Znovu už ne

Kapitola 9

Suze

S Chrisem jsme celou sobotu a většinu neděle strávili v obležení knížek a vše co se nám hodilo jsme dávali do prezentace. Ze začátku jsem se bála, jaká mezi námi bude atmosféra, ale nakonec k tomu nebyl důvod. Vše probíhalo v klidu a přátelském rozmezí. A taky hlavně pracovním. Na oběd Chris ohřál polévku, kterou uvařil a tu jsme nakonec dojídali i na večeři. V neděli jsme si na oběd objednali pizzu z blízké pizzerky. Chris to chtěl celé zaplatit a to taky udělal. Netušil však, že jsem mu do peněženky dala polovinu toho co zaplatil za můj kousek. Nechtěla jsem mu zůstat nic dlužná.

Využila jsem chvíle, kdy mi Chris zase vařil čaj v kuchyni a napsala Rebece, kdy se vrátí. Odpověď přišla během chvilky. Až večer. To znamenalo, že jsem měla ještě hodně času k prezentaci a možnému umytí nádobí. Sice jsem včera pustila myčku, ale mohla bych i omýt tu trochu nádobí, aby sem nepřijela Rebeca a zjistila, že je tu nepořádek.

„Na," řekl Chris a podal mi hrnek s čajem.

„Díky," poděkovala jsem mu a vzala si hrnek. Odložila jsem ho na kousek místa na konferenčním stolku, který byl plný knih a upřela pozornost zpátky ke knížce, v které jsem četla. Odfrkla jsem si a odložila knihu na bok. Potřebovala jsem pauzu.

Zapřela jsem se o opěrku křesla, v kterém jsem seděla a sundala si brýle. Opřela jsem si o křeslo a znaveně se zadívala na Chrise. Seděl na pohovce a jeho oči byly upřené na obrazovku počítače, do kterého zrovna něco psal. Bylo zvláštní vidět kluka jako on sedět v teplácích a šedé mikině s kapucí u nás v obýváku. Vlastně jsem byla zvyklá jen na Aidena, ale ani s ním jsem netrávila v kuse tolik času jako teď s Chrisem.

Chris si projel rukou vlasy a zvedl pohled od obrazovky. Naše pohledy se střetly a já se hned zaměřila na něco jiného, abych se na něj nemusela dívat. Doufala jsem, že jsem se nečervenala.

„V pohodě?" zeptal se mě Chris. Přikývla jsem a natáhla se pro čaj. Začala jsem do něj foukat, aby se trochu zchladil a já se mohla napít.

„Jo, jen mě to už nebaví," řekla jsem mu popravdě. S Chrisem jsme si knížky rozdělili na půlky a já tu svoji měla přečtenou. Teda z většiny. Přečetla jsem hlavně dvě knihy a ve zbytku se jen opakovalo to co jsem už věděla, takže bych řekla, že já jsem hotová. Teda z většiny. Stále jsem potřebovala nějaké informace, ale ty jsem v žádné z knížek nenašla. Mou poslední nadějí byla tedy kniha, kterou Megan nepřinesla.

„Tak to jsme dva, ale dovolím si říct, že já už se svou půlkou finišuji. Teda nejspíš. Nechceš se místo toho na něco podívat a objednat večeři?" zeptal se mě Chris a začal zase něco psát do počítače.

„Neplánuješ jít domů?" odpověděla jsme mu na otázku otázkou. Popravdě jsem z části čekala jen kdy odejde, i když být tu s ním nebylo špatné. Od nepovedené páteční noci se to mezi námi uklidnilo. Ani jeden z nás se neptal na nic osobního, spíš jsme naši konverzaci udržovali v pracovní rovině.

„Myslíš, kdy se vrátím do domu bratrstva? Zatím je mi lépe tady než tam. Co si teda objednáme?" Tak to teda nešlo podle plánu, kdy on měl odejít a já tu zůstat v klidu sama. Navíc se tady choval už jako doma. Přemýšlela jsem o tom, kolikrát tu byl za Rebekou než jsem se sem nastěhovala, když mu pak dala i klíče od bytu.

„Haló. Jídlo čeká. Máme velký výběr. Italská kuchyně, čínská nebo spíš něco mexického nebo indii?" Upřela jsem svůj pohled zase na Chrise a všimla si, jak drží v ruce mobil. Zapřemýšlela jsem nad tím, co bych si dala.

„Italskou. Dala bych si zapečené těstoviny se smetanou a opečeným kuřecím masem," řekla jsem mu nakonec a upila si ze svého čaje. Chtělo to cukr. Zvedla jsem se z křesla a zamířila do kuchyně.