Znovu už ne

Kapitola 6

Suze

S Ianem jsme uklízeli za barem, zatímco Cara s Trin utírali stoly a zvedali židle. Dýdžej nám k tomu ještě pouštěl písničky, ale snížil hlasitost. Po dnešní bláznivé noci jsem to oceňovala. Zrovna jsem leštila jednu ze skleniček, když se vedle mě postavil Ian.

„Klidně už běž domů. Doděláme to tu a zavřeme," nabídl mi.

„To je dobré. Zítra mi stejně škola začíná později, takže se dostatečně prospím předtím než půjdu," odpověděla jsem mu. Chtěla jsem se pustit do utírání další skleničky, když mi sebral utěrku a otočil mě směrem k šatnám.

„To nebyla jen nabídka. I když to tu máš dnes na povel s Tess jsme se dohodli, že půjdeš hned po zavíračce, ať se na zítra vyspíš. Ty máš školu, my ne, tak se přestaň dohadovat, seber si věci a mazej domů spát," řekl a jeho nesmlouvavý tón nenechával místo na námitky. Povzdechla jsem si.

„Díky," řekla jsem mu a zamířila do šatny. Přezula jsem si boty, oblekla si kabát, vzala si tašku a rozpustila vlasy. Malá změna vizáže, ale byla jsem připravená k odhcodu domů. Představa postele byla opravdu velmi lákavá.

Vyšla jsem ze šatny, když si Cara s Trin sedli za bar a společně s Ianem do sebe kopli panáky.

„Dáš si?" zeptal se mě Ian a znovu jim naplnil skleničky.

„Ne. Jste si jisti, že můžu jít? Neměla bych tu zůstat. Teda jak jediná střízlivá?" zeptala jsem se.

„Jestli se k nám nepřidáš, tak mazej domů než tě odtud sama vykopnu," řekla Cara. Usmála jsem se a objala Iana.

„Díky a mějte se. Jo a ne že něco provedete, když tu nebudu," rozloučila jsem se s nimi. Obešla jsem bar a objala nejdřív Trin a pak Caru.

„Neboj mami," řekla škádlivě Trin. Bouchla jsem ji do ramena a otočila jsem se k odchodu. Klidně bych tu s nimi ještě byla, ale je pravda, že se radši vyspím, než abych zítra byla jako chodící zombie.

„Ahoj," rozloučila jsem se s bodyguardy, když jsem kolem nich prošla ven z klubu. Dvojčata mi pokývla hlavou a usmála se. Nasadila jsem si rukavice a vzhlédla k potemnělé obloze, z které padal sníh. Zimu jsem měla ráda, ale nesnášela jsem to, jak jsem musela být vždy teple oblečená.

„Suze." Ohlédla jsem se přes ulici a uviděla tam stát Chrise v zimní bundě. Otočila jsem se a zamířila domů. Po tom polibku jsem se mu vyhýbala a vycházelo mi to, i když jsem celou dobu na sobě cítila jeho pohled. Myslela jsem, že odešel s ostatními, ale ne. On tu stál a čekal. Proč tu vlastně čekal.

„Vyhýbáš se mi?" zeptal se, když mě doběhl.

„Ne," zalhala jsem mu.

„Ale jo vyhýbáš. To kvůli tomu polibku?" Proč se mě na to musí ptát. Proč tu sakra vůbec čekal.

„Ne," zopakovala jsem svou lež. Nemohla jsem mu říct pravdu. Už tak jsem se chovala hloupě a věděla to, jenže taková jsem byla. Hloupá.

Chris mě chytil za ruku a otočil mě k sobě."Omlouvám se za to co jsem provedl a za to, co tě vede k tomu, aby ses mi vyhýbala."

„Abys nedostal od Beccy či Aidena vynadané?" Přešla jsem jeho omluvu a vytrhla mu ruku ze sevření, jenže on mě nepustil. Podívala jsem se za něj.

„Ne. Protože nechci, aby ses mi vyhýbala." Usmála jsem se nad absurditou této situace a zadívala se na něj. Ve chvíli, kdy jsem to udělala a naše oči se střetly, jsem raději pohledem znovu uhnula.