale to že tu stále byl po mém boku mě nějak uklidňovalo. Chris se ode mě nehnul, dokud jsme z domů nedošli do školy, kde jsme šli každý na své hodiny.

Jakmile mi skončila hodina vývojové psychologie, vyšla jsem z budovy a pořádně se nadechla. Dnešek utíkal velmi rychle a pro mě neočekávaně. Chtěla jsem, aby se zastavil, abych se mohla s nynější situací vyrovnat, ale taky jsem se těšila do práce a na to, kdy nebudu muset na nic myslet. Zavřela jsem oči a znovu se nadechla studeného vzduchu v naději, že se mi podaří zklidnit svou mysl.

„Od našeho ranního rozhovoru uvažuji o jedné jediné věci." Otevřela jsem oči a zjistila, že Chris stojí jen kousek ode mě. V ruce měl dva plastové kelímky s víčky a jeden mi podával. Nejistě jsem si ho od něj vzala.

„Psal jsem Becce a ta mi řekla, jakou kávu ráda piješ," vysvětlil mi, když jsem kelímek nejistě zkoumala. Tohle vše pro mě bylo zvláštní, obzvlášť to, aby mi někdo mužského rodu koupil kávu. Maličkost? Možná. Ale pro mě rozhodně důležitá.

„O čem uvažuješ?" zeptala jsem se ho, jen co jsem se napila své kávy a začala se smiřovat s tím, že si to Chris od rána rozmyslel a bude chtít zůstat jen kamarádem ne něčím víc.

„Že jsme si to sice vyjasnili aneb ty jsi mi řekla, proč se mnou být nemůžeš, já to vzal na vědomí, políbil tě, ale nějak jsme nedořešili to, že jsme pár." Vůbec jsem nechápala o čem teď mluvil.

„Cože?" Chris ke mně přistoupil z boku a položil mi ruku přes rameno.

„No odteď si zvykej, že o tobě nebudu mluvit jako o Suze, spolubydlící mé kamarádky, která je shodou okolností i moje kamarádka, ale jako o Suze, která je moje přítelkyně." Zůstala jsem na něj němě zírat a snažila se pobrat jeho slova.

„Takže sis to nerozmyslel?" zeptala jsem se ho nejistě. Chris se napil své kávy a následně vyhodil kelímek do blízkého koše. Otočil si mě k sobě čelem, položil mi ruce na pas a já nebyla schopná slova ani pohybu, jen se mu dívat do zelených očí, které přímo zářily.

„Rozhodně ne. Jsme pár, zvykni si na to a rozhodně se tě jen tak nevzdám, jasný." Zvládla jsem jen přikývnout, na což mi Chris pokývnul a znovu si stoupnul vedle mě s rukou přehozenou přes moje ramena.

„Měli bychom jít nebo přijdeš pozdě do práce," řekl mi a přinutil mě k pohybu, jelikož mi přišlo jakoby mi přimrzli k zemi.

„Máš snad v plánu mě tam doprovodit?" zeptala jsem se ho a napila se ze své kávy. Becca věděla, že piji latté a ráda si do něj nechám přimíchat nějaký sladký sirup. Zdálo se, že se o tom svěřila Chrisovi, protože jsem v kávě cítila vanilku.

„Rozhodně," souhlasil a já nic nenamítala. Nevěděla jsem, jak dlouho nám to spolu vydrží, takže jsem se rozhodla nechat se unášet proudem, dokud mě zase nevyflustne někde na břehu, zlomenou a zničenou jen se slzami smutku na tváři.

„Ahoj, Suze," pozdravili mě vyhazovači, když jsme došli před klub. Zamávala jsem jim na přivítání a věnovala jim úsměv, když jsem kolem nich s Chrisem stále po boku procházela. Zastavila jsem se a otočila se zpátky na ně. Sledovali nás s podezřívavým pohledem. Tedy přesněji sledovali Chrise.