Znovu už ne

Kapitola 5

Suze

Škola mi dnes utekla rychle a ještě lepší bylo, že až na hodinu angličtiny jsem se Chrisovi s Beccou a Aidenem úplně vyhnula. Sama jsem bloudila mezi budovami, ale naštěstí jsem dnes měla jen tři přednášky. Teď stačilo jen sníst pozdní oběd, zabalit Dylanovi jeho dárek a vyrazit do práce. Těšila jsem se tam, takže jsme jídlo, které Becca včera uvařila a nechala mi trochu na dnešek, rychle snědla. Dárek jsme nakonec vložila do dárkové tašky. Stejně by láhev whisky a knížku poznal podle tvaru a hmotnosti. Oblekla jsem si černé rifle s tílkem a k tomu vestičku stejné barvy. Vlasy jsem si vyčesala do culíku a na oči si nanesla řasenku se stíny. Trocha toho zkrášlení na obličeji mi pro tentokrát neuškodí. Stejně jsem krásně stíhala. Vzala jsem si na sebe ještě mikinu s kabátem, obula si kozačky a vyšla z bytu.

Auto jsem nechala stát na svém místě a zamířila do práce pěšky. Neuškodí mi se občas projít, navíc jsem nechtěla riskovat to, že až se večer vrátím zpět, budu moct zaparkovat na naší ulici a ne až o blok dál. Dala jsem si sluchátka do uší a vyrazila do práce.

Když jsem prošla hlavními dveřmi do klubu, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Byli tu všichni včetně Tess a stáli u baru.

„No konečně. Už se čeká jen na tebe!" zakřičela nadšeně Maddy. Byla to vysoká černovláska s postavou o jaké se mně mohlo jen snít. Stála vedle Trin v upnutém tričku a na nohou měla bílé rifle a boty na podpatku, na kterém bych se já jedině tak zabila. Byla jsem zaskočená, že tu už všichni jsou.

„Je mimo. Já ti říkal, abys jí napsal, že dojdeš slavit dřív, ať dřív přijde," řekl Brian, zatímco já stála na místě a stále se divila situaci, v které jsem se ocitla. Všichni stáli u baru a v rukách měli skleničky. Dokonce i Megan, která stejně jako já moc nepije, držela v ruce nějaký koktejl, který jí Brian nejspíš udělal.

„Kdybych jí to napsal, nebyla by překvapená, navíc víš, jak přehnaně dokáže reagovat na nečekanou změnu plánu, ještě by zůstala doma," bránil se Dylan. V ruce držel láhev piva a spokojeně se rukou opíral o bar, zatímco mě pozoroval.

„Nereaguji přehnaně na změny plánu," řekla jsem a konečně se rozešla k nim, i když trochu nesvá. Myslela jsem si, že budu klidně stát za barem, zatímco oni sem budou po jednom chodit a zároveň tu budu mít i jiné lidi než je.

„Ale jo reaguješ. Možná ne vždy, ale většinou jo. A teď pojď sem, ať dostanu narozeninové objetí," stál si za svým Dylan. Položil láhev na bar a šel ke mně. Setkali jsme se napůl cesty a okamžitě mě k sobě přitáhl a objal. Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na jeho blízkost a vrátila mu objetí.

„Všechno nejlepší," popřála jsem mu a doufala, že tím zamaskuji i svou nejistotu. Dylan se ode mě odtáhl a já mu dala tašku s dárkem.

„Taková maličkost," řekla jsem mu a radši přešla k ostatním.

„Díky. Už vím co budu dělat až budu mít přestávku a co si načnu po příští směně v klubu," poděkoval mi Dylan a zamířil se mnou k ostatním.

„Co to bude k pití?" zeptala se mě Tess. Na sobě měla červené šaty, které jí ladily s rudými vlasy. Stála za barem a zrovna si chystala martiny.

„Nic nechci. Víš, že nepiji v práci," řekla jsem jí. Jedno z mála pravidel, které Tess stanovila. Můžeme si během pracovní doby sice dát jednoho až dva panáky, ale víc ne a už vůbec se nesmíme opít.

„Ale no tak. Dnes je výjimka, že můžeš vypít tři panáky a navíc se otvírá až za půl hodiny," přemlouval mě Dylan."Navíc, když mám ty narozeniny." Tess zvedla obočí v tázavém gestu a zatřepala s láhví martiny. Zavrtěla jsem hlavou a zamířila za bar do šatny.